Krysař
Viktor Dyk
https://www.databazeknih.cz/img/books/18_/182902/bmid_krysar-hmi-182902.png
4
6816
6816
Námět Krysaře vychází ze saského, staroněmeckého motivu, který Dykovi posloužil jako volné schéma svého díla. Tato báj s reálným základem vypráví o krysaři, který roku 1284 očistil město Hameln od krys, a když mu nebyla vyplacena slíbená odměna, rozhněval se na občany města a odvedl za trest jejich děti. Viktor Dyk zesměšňuje ctihodné občany, poukazuje na zneužívání veřejných funkcí, lhostejnost k neštěstí druhých…... celý text
Přidat komentář
Básnický jazyk, baladický děj o nenaplněných touhách a snech, o lidské chamtivosti, maloměšťáctví, pokrytectví. Jediná čistá duše dostala novou šanci. Není to lehké čtení, ale stojí za to.
Úžasný příběh, krátký, ale výstižný... O lidech, o jejich snech, myšlenkách ale i chamtivosti...
Paráda... Úžasný příběh, úžasně napsané, přečteno ve vlaku za dvě hodiny. :-)
Miluji tu legendu, lyrický jazyk i samotný osudový a atmosférický příběh… Krásný příklad že krásně psané dílo může mít i úžasný děj… A to i když člověk ví, jak to dopadne. Líbí se mi postava Krysaře, tolik zahalená tajemstvím, neskutečnou mocí (jíž si je dokonale vědom) a trpce bolestným, dlouhým životem někoho, kdo sleduje lidi zpovzdálí a dokonale je zná...
„Nejmenuji se; jsem nikdo. Jsem hůř než nikdo, jsem krysař.“ ... a muž, který takto mluvil, stál se vzpřímenou hlavou ...“
Za zvuku Krysařovy píšťaly jsem vstoupila do Hameln ... a stejně, jako jeho obyvatelům, i mně nebylo rázem pomoci ... slova, jež plynula, stejně jako Krysařova melodie, se kolem mě obtočila ... okouzlila mě ... a já už se nemohla od tohoto krásného příběhu odtrhnout, dokud jsem nepřečetla poslední „notu“ ... tajemného, mystického příběhu, který láká a plně poutá Vaši pozornost ... rezonuje Vaší myslí ... a Vám nezbyde nic jiného než se zvláštním pocitem očekávat příchod tajemného muže, který "přichází, odchází a nikdo neví kam a odkud" ...
Do Hameln jste přišli právě včas, ještě tu není krysař, zato krys je tu mnoho ... Ptáte se, odkud se berou? ... staří lidé si myslí, že je to proto, že svět je stále horší a horší ... a když se pozorně zaposloucháte do větru, vanoucího od hradeb, venku z polí a lesů, uslyšíte z dálky jemnou melodii ... náš tajemný muž přichází a píská „velmi smutné písně, písně všech krajů, kterými prošel ... a prošel mnoha zeměmi“, jeho píšťala zní tak tiše ... krysy ale slyší ... a jdou ...
A Vy, dejte si pozor ... Krysař varuje hned na začátku „nikdy jsem nepískal plným dechem, byl to vždy tlumený zvuk, kdybych pískal plně, ne pouze krysy šly by za mnou“.
Je to velká událost ... všechny v Hameln, a taky Vás, čtenáře, ... fascinuje jeho píšťala ... nemůžete si pomoct ... posloucháte a podléháte ... tajemnému šepotu ...
„Jsem krásná, mluvila minulost. Budu krásnější, slibovala budoucnost.
Měla jsem vše: úsměvy, slzy, sen i procitnutí, děla minulost.
Budu míti vše: úsměvy, slzy, sen i procitnutí, řekla budoucnost.“
... a stále víc a víc podléháte, tajemné našeptávající melodii ... a samozřejmě Krysaři :-) ... nespoutanému přítomným dnem ... protože on není žádný ošklivý kouzelník směšného či hrůzného zevnějšku, ale je to záhadný cizinec, poutník, muž osamělý a nespoutaný ... příjemné tváře, sebejistý, nebojácný, a taky muž zkušený a světa znalý ... a pak, jeho píšťala má ďábelskou moc ... je hrozbou nejen pro občany Hameln, a taky nás čtenáře, ale i pro něj samotného, protože kouzlo jejího zpěvu brání i jemu ... pohlednout přítomnosti, a tedy skutečnosti, do tváře ...
