Krvavý poledník aneb Večerní červánky na západě
Cormac McCarthy
Cormac McCarthy vydal svůj pátý román, Krvavý poledník aneb Večerní červánky na západe, v roce 1985, a přestože byly kritické recenze víceméně příznivé, většinu hodnotitelů zarazila nebývalá míra násilí a pozoruhodná absence morálních zásad. Z komerčního hlediska nebyla kniha příliš úspěšná a trvalo několik dalších let, než byla čtenáři opravdu doceněna. Dnes je už pravidelně ražena mezi nejdůležitější americké romány dvacátého století. Dej se odehrává v letech 1849-1850 na americko-mexickém pomezí, kde Glantonova tlupa nájemných zabijáku loví pro mexickou vládu indiánské skalpy. V tlupě se objevuje mnoho historicky doložených postav, ale též smyšlený a bezejmenný šestnáctiletý kluk, protagonista celého příběhu. Nade všemi se však tyčí tajuplný soudce Holden, jenž právem aspiruje na nejzlověstnější postavu americké literatury vůbec. Krvavý poledník je syrovou výpravou do historického mezidobí, které na Západe zavládlo po americko-mexické válce a kdy platil pouze zákon silnějšího, zákon rychlejší ruky a zákon většího kalibru. V nachově masitých barvách, za libozvučného křupání chrupavek a s nasládlou pachutí krve se zde v celé své grotesknosti vyjevuje pravá podstata lidství – ovládá nás krutost, násilí, válka.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2023 , TémbrOriginální název:
Blood Meridian or the Evening Redness in the West, 1985
Interpreti: Lukáš Hlavica
více info...
Přidat komentář
Krvavý poledník - jeden z nejsilnějších čtenářských zážitků. McCarthyho knihy jsou často označovány za „romány pro muže“ a já s tím musím souhlasit. Nemyslím tím, že by jej ženy neměly číst, ale jeho styl je velmi přímý, čistý, bez odboček, zbytečných zápletek a tudíž nutných rozuzlení, ale také bez „citečků“ a zbytečných frází, zkrátka projev mužského chápání světa. A v tom je právě McCarthyho síla, která mě nepřestává fascinovat. Jeho knihy svým jazykem znovu otvírají prostor pro opravdový literární prožitek a uvědomění si lidské pomíjivosti symbolizované nekonečnou pouští, z jejíhož prachu se člověk pozvedá a v němž i pojde, nikým nepovšimnut a nepoznán.
Vybavíte si desperáta Calveru ze Sedmi statečných? Proti hrdinům Krvavého poledníku je to bodrý, neškodný chlapík. Stejné prostředí americko-mexického pomezí, stejný životní styl, podobné časové zařazení, ale úplně jiná realita. Nemusíme pochybovat o tom, že právě McCarthyho příběh je skutečnosti mnohem, mnohem blíž, a nejen proto, že čerpá z historických postav a dějů.
Děsivé, kruté, až morbidní scény se nepodobají ničemu, co bychom snad od westernového dobrodružství mohli čekat. Všichni do jednoho jsou tu nelítostné bestie a chladnokrevně neosobní je i způsob vyprávění. Ten kombinuje úsečný styl, známý třeba z McCarthyho Cesty, s archaicky květnatou mluvou, do níž vypravěč tu a tam sklouzne, aby vzápětí s lakonickým "Jelo se dál" postrčil čtenáře k dalšímu masakru.
Román nemá být jen naturalistickým zobrazením skutečnosti, je to především podobenství. Čeho přesně, to možná neví ani sám autor, ale jisté je, že jeho osou je groteskně démonická postava soudce Holdena, a hlavním tématem nikdy nekončící, amorální koloběh lidského utrpení a krutosti. Kdo si masochisticky liboval třeba v Caveově A uzřela oslice anděla, měl by ocenit i Poledník. Tohle je ale bez emocí. Mrazivě nelítostné a co se týče lidské podstaty bohužel hodně pravdivé.
Hodně brutální popis divokého západu.Žádná romantická máyovka s kladnými hrdiny.Tady žádné kladné postavy nejsou, všichni jsou hrozní a zlí, nebo ještě hroznější a zlejší.
