Krysař
Viktor Dyk
https://www.databazeknih.cz/img/books/18_/182902/bmid_krysar-hmi-182902.png
4
6899
6899
Námět Krysaře vychází ze saského, staroněmeckého motivu, který Dykovi posloužil jako volné schéma svého díla. Tato báj s reálným základem vypráví o krysaři, který roku 1284 očistil město Hameln od krys, a když mu nebyla vyplacena slíbená odměna, rozhněval se na občany města a odvedl za trest jejich děti. Viktor Dyk zesměšňuje ctihodné občany, poukazuje na zneužívání veřejných funkcí, lhostejnost k neštěstí druhých…... celý text
Přidat komentář
Krysař je v prvom rade novela, ktorá je napísaná neskutočne krásnym, poetickým, vycibreným a precíteným jazykom. Je zvláštne melancholická, clivá, bôľna, je vábivá a podmanivá ako zvuk píšťaly jej titulného hrdinu. Je umelecky vybrúsená až do tej miery, že aj keď čítate doslova o genocíde jedného mesta, máte pocit, že Krysař ich nezabil, ale že Hammelčania sa akosi poeticky preplachtili do onej bájnej zemi sedmihradskej... Krysař je ako literárny vodopád šumiaci nostalgiou a smútkom, je básnicky drsný, kvíli, zažiera sa do kostí, obnažuje a usvedčuje...Temný a jasný zároveň. Napokon, prečítajte si ho a uvidíte sami.
„Nebudeš šťasten; ostatně, co je na tom? Štěstí není vrchol. Snad jsi zrozen pro něco lepšího, nejsi-li zrozen pro štěstí.“
Kdybych knihu neměla na seznamu povinné četby, tak ji nečtu. Neříkám, že kniha a děj je špatný. Jen to asi není můj šálek kávy..
Skvělá kniha, donutí vás k zamyšlení a ten příběh byl skvělý, sice začátek byl takový pomalejší, ale postupně to spělo ke konci, který byl geniální. Moc se mi líbily povahy postav a jejich rozdílnost a taky skvělá byla atmosféra celého příběhu, taková tajemná a úplně ideální do tohoto počasí.
Kniha měla neuvěřitelně rychlý spád. Byla nádherná, magická a tajemná. Naprosto mě pohltila.
Tento príbeh som nepoznala, a knižke som sa dlho vyhýbala.... Netuším, prečo, a znova vďaka za Čitateľskú výzvu, že som si ju nakoniec prečítala. Silná, nabitá významami, prekrásny sloh. Zostala som úplne očarovaná.
Legendu o krysaři jsem neznala, takže mě příběh překvapil i pohltil. Krom toho obsahuje i spoustu hlubokých a pravdivých myšlenek.
Jsem nikdo. Huř než nikdo - jsem Krysař...
Mozaika ve městě Hameln ze 14. století zobrazuje hráče na píšťalu v pestrobarevných šarech a za ním houf tančících dětí v bílém, které jsou odváděny z města. Více než o sto let později se v městské kronice objevuje zpráva o tom, že léta páně 1284 nás opustilo na 130 dětí. Vzniká nová legenda - o "Krysaři z Hamelnu," a spolu s tím, jak přicházejí nové a nové teorie, co že se tenkrát mohlo stát, nekteré věrohodné a některé méně, na literárním poli se s legendou odehrává to, co co s každým starý a záhadným příběhem, všeobecně známým, ale jen v nejasných konturách - je převyptavován, deformován, dochází k odchylkám a z archetypálního příběhu se stává svědectví konkrétní doby. Takový je, nahlédneme-li na knihu z širšího historického kontextu, Krysař Viktora Dyka z roku 1915.
