Krvavý kšeft

Věnovala jsem "Krvavému kšeftu" včerejší den, dostala jsem se na stranu 123 a položila si následující otázky: Zaujala mě zápletka a chci vědět, jestli se najde pohřešovaná dívka? Je mi sympatický hlavní hrdina? Líbí se mi autorův literární styl? Odpověď zněla 3x "ani ne", což vedlo k dalšímu dotazu: Je nějaký důvod pokračovat v četbě? Když se do něčeho pustím, mám ve zvyku to dokončit. Ale: život je krátký a mám k dispozici kvanta jiných knih, proč tedy ztrácet čas u stěží průměrného pokusu o detektivku drsné školy, devalvované kostrbatým překladem?
Jestli vám nevadí metrosexuální soukromé očko, co věčně řeší svůj šatník a vzhled, při práci i v soukromí se chová jako debil a opakovaně otravuje nepovedenými vztahy s opačným pohlavím, možná by se vám "Krvavý kšeft" mohl trefit do vkusu. Osobně dávám přednost literatuře, ve které si oblíbím (alespoň nějaké) postavy, dialogy nejsou jak ze špatného scénáře a na překladu mistr Jouda nepodílel se.
Úvodní třetinu bych ocejchovala na 45% a šup s tím zpátky do knihovny.