Krysař
Viktor Dyk
https://www.databazeknih.cz/img/books/empty_bmid.jpg
4
6586
6586
Útlá knížka, jejímž jádrem je staroněmecká pověst, je vrcholem autorova prozaického díla, jakousi rekapitulací jeho myšlenek a postulátů. Věčným tématem je zde svár reality s ideálem, kterého je ale třeba se nikdy nevzdat.
Přidat komentář
Připomněla jsem si děj knihy, kterou jsem četla k maturitě. Jednoduchá četba, jasný děj.
Kniha bola skvelá, ale pre mňa čudná. Krysař vo mne zanechal slabosť človek, ako podľahne osudu temnoty.
Miestami mi pripadalo, akoby som sa ocitol v deji diela. Podľahol Krysařovi.
Kniha napsaná před více než sto lety. Poprvé jsem se s ní seznámila jako studentka a nijak mě neuchvátila. Po více než padesáti letech jsem se k ní vrátila, abych získala porovnání. Nyní sice více vnímám a uznávám její literární kvality, ale přece jen, mé srdce neoslovila. To se Viktoru Dykovi podařilo jen jeho básní Země mluví. Zůstane tedy pro mě jen básníkem, mluvčím mé vlasti, jehož slova si pamatuji již více než půl století.
Příjemná kniha, ale k mým nejoblíbenějším nepatří. Rozhodně bych doporučil knihu jako četbu k maturitě.
Krysař je jednou z nejznámějších klasik, a ačkoli jsem příběh znala tak, jako asi každý, nikdy jsem knihu nečetla. Dlouho jsem si ji přečíst chtěla, ale nějak jsem se k tomu stále nemohla dostat. A tak když se mi do rukou dostala audiokniha, konečně jsem se mohla s Krysařem osobně seznámit. A příběh to byl krásný. Namluveno to bylo opravdu hezky, není to nijak dlouhé, celá atmosféra příběhu byla popsána skvěle, a i když je to smutný příběh, stojí za přečtení.
Zajímavé čtení, kniha byla narozdíl od jiných z tohoto období výrazně srozumitelnější. Pasáž s Faustem mi přišla zbytečná, ale jinak to celkem šlo
Do města Hameln přijde krysař, aby nabídl své služby a zbavil město dotěrných krys, ale po své poctivě odvedené práci je mu odmítnuta jeho odměna a tu krysař poznává podstatu lidí, kteří navenek jsou počestní, ale uvnitř pokryteční a falešní. Tónu jeho píšťaly unikne pouze upřímný a bezelstný člověk a najde se ve města Hameln takový? Ač smutná přesto výborná kniha o lidské povaze a touze, o Krysařovi a Agnes.
Skoro se mi nechce věřit, že jsem Krysaře četla poprvé teprve teď. Je to... nepopsatelný čtenářský zážitek. Hodně intenzivní, všechny ty emoce jako bych cítila a prožívala sama. Část dějové linky je pouze naznačována, ale právě tyhle náznaky, ty myšlenky, to vše přidává tragickému příběhu na... kouzle? Samozřejmě jsem věděla, jak příběh skončí, protože nám to ve škole prozradili (asi abychom už neměli potřebu pročíst se k tomu). Přesto mě z toho náznaku na začátku, z toho rozhovoru mezi Krysařem a Agnes, mrazilo. Byl to velmi smutný příběh. A přece ne tak docela.
Nádherná kniha, která se krásně četla a rozhodně mne nadchla, přestože je velice krátká. Možná ve své délce právě tkví její krása a důvod proč se mi jednoduše líbila. Samozřejmě zaujala i atmosférou a svým zajímavým posláním. Myslím že i nečtenáři ji během dvou či tří dnů zvládnou přečíst.
Teda, řeknu vám, že Krysaře jsem si měla dát do nějaké čtenářské výzvy, protože přečíst tuhle útlou novelu, to je fakt výzva. Pokud jste obyčejný, prostý čtenář jako já, nedá vám Dyk svůj příběh zadarmo a o polopatickém vysvětlování si můžete nechat jenom zdát. Je to poezie, která si vystačí se symbolickými náznaky...
Do rozborů se tu raději pouštět nebudu, je hodně interpretací tohoto díla, a mojí interpretací nikoho oblažovat nebudu. Kdyby se mi přesto někdo zeptal, o čem že příběh je, tak bych asi řekla, že o tajemném krysaři, muži beze jména a bez stálého domova, který čistí města od špíny, od krys. Má píšťalu, která v sobě ukrývá ohromnou moc, ale nechce jí v plné síle použít. Krysař je o výsměchu lidí, nedocenění, pomstě, lásce, bezmyšlenkovitém, manipulovatelném davu, nevyplacené odměně, nesplněném slibu, korupci, o lidech na okraji a zdánlivě počestných občanech (kdo je tady prosťáčkem nebo špinavcem, který si zaslouží opovržení?, kdo všechno je krysou, která škodí městu?), smíření i nesmíření, o deziluzi i naději, své démonické slovo tu má i svádějící ďábel, no, je prostě o životě, podáno takovou zašmodrchanější, snově krásnou formou.
Jazyk je opravdu nádherný, příběh hypnotický a tajemný Krysař nezapomenutelný. Pamatuju si, že jsem ho někdy jako náctiletá poslouchala na chalupě v rádiu, neměli jsme tam tehdy elektřinu, svítili jsme petrolejkou a poslouchali za modravého soumraku na verandě nebo během usínání… a byl to přízračný, tajuplný, romantický zážitek.
Za přečtení novela rozhodně stojí, ale jestli na mě bude spisovatel zkoušet podobné abstraktivní hříčky i v dalších dílech, tak nevím, nevím, jestli budeme kamarádi. :)
P.S. Vzpomněla jsem si i na Daniela Landu a pustila si písničku Krysař v jeho podání. Zvláště chytlavej refrén mě dostal: „Píšťala zní a bránu nekonečnou hudba otvírá. A tisíc hlasů s ní a celej dav se k smrti zvolna ubírá. Šli lidi místo krys, to krysař temně, temně na píšťalu hrál. ..…"
Krysař má všechny moje nesympatie. Má i všechny moje sympatie.
Útlá knížka, která mi zůstala dlouho v hlavě.
Tak jak jsem si Krysaře do povinné maturitní četby vybírala se záměrem, že to bude lehká kniha na čtení a pochopení, musím říct, že se můj názor v průběhu čtení změnil. Kniha mi přišla celkem složitá, nebavila mě a přišlo mi, že je v ní moc nejasností. Četla se mi těžko a zápletka byla v podstatě o ničem a na každé stránce se omílalo v podstatě stále to stejně pořád dokola. Kdybych knihu už neměla v maturitním seznamu, rozhodně bych ji ani nedočetla, takže pro mě to bylo bohužel zklamáním a od knihy jsem čekala mnohem víc.
Štítky knihy
sebevražda zfilmováno pověsti romantismus pomsta tragédie rozhlasové zpracování krysy klasická literatura
Autorovy další knížky
| 1972 |  Krysař |
| 2002 | Milá sedmi loupežníků |
| 1937 | Zmoudření Dona Quijota |
| 2002 |  Devátá vlna |
| 1989 | Vteřiny duše |
Jen blázen se smál
píšťaly tón na pochod bránu otvíral
kdo srdce neprodal
od ráje Sedmihrad se držel opodál.
Ďábel se smál
zažehl jiskry vyhaslého popela
a hostům nezvaným
píseň krysařova duší zachvěla…