Bohužel se mi kniha moc dobře nečetla, a to kvůli McCarthyho vypravěčskému stylu.Celkem dlouho mi také trvalo, než jsem si zvykl, že McCarthy při rozhovorech postav nepoužívá úvozovky.
Původně jsem chtěl dát knize jen dvě hvězdy, ale myslím,že to si zase nezaslouží, takže tři.
Brutání, odporné a velice temné. Za mě asi nejlepší kniha kterou jsem od autora četla. Postava soudce se mi líbila nejvíce. Kdosi mi kdysi řekl, že autorova Cesta je nechutná a odporná .. asi nečetl Poledník, protože ten je podle mě nesrovnatelně odpornější. Ráda se k příběhu časem vrátím.
"Záhadou je, že žádná záhada není."
Zásadní literární dílo, které čtenáře strhne od první věty, a které lze číst mnoha způsoby.
Ve své podstatě je to dost pochmurná vize lidstva zbaveného všech morálních zábran. Ale i pocta šestákovým románům z prostředí indiánského divokého západu, ze kterých si McCarthy bere naturalismus zobrazených "krvavých scén", akčnost a rychlý spád děje. Taky lze román nahlížet jako na podobenství ne nepodobné novodobému Faustovi. Dále je tu linie dějin násilí nebo spíš dějin války vedené na způsob systematického rasového vyhlazování. A v neposlední řadě je to i pečlivá studie tehdějšího způsobu života na mexicko-americkém pomezí a takříkajíc vznik a krvavý porod, který s sebou neslo připojení nových států ke Spojeným státům na středozápadě a západě Severní Ameriky, v době, kdy často jedinou vládu na tom kterém území představovala vláda nejrůznějších námezdných tlup a gangů.
Co ale dělá z Krvavého poledníku výlučnou románovou záležitost jsou popisy a jazyk, to je další rovina. Jazyk biblický, ale i hovorový se spoustou španělských a mexických výrazů, jazyk filozofující a téměř prorocký, a jazyk drsně lyrický - to pak především v popisech krveprolití a popisech okolní přírody. Prostě literární lahůdka, ke které i přes tu míru násilí osobně přistupuji především jako k velkemu románu, velkému příběhu využívajícímu takřka veškerých jazykových rejstříků, aniž by to ale cokoliv ubralo na čtivosti. Velký dík tak patří i překladateli Martinu Svobodovi.
Doporučuji.
Příliš popisné, příliš filosofické, nikdo s kým bych se dokázal ztotožnit a komu bych mohl fandit. Naopak temná atmosféra výborná, ale to samo o sobě nestačí.
Vždy som si prial čítať epický filozofický western ,plný násilia bez hlavnej postavy , s množstvom postáv slúžiacim príbehu , kde dobro a zlo neexistuje.
"Neměli bychom se domnívati, že život temnoty jest pohroužen v útrapách a ztracen jakoby v zármutku. Žádného rmoucení není, neboť zármutek jest pohlcen smrtí, a smrt a umírání jsou pravým životem temnoty." (úvodní citát)
Co ještě dodat k tomuto v krvi utopenému monstru americké literatury? Ve své době přehlížený román přehlíženého autora, jenž se nikdy byť jen náznakem neobtěžoval s jakýmkoliv PR a byl proto na dlouhá léta odsunut do pozadí coby kultovní autor málem avantgardní literatury...
Až na to, že Krvavý poledník není avantgarda, ale jedno z nejvýznamnějších děl světové literatury druhé poloviny 20. století, nejvyzrálejší autorova kniha v níž se ucelila a vrcholu dosáhla McCarthyho poetika a podle významného amerického kritika Harolda Blooma dnes již klasika srovnatelná s Bílou velrybou, Stébly trávy, či Šarlatovým písmenem...
