Krysař
Viktor Dyk
https://www.databazeknih.cz/img/books/20_/2073/bmid_krysar-JUF-2073.jpg
4
6664
6664
Útlá knížka, jejímž jádrem je staroněmecká pověst, je vrcholem autorova prozaického díla, jakousi rekapitulací jeho myšlenek a postulátů. Věčným tématem je zde svár reality s ideálem, kterého je ale třeba se nikdy nevzdat.
Přidat komentář
Tahle knížka mě bavila a styl, kterým je napsána, je pro mě velmi zajímavý.
Jsem ráda, že mě na ni můj kamarád přivedl, jen mi bylo líto rybáře... Ale ten konec! )
"Dej nám, bože, dojít
v sedmihradskou zem!"
Tenhle příběh tak zvláštně plyne - je to jako kouzlo, které vás přenese do jiného světa. Přestože to není veselý příběh, je na něm něco uklidňujícího - možná to je osobou Krysaře, jeho přijetí života takového, jaký je. Nevím, ale prostě se mi to líbí.
Absolutně nechápu, jak může o Krysařovi někdo napsat, že je to oddychovka. Že je knížka krátká, neznamená, že je jednoduchá. Pro mě jeden z největších klenotů literatury té doby, jedinečná, tajemná a dost... působivá.
Skvělá kniha! Jakou neskutečnou moc má krysařova "píšťala". Velmi trefně zakomponované téma "volání" ideí.
Nádherná kniha, četla jsem ji několikrát po sobě a naprosto mě uchvátila. Doporučuji!
Knížku jsem si vybrala jako jednu z povinné četby k maturitě.
Příběh se mi dost líbil, jen místy mi přišla moc opisná. Uchvátil mě hlavně konec.
Čte se to dobře a je tam toho hodně. Nedá se k tomu moc napsat, člověk si to musí přečíst, aby pochopil.
Nikdy bych nevěřila, že knihy, které jsou v povinné četbě mě budou takhle bavit. Jednou z nich je i Krysař. Všechny hlavní postavy v knize jsou něčím zajímavé a příběh je moc hezký. Většinou knihy znovu nečtu, ale k téhle se klidně vrátím.
Mám hrozně ráda muzikál Krysař, takže jsem musela, poměrně logicky, časem dospět i k Dykově novele. Navíc, jako bonus, patří tahle kniha i do seznamu povinné četby. A je tu i další, menší bonusek - je to jen krátká povídka, která člověku zabere jedno odpoledne. Taková oddychovka na deštivou sobotu.
Krysař je tajemná osoba, nikdo o něm nic neví. V celé knize není ani jednou zmíněno, jak se vlastně jmenuje. Neví se, odkud pochází, kolik je mu let, kde přišel ke své píšťale. Je to jeden velký tajem. Což je okouzlující! Hrozně jsem doufala, že se sebere a odejde od Agnes - i když jsem věděla, že to neudělá. Přála jsem mu, aby zůstal nezměněný, tajemný, přitažlivý a větrem ošlehaný cizinec. Ale smůla…
Do toho všeho je tu rybář Sepp Jörgen. Mě vám ho bylo tak líto. Chápal pomaleji, ale tak co. Ty holky, to jak se mu smály, to mi přišlo tak opravdové, ta kruté, že jsem si u toho pobrečela.
Konec mě absolutně dostal. Četla jsem na chodbě ve škole, když jsem čekala na autobus. Několik učitelů mě vyděsilo k smrti, protože procházeli kolem mě, pochechtávajíc se, že jsem správný knihovník. A já tam brečela, že Krysař už není.
Kniha je nádherná a určitě stojí za přečtení. Navíc, pokud jí máte někdo k maturitě, je výborná, protože je krátká a dá se o ní výborně mluvit.
Přes to, že tato kniha není dlouhá, dokázal autor zachytit velice mnoho. Mně osobně přišlo zvláštní, jak se do Krysaře dívka ihned zamilovala. Jinak je v knize vyjádřeno mnoho pocitů a zajímavých rozhodnutí. Je to smutný příběh, ale opravdu stojí za to si přečíst.
Příběh Krysaře miluji už od dětství. Jeho nešťastná láska, jeho jiná realita. Ještě víc na mě tato legenda dýchla, jelikož bydlím kousek od pozůstatků vesnice, do které mohl Krysař prý dovést hamelnský lid.
Krysařovo ztvárnění mám hned po muzikálu Dana Landy nejraději. Má složitější jazykové pochopení, ale atmosféra vypráví za všechny písmenka světa. :)
Štítky knihy
sebevražda zfilmováno pověsti romantismus pomsta tragédie rozhlasové zpracování krysy klasická literatura
Autorovy další knížky
| 1972 |  Krysař |
| 2002 | Milá sedmi loupežníků |
| 2002 |  Devátá vlna |
| 1937 | Zmoudření Dona Quijota |
| 1989 | Vteřiny duše |
Kniha se četla zvlášně, protože jsou nezvykle poskládadná slova. Jinak příběh a děj byly celkem dobré. :)