... proto se, spolu s Krysařem, musíme vydat na vrch Koppel, naposledy pohlédnout na město a pak hned do propasti, která tu „zeje, chladná a hluboká. Nedohlédnete do ní. ... Vrch Koppel má své tajemství ... propast není prý pouze propastí, ale je cestou ...“ ... na které v dálce slyšíte tichou melodii ... vyprávějící příběh o muži ... zraněném životem ...
... a mně nezbývá, než Vám, milí čtenáři, doporučit tento tajemný, mystický, ale taky romantický příběh, který ještě dlouho po dočtení rezonuje Vaší myslí :-).
Krysař je moje nejoblíbenější kniha. Nádherný příběh, který čtu stále dokola a pokaždé mě dokáže unést. Hlavní postavu jsem si jednoduše zamilovala, stejně tak i atmosféru města. Autor navíc popisuje různé lidské charaktery tak neskutečným způsobem, že mě to prostě dostalo. Krysař není jen tak nějaká "povídka", je to výjimečná a nesmrtelná novela, která bude aktuální v jakékoliv době.
Já bych to zařadil spíš do kategorie POVÍDKA. A povídky nehvězdičkuji. Takže povídka "Krysař" by nebyla tak špatná, ale ty pointy mi připadaly trochu divné.
Ten kdo váhá jakou hrůzu si přečíst z povinné četby, tak tuhle knížku doporučuji. Krátká, snadno pochopitelná a jazyk není těžký. A kupodivu mě i trochu bavila.
Klasika, kterou by měl přečíst každý. Jednoduchý příběh uvnitř skrývá důležité poslání s všeobecnou i nadčasovou platností a uplatnitelností.
Tak krátký román a přitom tolik charakterů v sobě ta kniha skrývá a o nic méně emocí. Dyk to tady neprotahuje a z románu, který by mohl mít klidně kolem 500 stran dělá kratičkou novelu, co má v sobě vše. Vyhnul se tak hluchým pasážím, kdy kniha s každou další stránkou graduje.
Tak zvláštní knihu jsem snad ještě nečetla. Působila na mě hodně ponuře a musela jsem se hodně přemáhat, abych ji dočetla. Ještě že je tak útlá, jinak bych to asi vzdala. Čtení této knihy bylo pro mě o to náročnější, že jsem se nemohla ubránit srovnání s muzikálem Krysař, jehož příběh je mnohem krásnější.
Tuto knihu jsem si vybrala k povinné četbě k maturitě a vůbec toho nelituji . Kniha se mi moc líbila a všem ji doporučuji k přečtení :D
Místy je to celkem zajímavé, hlavně sekce s Jorgenem, ale ten konec mě tak vytočil, že mi zkazil celkový dojem z knihy. Já být na místě přeživšího Jorgena, tak toho uřvanýho fracka hodím do propasti...
Povídka tak krátká a psaná tak krásným jazykem, že budí dojem epické básně. Příběh je to melancholicky a hořko-sladký. Hlavní hrdinové se s krutým životem odmítají smířit a radši se vrhají do řek a propastí. Velmi romantické, ale také spolehlivě fatální ideály. Nechtějí snášet břímě života, který prostě není ideální. Akorát Seppovi to nedojde včas a když už mu konečně svitne, tak se přece jen přizpůsobí životní realitě a jde hledat jídlo pro mimino. Takže nakonec přežije ten, kdo vleče svůj Kadaver dál a podvoluje se osudu a ten, kdo ještě před osudem není schopen utéct (mimino). Což není ani zdaleka tak cool jako podléhat vášním a láskám, ale zas na druhou stranu vás to nezabije.
Obsahuje spoilery!
Po dočtení Krysaře jsem byla trochu v rozpacích; nad závěrem knihy jsem musela ještě dlouhou chvíli přemýšlet. Novela je opravdu zajímavě napsaná, jednou děj ubíhá rychle, jindy (a také častěji) jsem v tom nacházela naopak poetičnost, což se mi nečetlo nejsnadněji. Zajímavé mi přišly také ilustrace, které začínaly každou kapitolu.
