Krvavý poledník aneb Večerní červánky na západě
Cormac McCarthy
https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/15914/bmid_krvavy-polednik-aneb-vecerni-cervan-gf2-15914.jpg
4
435
435
Když v roce 1985 vydal Cormac McCarthy svůj pátý román Krvavý poledník aneb Večerní červánky na západě, dočkal se pouze vlažného a rozpačitého přijetí. Postupem času však zájem čtenářstva i kritické obce narůstal a v dnešní době se kniha těší takřka kultovnímu statusu – je označována za McCarthyho vrcholné dílo a zároveň za jeden z nejdůležitějších amerických románů 20. století. Autor v tomto historickém románu popisuje řádění Glantonova gangu na texasko-mexických hranicích v letech 1849–1850. Valná většina dobových událostí a postav je skutečná, do děje jsou pak vpleteny také smyšlené osudy hlavního hrdiny, bezejmenného „kluka“. Co však Krvavý poledník od jiných historických próz zásadně odlišuje, je autorův osobitý styl a hloubka filozofické vize. Autor k popisům brutálního násilí a nelítostné pustiny používá archaizující biblicko-barokní jazyk, jenž slouží současně také jako kryptické médium odkazující na nejrůznější myšlenkové směry: mystické křesťanství Jakoba Boehma, vůli k moci Friedricha Nietzscheho, stará gnostická učení i tarotové arkány. Z uměleckých paralel pak nelze nezmínit Homérovu Ilias, Danteho Peklo, či Melvillovu Bílou velrybu, malby Hieronyma Bosche či westerny Sama Peckinpaha. Krvavý poledník přináší zážitek nejen pronikavý, zneklidňující a drásavý, ale svým způsobem také zvráceně krásný. Chyťte se hrušky sedla – vyrážíme!... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2009 , ArgoOriginální název:
Blood Meridian or the Evening Redness in the West, 1985
více info...
Přidat komentář
S touhle knihou mám problém. Napsaná je dobře, to nemůžu říct:-) Ale všeho moc škodí. Na mne příliš brutality. (Je fakt, že mne autor varoval už názvem, takže na vidle jsem si naběhla sama.)
Krvavý poledník - jeden z nejsilnějších čtenářských zážitků. McCarthyho knihy jsou často označovány za „romány pro muže“ a já s tím musím souhlasit. Nemyslím tím, že by jej ženy neměly číst, ale jeho styl je velmi přímý, čistý, bez odboček, zbytečných zápletek a tudíž nutných rozuzlení, ale také bez „citečků“ a zbytečných frází, zkrátka projev mužského chápání světa. A v tom je právě McCarthyho síla, která mě nepřestává fascinovat. Jeho knihy svým jazykem znovu otvírají prostor pro opravdový literární prožitek a uvědomění si lidské pomíjivosti symbolizované nekonečnou pouští, z jejíhož prachu se člověk pozvedá a v němž i pojde, nikým nepovšimnut a nepoznán.
Vybavíte si desperáta Calveru ze Sedmi statečných? Proti hrdinům Krvavého poledníku je to bodrý, neškodný chlapík. Stejné prostředí americko-mexického pomezí, stejný životní styl, podobné časové zařazení, ale úplně jiná realita. Nemusíme pochybovat o tom, že právě McCarthyho příběh je skutečnosti mnohem, mnohem blíž, a nejen proto, že čerpá z historických postav a dějů.
Děsivé, kruté, až morbidní scény se nepodobají ničemu, co bychom snad od westernového dobrodružství mohli čekat. Všichni do jednoho jsou tu nelítostné bestie a chladnokrevně neosobní je i způsob vyprávění. Ten kombinuje úsečný styl, známý třeba z McCarthyho Cesty, s archaicky květnatou mluvou, do níž vypravěč tu a tam sklouzne, aby vzápětí s lakonickým "Jelo se dál" postrčil čtenáře k dalšímu masakru.
Román nemá být jen naturalistickým zobrazením skutečnosti, je to především podobenství. Čeho přesně, to možná neví ani sám autor, ale jisté je, že jeho osou je groteskně démonická postava soudce Holdena, a hlavním tématem nikdy nekončící, amorální koloběh lidského utrpení a krutosti. Kdo si masochisticky liboval třeba v Caveově A uzřela oslice anděla, měl by ocenit i Poledník. Tohle je ale bez emocí. Mrazivě nelítostné a co se týče lidské podstaty bohužel hodně pravdivé.
Hodně brutální popis divokého západu.Žádná romantická máyovka s kladnými hrdiny.Tady žádné kladné postavy nejsou, všichni jsou hrozní a zlí, nebo ještě hroznější a zlejší.
