Zmoudření Dona Quijota přehled

14.11.2023

RIP DON QUIJOT, ROZUMĚL BY SIS S DNEŠNÍMI DELUSIONAL GIRLIES

23.07.2023

Přiznávám, poněkud zahanbena, že Cervantesovo dílo, kterým je tato Dykova hra inspirována, jsem nečetla a do tohoto dramatu jsem šla bez možnosti srovnávat s originálem.
Hra jako taková mne bavila. Počínání dona Quijota je svým způsobem dojímavé, nikoliv však úsměvné. Podle mne spíše vzbuzuje lítost a jako postava působí Quijote tragickým dojmem. Se svými ideály může působit bláhově a nerozumně, ale něčemu věří, něco mu v životě schází, za svými ideály se vydává, aby je naplnil, což vnímám jako něco pochopitelného. Člověk nemusí zcela chápat to, po čem Quijote touží, ale motivace, že si jde "za tím svým" je tu zcela patrná, srozumitelná a svým způsobem i logická. V závěru možná "zmoudří", ale to prozření je příliš bolestivé. Možná je to jen můj dojem, ale Quijotovo okolí, které se mu snaží pomoci, mu podle mne nakonec spíš ublížilo - viz závěr hry a to, jak Quijote dopadne. Quijote si žil ve své hlavě, ve svém vysněním světě, ale vytržení z toho a procitnutí do reality, se tu zdá být zhoubné. Respektive možná ani to procitnutí do reality samotné, ale ten způsob, jak byl Quijote do reality uveden.
V tomto ohledu se mi zápletka hry zdá velmi zajímavá a dost mne to bavilo. Nevím, co přesně mi chybělo, abych hodnotila naplno. Nicméně teď si o to víc budu chtít přečíst Cervantesův příběh a pak třeba někdy udělat srovnání s touto hrou.