Není pochyb o tom, že Krvavý poledník zprvu odradí běžné čtenáře nenavyklé vysoké literatuře a jejím zákonitostem a vypravěčským postupům: ocitáme se sice v zdánlivě atraktivním prostoru odmýtizovaného divokého západu utopeného v bestiálním vraždění a nikdy nekončící válce všech se všemi, ovšem podávaného ze zcela jiného úhlu pohledu a jiným tónem, než v běžné bestsellerové literatuře: nevzrušivě, nestranně, s absolutní lhostejností k čemukoliv a komukoliv. Nevěnuje se zde žádný prostor psychologii postav, které včetně hlavních hrdinů mají sotva nějaká jména, zato se nám dostane za pomocí nádherného biblického jazyka vyčerpávajícího popisu mexicko-texaského pohraničí, toho jeviště dramatu spalovaného nemilosrdným sluncem a metafyzickými promluvami soudce Holdena, jimž sice nikdo z přítomných buranských hrdlořezů nerozumí, ovšem není to ani potřeba, neboť démon Holden hovoří toliko k sobě samému.
Obsah a forma - tyto základní kameny každého dramatického uměleckého díla - jsou zde v dokonalé rovnováze: úmorně monotónní, očividně nesmyslné a všeho morálního akcentu zbavené vraždění je popisováno starozákonním jazykem raně novověké angličtiny a budí tak dojem jakési litanie/kázání neproniknutelného Demiurga/Boha, jehož jediným smyslem je pomocí války ("nejvyšší hry") popohánět jím stvořený Svět kupředu.
McCarthy tu snad jako první autor v dějinách literatury úplně odhrnuje všechny závěsy, zbavuje se veškerého morálního balastu, aby nám se zcela šokující upřímností vmetl do tváře: Bůh je válka, ničení a vraždění je podstatou tohoto světa, svět jimi spěje kupředu a vše ostatní, veškerá lidská morálka a zákony jsou jen jakýmisi ekvivalenty zděšeného ukrytí tváře do dlaní...Nic si nenalhávejme; v tomto světě mají lidský život a kámen stejnou hodnotu: žádnou.
Krvavý poledník je román postmoderní, je nemožné si představit, že by ho byl schopen napsat autor z jiného, než západního civilizačního okruhu. Mísí se tu kdeco z myšlenkových tradic křesťanského světa: negativní teologie, křesťanská mystika, posvátnost násilí, eschatologická symbolika se symbolikou obětního beránka atd., vše zdánlivě hermeticky uzavřené samo do sebe, ovšem ve výsledku s jasným postmoderním poselstvím: 1. Nic nemá opravdový význam. 2. Každý má pravdu ze svého úhlu pohledu 3. Nic není falešné nebo pravé 4. Není proto možné, být pro něco zaujatý 5. Nejvyšší formou organizace je totalita.
Vpravdě pochmurná vize, vycházející z gnostického učení o našem Světě, jenž je v souboru všech Světů tím nejnižším, stvořeným zlým démonem/božstvem Demiurgem.
Jeho obyvatelům, majícím tu smůlu, že se zrodili právě do tohoto pozemského pekla, nabízí proto McCarthy řešení...eh, žádné vlastně nenabízí.
"Hrdinové" tohoto černého zřídla v podobě románu to povětšinou řeší urychleným - a efektně brutálním - odchodem ke všem čertům.
Apokalyptický western, který má bohužel tu vadu, že na násilí není nic přitažlivého.
Škoda práce a talentu - i když je pochopitelné, že nějaká podobná kniha o svobodě a genocidě byla a bude vždycky (aspoň tedy od dob Homéra, Starého zákona,...)
Než jsem si zvykl na onu extrémní dávku brutality, zvládal jsem dvě kapitoly denně. Poté ze mne onen nepříjemný pocit opadl, stal jsem se jedním z nich a nechtěl, aby naše krvavá cesta napříč západem někdy skončila.
Kniha je napsaná výborným stylem, jen místy zdlouhavá. McCarthy zvolil velmi realistické, a tím brutální, zpracování americko-mexického pohraničí 19. století, což vedlo k řadě nezapomenutelných momentů. Postavy, často vycházející ze skutečných postav, jsou zajímavé a živé. Postupné přechody a návraty perspektiv vyprávění jsou také vynikající. Celkově velmi kvalitní a zajímavé čtení.
