Krvavý Irák

06.12.2015

Vždy mi vadily knihy tohoto druhu-plné násilně dojemného patosu a exaltovaného vlastenectví, ale postupně mi dochází, že jsou vlastně jen dvě možnosti, jak napsat autentickou knihu z válečné první linie.Věřim, že v takových chvílích opravdu vznikají přátelství na život a na smrt (doslova), schopnost a ochota bojovat a zemřít za něco většího než je jednotlivec a je jedno, zda jde o válku spravedlivou či nespravedlivou, která bývá většinou využita či zneužita na politické pokyny. Ti kluci, co se denně pohybují v blízkosti smrti, musí nutně jinak myslet a jinak se i chovat, musí jeden druhému dokonale věřit. A jak tyhle chvíle popsat?Buď suchým dokumentárním stylem bez
jakýchkoliv emocí anebo naopak někdy až směšně pateticky dojemné-něco jako válečná červená knihovna. Najít formu, která by oba výše uvedené postupy vyvážila, je zřejmě velmi těžké. A proto je tak málo knih podobného typu, které opravdu patří mezi díla, které si člověk přečte i vícekrát....