Bohužel se mi kniha moc dobře nečetla, a to kvůli McCarthyho vypravěčskému stylu.Celkem dlouho mi také trvalo, než jsem si zvykl, že McCarthy při rozhovorech postav nepoužívá úvozovky.
Původně jsem chtěl dát knize jen dvě hvězdy, ale myslím,že to si zase nezaslouží, takže tři.
Brutání, odporné a velice temné. Za mě asi nejlepší kniha kterou jsem od autora četla. Postava soudce se mi líbila nejvíce. Kdosi mi kdysi řekl, že autorova Cesta je nechutná a odporná .. asi nečetl Poledník, protože ten je podle mě nesrovnatelně odpornější. Ráda se k příběhu časem vrátím.
"Záhadou je, že žádná záhada není."
Zásadní literární dílo, které čtenáře strhne od první věty, a které lze číst mnoha způsoby.
Ve své podstatě je to dost pochmurná vize lidstva zbaveného všech morálních zábran. Ale i pocta šestákovým románům z prostředí indiánského divokého západu, ze kterých si McCarthy bere naturalismus zobrazených "krvavých scén", akčnost a rychlý spád děje. Taky lze román nahlížet jako na podobenství ne nepodobné novodobému Faustovi. Dále je tu linie dějin násilí nebo spíš dějin války vedené na způsob systematického rasového vyhlazování. A v neposlední řadě je to i pečlivá studie tehdějšího způsobu života na mexicko-americkém pomezí a takříkajíc vznik a krvavý porod, který s sebou neslo připojení nových států ke Spojeným státům na středozápadě a západě Severní Ameriky, v době, kdy často jedinou vládu na tom kterém území představovala vláda nejrůznějších námezdných tlup a gangů.
Co ale dělá z Krvavého poledníku výlučnou románovou záležitost jsou popisy a jazyk, to je další rovina. Jazyk biblický, ale i hovorový se spoustou španělských a mexických výrazů, jazyk filozofující a téměř prorocký, a jazyk drsně lyrický - to pak především v popisech krveprolití a popisech okolní přírody. Prostě literární lahůdka, ke které i přes tu míru násilí osobně přistupuji především jako k velkemu románu, velkému příběhu využívajícímu takřka veškerých jazykových rejstříků, aniž by to ale cokoliv ubralo na čtivosti. Velký dík tak patří i překladateli Martinu Svobodovi.
Doporučuji.
Příliš popisné, příliš filosofické, nikdo s kým bych se dokázal ztotožnit a komu bych mohl fandit. Naopak temná atmosféra výborná, ale to samo o sobě nestačí.
Vždy som si prial čítať epický filozofický western ,plný násilia bez hlavnej postavy , s množstvom postáv slúžiacim príbehu , kde dobro a zlo neexistuje.
"Neměli bychom se domnívati, že život temnoty jest pohroužen v útrapách a ztracen jakoby v zármutku. Žádného rmoucení není, neboť zármutek jest pohlcen smrtí, a smrt a umírání jsou pravým životem temnoty." (úvodní citát)
Co ještě dodat k tomuto v krvi utopenému monstru americké literatury? Ve své době přehlížený román přehlíženého autora, jenž se nikdy byť jen náznakem neobtěžoval s jakýmkoliv PR a byl proto na dlouhá léta odsunut do pozadí coby kultovní autor málem avantgardní literatury...
Až na to, že Krvavý poledník není avantgarda, ale jedno z nejvýznamnějších děl světové literatury druhé poloviny 20. století, nejvyzrálejší autorova kniha v níž se ucelila a vrcholu dosáhla McCarthyho poetika a podle významného amerického kritika Harolda Blooma dnes již klasika srovnatelná s Bílou velrybou, Stébly trávy, či Šarlatovým písmenem...
Není pochyb o tom, že Krvavý poledník zprvu odradí běžné čtenáře nenavyklé vysoké literatuře a jejím zákonitostem a vypravěčským postupům: ocitáme se sice v zdánlivě atraktivním prostoru odmýtizovaného divokého západu utopeného v bestiálním vraždění a nikdy nekončící válce všech se všemi, ovšem podávaného ze zcela jiného úhlu pohledu a jiným tónem, než v běžné bestsellerové literatuře: nevzrušivě, nestranně, s absolutní lhostejností k čemukoliv a komukoliv. Nevěnuje se zde žádný prostor psychologii postav, které včetně hlavních hrdinů mají sotva nějaká jména, zato se nám dostane za pomocí nádherného biblického jazyka vyčerpávajícího popisu mexicko-texaského pohraničí, toho jeviště dramatu spalovaného nemilosrdným sluncem a metafyzickými promluvami soudce Holdena, jimž sice nikdo z přítomných buranských hrdlořezů nerozumí, ovšem není to ani potřeba, neboť démon Holden hovoří toliko k sobě samému.