Více než krve a násilí je kniha plná prachu a špíny z cest. K těm možným interpretacím o tom kdo byl soudce Holden chci říct, že to nebyl satan nebo demiurg, ale ten kluk z Kdo chytá v žitě.
Western vůbec nemusím, takže dost dobře nevím, proč jsem po Poledníku sáhl. Ještěže jsem tak udělal!
Předně se přiznávám, že jsem v tom žádné ukryté smysly nenašel. Což mi ale vůbec nevadí. Tenhle syrový, důsledně odromantizovaný Obraz divokého západu totiž dává dílu smysl sám o sobě. Skutečně se hluboce skláním před autorovým pojetím celé knihy a přísností, s jakou se jej za cenu neustálého utahování si opratí skálopevně držel. Takhle kompaktně působící celek se vidí opravdu málokdy.
Jasných 5 ran do klobouku!
PS: Na dokonale přízračnou scénu střetu s indiány už nezapomenu asi nikdy.
Četl jsem od McCarthyho jako první Cestu, která se mi vůbec, ale vůbec nelíbila - přišla mi odfláknutá, takže k této knize jsem přistupoval s určitou předpojatostí. Začátek mne jen utvrdil v tom, že McCarthy nebude můj šálek kávy, ale jak jsem se začetl tak se mi kniha více a více líbila a dočetl jsem ji jako knihu, kterou řadím mezi jedny z nejlepších co jsem kdy četl. Ta kniha je opravdu velmi zvláštní ve všech ohledech. Je zde jednak spousta náznaků a podobenství, jednak je to tu samá vražda, do toho spousta divných lidí, filozofické promluvy soudce, zvrácená morálka, tísnivý dojem z popisované krajiny .... no je to kniha, kterou s odstupem přečtu ještě jednou. Těžko říct kdo z těch lidí co v knize vystupují je větší úchyl - jestli Glanton, soudce nebo jiní. Oni jsou tam totiž nenormální skoro všichni. Jediné co mi na knize vadí, jsou dialogy, které nejsou v uvozovkách. Četl jsem to v elektronické podobě a bylo občas nepřehledné kdo co řekl ...
Mám pocit, že kdyby McCarthy vyprávěl dějiny, stal by se dějepis asi nejoblíbenějším předmětem na školách. Řádně surové, servírované bez okolků a pěkně studené navzdory pouštnímu žáru. Sice to není jednoduché čtení, ale mě tenhle styl vyprávění prostě sedí a jednoduše mě baví. Vraždí se ve velkém; k tomu, abyste vyfasovali kulku mezi oči, stačí mnohdy sakra málo, pouštní písek do sebe vsakuje krev po hektolitrech, kondoři mají břicha nacpaná k prasknutí.
Ač se to místy může zdát neuvěřitelné, kniha je založena na skutečných událostech i lidech. A možná právě díky tomu je ten příběh ještě o to šílenější.
Tak jsem během mýho zkoumání nejpopulárnějších současnejch spisovatelů paradoxně narazil u toho, komu jsem věřil nejvíc. Podle všeho tohle měla bejt pro mě ideální kniha, ale způsob jakým je to psaný je strašně těžkej a nečtivej. Hromada popisů, filsoofování a podobenství jsou duležitější než samotnej příběh. Nejsem ten, kdo dokáže ocenit odkazy na Hieronima Bosche, bibli a klasický filosofy. Jsem zvědavej na film, protože příběh má pořádnou atmsoféru, je ale utopenej v hromadě slov.
Štítky knihy
vraždy 19. století americká literatura Indiáni westerny násilí dějiny USA teodicea
Autorovy další knížky
2008 | Cesta |
2007 | Tahle země není pro starý |
2009 | Krvavý poledník aneb Večerní červánky na západě |
2009 | Dítě boží |
1995 | Všichni krásní koně |
S touhle knihou mám problém. Napsaná je dobře, to nemůžu říct:-) Ale všeho moc škodí. Na mne příliš brutality. (Je fakt, že mne autor varoval už názvem, takže na vidle jsem si naběhla sama.)