Všechny postavy v knize byly jedinečné a svým způsobem odrážely různorodé charaktery lidí. Agnes se náhle zamilovala do záhadného krysaře a radši podváděla svého přítele, než aby mu pověděla pravdu; v mých očích byla slabá a trochu bezcitná, když se rozhodla vzít si život, čímž také zlomila srdce dalším lidem, místo aby se svým problémům postavila čelem. Seppu Jörgenovi se všichni posmívali, nezapadal do společnosti a nic už od života nečekal; tohle pro mě byla vedle krysaře další záhadná postava. Radní Frosch a Strumm jsou pravým příkladem lidí, kteří něco slíbí a potom to nesplní. Takovým lidem musí být jasné, že se jejich činy jen tak nepřejdou. A pak je tu také samotný krysař. Ta nejzáhadnější postava celé novely. Jeho povaha se zřejmě nedá tak úplně pochopit. On a jeho píšťala vytvářely mocnou kombinaci. Krysař za všechna léta, kdy chodil od města k městu a vyháněl krysy, a kdy se vyhýbal lásce a jakýmkoliv poutům, která by ho držela na jednom místě, v sobě po tu dobu nahromadil veškeré pocity. Když potkal Agnes, vše se pro něj změnilo, našel smysl života a konečně měl pocit, že někam patří. Tato dívka pro něj představovala jakýsi bod zlomu. Tím, že ji začal milovat, v sobě rozpoutal bouři všech dosud potlačovaných citů a způsobila, že o sobě krysař začal pochybovat. Chtěl s ní být, jenže se mu na mysl vkrádaly myšlenky na život bez těch pomyslných pout, která by ho nikde nedržela a bez nichž vlastně dosud žil. Objevuje se tu rozpor mezi snem a skutečností, mezi minulostí a budoucností. Krysař se nechal spoutat Agnesinými pouty lásky, čímž pro něj začal boj se sebou samým. Odmítal poslouchat hlásek v jeho mysli, který mu připomínal, jak mocný je a že by neměl potlačovat svou moc. Po celý pobyt v Hammeln v sobě chová své pocity, až konečně po smrti Agnes pohár přeteče a on vykoná svou zaslouženou a dlouho vytouženou pomstu. Jeho bolest je obrovská a všechny pocity vypustí. Hammelnský lid ho slepě následuje s vidinou na lepší svět do země sedmihradské. V tuto chvíli jsem v krysařovi konečně uviděla onu mocnou a nepřemožitelnou bytost, kterou v hloubi duše byl po celou dobu, jen potřeboval záminku, aby to vše mohl vypustit ven. Sepp Jorgen jako jediný projevil vůli, když se ubránil kouzlu píšťaly a zvolil si skutečnost bez ohledu na to, co slibovala krysařova píšťala. Vybral si to, co je správné a ne to, co je snadné.
Při čtení knihy jsem si ani moc neuvědomovala krysařovu povahu, prostě jsem četla dál a dál s tou vidinou, kdy už konečně přijde konec. Jazyk knihy mě totiž moc nezaujal, kvůli poměrně zastaralé češtině (zpravidla starým výrazům, která se už nepoužívají, přechodníkům, inverzi) se mi to nečetlo úplně nejlépe. Teď, když jsem se zamýšlela nad krysařovou povahou a nacházela v tom ty skryté významy, si uvědomuju, že jsem udělala chybu, když jsem knihu chtěla mít co nejdřív za sebou a pořádně jsem neviděla tu krásu. Uvědomuju si, že tato kniha skrývá víc, než je na první pohled patrné, a že je jen na čtenáři, jak ji pochopí.
Štítky knihy
zfilmováno pověsti romantismus pomsta rozhlasové zpracování krysy novely klasická literaturaAutorovy další knížky
| 1972 |  Krysař |
| 2002 | Milá sedmi loupežníků |
| 2002 |  Devátá vlna |
| 1937 | Zmoudření Dona Quijota |
| 1989 | Vteřiny duše |
Tato kniha mi prisla ze zacatku velmi chaoticky psana, ale postupem jsem si na to zvykla a knihu nemohla prestat cist. Knihu mam k maturite ale ctu si ji skoro porad.