V tomto zpracování archetypálním námětu rád hledám, a myslím, že vzhledem k charakteru Dykově to není od věci, kritické shodnocení doby a role básníka v ní. Říkám soud právě proto, že Krysař odsoudí obyvatele města Hameln k trestu smrti ne za hamižnost, ne za podvodnictví ani maloměšťáctví, ale za osobní zklamání Krysaře v lásce a ve snaze najít příjemné místo ve světě. Je to možná nespravedlivé, ale v mnohém se to podobá osudu buřičského básníka (a místo buřičského můžeme napsat dekadentního, symbolistního, prokletého, protože ti všichni vyrůstají ze stejných kořenů) na přelomu 19. a 20. století... Krysař i Básník "hrají na svou píšťalu," a jejich píseň pro ně znamemá život. Lidé je potřebují, sami je volají, přitom se jich štítí... Básník-buřič "vyhání krysy", mítí, co je špinavé a zkažené, aby udělal svět lepší, a druzí ho, bez neprátelství, třeba jen z lhostejnosti, vyženou. Básník-buřič přichází na svět jako Krysař do Hameln, doufá, že najde lásku, životní kotvu, že pro sebe písní stvoří krásný nový svět, starý nechaje za sebou, a přitom je jeho osudem jen bloudění a zpěv, kterým boří i staví (což je totéž).
... Síla Dykova Krysaře spočívá ve vybrané poetičnosti, která se slučuje se stylickou čistotou a smyslem pro gradaci děje dle klasického schematu řeckých tragedií, a také v symboličnosti postav: krysy, Hameln, Krysař, Sedmohradsko, romantický přízrak dr. Fausta, Sepp Jörgen, vše může - a nemusí nabývat nové, nevyřčené významy.
Krásná, svižná knížečka na jedno odpoledne.
Samotný příběh dle mého názoru čtenáře pohltí a do poslední stránky jej nenechá klidným. Svůj podíl na tom nepochybně má i tajemná, fascinující postava krysaře.
Jedině doporučuji.
Krásná kniha, krásný jazyk. Ponurá, ale přesto poetičná. Mám tyto melodramatické knihy ráda.
Příběh skvělý, kniha mě vtáhla do děje i přesto, že jsem předem věděla, jak skončí. Jazyk chvílemi krkolomný, ale moc mě baví vykreslení povah jednotlivých osob.
(SPOILER)
Jednoho dne zamíří do města Hammeln Krysař. Celé měst zbaví krys avšak poté, co vykoná svou práci neopouští město. Zamiluje se totiž do dívky Agnes.
Krysař se dostane do sporu s úředníky, jelikož mu nechtějí vyplatit slíbenou odměnu, za odvedenou práci.
Agnes její trápení dožene k tomu, že se vydá hledat zemi sedmihradskou.
Krysař ze žalu a zlobit začne mocně hrát na svou flétnu a donutí jít celé město s ním. Za Agnes, do země sedmihradské.
Jediný, kdo zůstane ve městě naživu je malé hladové bezbranné dítě a rybář Sepp Jorgen, který se poděl nechal vábit Krysařovou hudbou.
Po knize jsem sáhla hlavně kvůli čtenářské výzvě. A musím říct, že jsem za to vážně ráda, příběh mi přišel skvělý! Sloh je samozřejmě na čtení náročnější, ale je to jen o zvyku.
Pochmurné vylíčení osudu potulného krysaře, který ve zlobě, že od města nedostal finanční odměnu, zlem splácí lidem, ať již dívce, která se zklamaná utopila, tak i obyvatelům, když on sám nešťastný, svou hrou na píšťalku, kterou zničil krysy, podle pověsti stáhne i obyvatele do propasti. Zachrání se jen nevinní - slabomyslný rybář, který najde kojnou pro opuštěné dítě. Zlo plodí zlo a není radno se do něj zaplétat.
Ke knížce jsem se dostala díky povinné četbě do školy. Musím uznat, že to pro mě zrovna nebyla nijak zábavná knížka, jelikož to nepatří k typu knížek, které čtu. I tak to ale nebylo zas tak špatné a hodnotím 2/5.
Krásná a smutně temná novela, kterou jsem zhltla před léty, vypráví romanticky poetickým jazykem starou legendu o lásce, odplatě, spravedlnosti, ale také lidské špíně.
Štítky knihy
zfilmováno pověsti romantismus pomsta rozhlasové zpracování krysy novely klasická literaturaAutorovy další knížky
| 1972 |  Krysař |
| 2002 | Milá sedmi loupežníků |
| 2002 |  Devátá vlna |
| 1937 | Zmoudření Dona Quijota |
| 1989 | Vteřiny duše |
Kdybych to neměla v maturitní četbě, tak si to nikdy nepřečtu, ale bylo to docela fajn. K maturitě doporučuju.