Krymská válka I. díl
Jevgenij Viktorovič Tarle (p)
Zásadní historická práce o Krymské válce. Tarle se opírá o neobyčejně důkladné zpracování archivních materiálů a dobového tisku, aby ukázal rozsáhlý konflikt z let 19853-1856 v celém jeho kontextu. Podrobně ukazuje složitý spletenec mezinárodních rozporů, který vedl až k válce, agresivní plány Ruska i západních mocností, zákulisí diplomatické scény. Pozornost věnuje též ekonomickým otázkám, boji o trhy, rozvoji mezinárodního obchodu a důvodům, proč se především zájmy Britského impéria a Rakouské říše tak zásadně rozešly s ruskými. Práce rovněž obsahuje podrobný popis válečných události: bitvy u Almy, Balaklavy, Inkermannu, obléhání Sevastopolu. Spolu s tím popisuje dění na diplomatické frontě a autor se zastavuje též na roli prohrané války jako katalyzátoru změn v ruské společnosti a zaváděných reforem. Oba svazky "Krymské války" posloužily coby hlavní podklad čtyřidílného dokudramatu "Nulová světová válka" z ruské produkce (Starmedia 2016).... celý text
Literatura světová Literatura faktu Válečné
Vydáno: 1951 , Naše vojskoOriginální název:
Krymskaja vojna, 1950
více info...
Přidat komentář
Štítky knihy
Krymská válkaAutorovy další knížky
1950 | Napoleon |
1951 | Krymská válka I. díl |
1951 | Admirál Ušakov ve Středozemním moři 1798-1800 |
1956 | Talleyrand |
1950 | Napoleonovo tažení na Rus 1812 |
Fundamentální historická práce, které se dnes již těžko která může rovnat, ať již z hlediska rozsahu (oba díly mají dohromady bezmála 1300 stran - bez poznámek a rejstříků) či z hlediska poctivé práce s archivními materiály a dobovými prameny. Jinak viz anotace, kterou jsem přípojil.
Tolik bych snad ještě doplnil, že při čtení "Krymské války" do očí bijí natolik zřetelné paralely se současným (2022-24) děním, až mrazí. Marxův bonmot, o dějinách, které se opakují vždy dvakrát, poprvé jako tragedie, podruhé jako fraška se ukazuje být ne zcela přesný - neboť i to opakování je obrovskou tragedií.
Těmi paralelami samozřejmě myslím zvláště kapitoly, kde Tarle popisuje ruského imperátora, který postupně ztrácí kontakt s realitou, prohnilý, zkorumpovaný systém v Rusku, podlézavost a systémovou neschopnost carových rádců, strašlivou korupci za fasádou velmoci, zoufalou nepřipravenost "nejsilnější armády světa" na skutečnou válku. A proti Rusku stojící perfidní, agresivní, sebevědomé mocnosti, kterým jejich obratná diplomacie (a ruská nadutost) umožnila vystoupit v roli "ochránců" napadeného Turecka, které si přitom fakticky kolonizovaly a použily pro boj s Ruskem. Ba Anglie a Francie se mohly tvářit (a také že pro to dělaly vše, co se dalo) jako bojovníci za "civilisaci" a "svobodu", ač jako vždy šlo o trhy, kdo kde bude mít svou vojenskou základnu, kdo koho vytlačí - z trhů Balkánu, z poddunajských knížectví, od úžin, z Černého moře.
Co jen to připomíná...