Obsah a forma - tyto základní kameny každého dramatického uměleckého díla - jsou zde v dokonalé rovnováze: úmorně monotónní, očividně nesmyslné a všeho morálního akcentu zbavené vraždění je popisováno starozákonním jazykem raně novověké angličtiny a budí tak dojem jakési litanie/kázání neproniknutelného Demiurga/Boha, jehož jediným smyslem je pomocí války ("nejvyšší hry") popohánět jím stvořený Svět kupředu.
McCarthy tu snad jako první autor v dějinách literatury úplně odhrnuje všechny závěsy, zbavuje se veškerého morálního balastu, aby nám se zcela šokující upřímností vmetl do tváře: Bůh je válka, ničení a vraždění je podstatou tohoto světa, svět jimi spěje kupředu a vše ostatní, veškerá lidská morálka a zákony jsou jen jakýmisi ekvivalenty zděšeného ukrytí tváře do dlaní...Nic si nenalhávejme; v tomto světě mají lidský život a kámen stejnou hodnotu: žádnou.
Krvavý poledník je román postmoderní, je nemožné si představit, že by ho byl schopen napsat autor z jiného, než západního civilizačního okruhu. Mísí se tu kdeco z myšlenkových tradic křesťanského světa: negativní teologie, křesťanská mystika, posvátnost násilí, eschatologická symbolika se symbolikou obětního beránka atd., vše zdánlivě hermeticky uzavřené samo do sebe, ovšem ve výsledku s jasným postmoderním poselstvím: 1. Nic nemá opravdový význam. 2. Každý má pravdu ze svého úhlu pohledu 3. Nic není falešné nebo pravé 4. Není proto možné, být pro něco zaujatý 5. Nejvyšší formou organizace je totalita.
Vpravdě pochmurná vize, vycházející z gnostického učení o našem Světě, jenž je v souboru všech Světů tím nejnižším, stvořeným zlým démonem/božstvem Demiurgem.
Jeho obyvatelům, majícím tu smůlu, že se zrodili právě do tohoto pozemského pekla, nabízí proto McCarthy řešení...eh, žádné vlastně nenabízí.
"Hrdinové" tohoto černého zřídla v podobě románu to povětšinou řeší urychleným - a efektně brutálním - odchodem ke všem čertům.
Apokalyptický western, který má bohužel tu vadu, že na násilí není nic přitažlivého.
Škoda práce a talentu - i když je pochopitelné, že nějaká podobná kniha o svobodě a genocidě byla a bude vždycky (aspoň tedy od dob Homéra, Starého zákona,...)
Než jsem si zvykl na onu extrémní dávku brutality, zvládal jsem dvě kapitoly denně. Poté ze mne onen nepříjemný pocit opadl, stal jsem se jedním z nich a nechtěl, aby naše krvavá cesta napříč západem někdy skončila.
Kniha je napsaná výborným stylem, jen místy zdlouhavá. McCarthy zvolil velmi realistické, a tím brutální, zpracování americko-mexického pohraničí 19. století, což vedlo k řadě nezapomenutelných momentů. Postavy, často vycházející ze skutečných postav, jsou zajímavé a živé. Postupné přechody a návraty perspektiv vyprávění jsou také vynikající. Celkově velmi kvalitní a zajímavé čtení.
Více než krve a násilí je kniha plná prachu a špíny z cest. K těm možným interpretacím o tom kdo byl soudce Holden chci říct, že to nebyl satan nebo demiurg, ale ten kluk z Kdo chytá v žitě.
Western vůbec nemusím, takže dost dobře nevím, proč jsem po Poledníku sáhl. Ještěže jsem tak udělal!
Předně se přiznávám, že jsem v tom žádné ukryté smysly nenašel. Což mi ale vůbec nevadí. Tenhle syrový, důsledně odromantizovaný Obraz divokého západu totiž dává dílu smysl sám o sobě. Skutečně se hluboce skláním před autorovým pojetím celé knihy a přísností, s jakou se jej za cenu neustálého utahování si opratí skálopevně držel. Takhle kompaktně působící celek se vidí opravdu málokdy.
Jasných 5 ran do klobouku!
PS: Na dokonale přízračnou scénu střetu s indiány už nezapomenu asi nikdy.
Četl jsem od McCarthyho jako první Cestu, která se mi vůbec, ale vůbec nelíbila - přišla mi odfláknutá, takže k této knize jsem přistupoval s určitou předpojatostí. Začátek mne jen utvrdil v tom, že McCarthy nebude můj šálek kávy, ale jak jsem se začetl tak se mi kniha více a více líbila a dočetl jsem ji jako knihu, kterou řadím mezi jedny z nejlepších co jsem kdy četl. Ta kniha je opravdu velmi zvláštní ve všech ohledech. Je zde jednak spousta náznaků a podobenství, jednak je to tu samá vražda, do toho spousta divných lidí, filozofické promluvy soudce, zvrácená morálka, tísnivý dojem z popisované krajiny .... no je to kniha, kterou s odstupem přečtu ještě jednou. Těžko říct kdo z těch lidí co v knize vystupují je větší úchyl - jestli Glanton, soudce nebo jiní. Oni jsou tam totiž nenormální skoro všichni. Jediné co mi na knize vadí, jsou dialogy, které nejsou v uvozovkách. Četl jsem to v elektronické podobě a bylo občas nepřehledné kdo co řekl ...
Mám pocit, že kdyby McCarthy vyprávěl dějiny, stal by se dějepis asi nejoblíbenějším předmětem na školách. Řádně surové, servírované bez okolků a pěkně studené navzdory pouštnímu žáru. Sice to není jednoduché čtení, ale mě tenhle styl vyprávění prostě sedí a jednoduše mě baví. Vraždí se ve velkém; k tomu, abyste vyfasovali kulku mezi oči, stačí mnohdy sakra málo, pouštní písek do sebe vsakuje krev po hektolitrech, kondoři mají břicha nacpaná k prasknutí.
Ač se to místy může zdát neuvěřitelné, kniha je založena na skutečných událostech i lidech. A možná právě díky tomu je ten příběh ještě o to šílenější.
Štítky knihy
vraždy 19. století americká literatura Indiáni westerny násilí dějiny USA teodicea na pozadí skutečných událostí skalpováníAutorovy další knížky
| 2008 |  Cesta |
| 2007 | Tahle země není pro starý |
| 2009 | Krvavý poledník aneb Večerní červánky na západě |
| 2009 |  Dítě boží |
| 1995 | Všichni krásní koně |
Dejiny USA boli a žiaľ sú dejiny plné násilia a krviprelievania. Moja druhá kniha od McCarthyho nám približuje udalosti krátko po americko-mexickej vojny kedy tlupy veteránov v snahe zarobiť si doláre, vraždili indiánov pre skalpy za ktoré im štátne orgány platili ! Časom ale zistili,že je ľahšie zabíjať a skalpovať nevinné mexické obyvateľstvo ktoré má rovnaké vlasy ako indiáni a navyše bez rizika. Glanton a jeho gang sú muži ktorí sa živia touto " prácou " a príbeh nás zoznámi ako to celé prebiehalo. Kniha je to veľmi násilná, krvavá kedy obeťami sú deti,ženy ale dokonca aj zvieratá. V tomto mi bol problém čítať knihu v ktorej skutočné historické udalosti sú opísané až človek má nutkanie knihu zavrieť a už ju neotvoriť.Kniha je to v podstate tenká ale číta sa dlho, na konci knihy je epilóg a rozbor knihy a prečo ju vlastne McCarthy napísal. Fascinovalo ma ako dokáže autor precízne, úsporne opísať krajinu, osobu, udalosť ako nestranný pozorovateľ ktorý len bezcitne opisuje západ slnka na púšti, mentálne chorú osobu ( blba ) alebo zabíjanie detí. Je v tom isté "čaro " ktoré sa nedá opísať bez toho aby neznelo obdivne a zvrátene. Dej nemá zmysel opisovať lebo je to skoro len jeden dlhý pochod vo viacerých časových celkoch ktoré zmysel ani nedávajú. Kniha má ešte jeden veľký zvláštny poklad...postavu ktorá sa možno ani nedá nazvať postavou lebo nevieme či je to TO, TEN alebo ONI...dokonca ani to nie je pravda...postava menom Sudca je veľká neznáma ktorá možno patrí a možno nepatrí do našej reality alebo je to len jeden veľký filozofický otáznik ktorým autor vytvoril otázky bez odpovedí ..kniha je plná filozofie a zvláštnej atmosféry kedy najviac do očí bije záhada menom sudca. Taká postava v knihách nebýva lebo nemá svoje hranice, minulosť ani dôvod na existenciu v takom svete aký autor opisuje. Desí nás...fascinuje nás..núti nás pýtať sa kto čo a prečo to je...ale autor je skúpy a neprezradí nám nič a to je to krásne tajomstvo pre ktoré sa oplatí túto zakrvavenú knihu prečítať.Pre prílišne zobrazovanie násilia z ktorého je človeku miestami zle som dal hodnotenie 80 % ale kniha ako celok je umelecké dielo.