Krysař
Viktor Dyk
Útlá knížka, jejímž jádrem je staroněmecká pověst, je vrcholem autorova prozaického díla, jakousi rekapitulací jeho myšlenek a postulátů. Věčným tématem je zde svár reality s ideálem, kterého je ale třeba se nikdy nevzdat.
Přidat komentář
Teda, nějak mě to neoslovilo. Nádherně poetický jazyk (tak krásný, že si od Dyka přečtu i něco jiného... tentokrát asi víc "bělohorského"), ale ten děj mě nestrhl a hlavní myšlenka mi unikala mezi prsty... Ale nejtěžší téma čtenářské výzvy splněno!
Knizku jsem si vybrala do ctenarskeho deniku. Bylo to prijemne cteni, i kdyz tema neni muj salek kavy. Pribeh me zaujal a knizka byla prectena za chvili, opravdu za chvili - je to par stranek, ktere stoji za precteni.
Jsem ráda, že jsem se do čtení pustila, i když jsem to dlouho odkládala. Krásně napsané, nádherně čtivé, nejen díky úžasné češtině. Ještě mě lehce mrazí při vzpomínce na smutné osudy.
Cestou do Hameln, kde je celá kniha situována, jsem četla znovu. Pokolikáté už? Příběh o slepé lásce, slepém následování a moci. Příběh který už mě minimálně třikrát dostal do kolen.
"Řeknu ti celé tajemství; pro dva lidi je jen určitá míra lásky: ohraničená a nezměnitelná. Nemiluj přespříliš, chceš-li býti milován; vyčerpáš sám všechnu lásku, určenou pro dva. Přemíra lásky, kterou dáváš, ničí možnost lásky, kterou bys měl bráti; to ti radí krysař, který mnoho viděl."
Trocha faktických zajímavostí:
Tradiční legenda o Krysařovi je trochu jiná, než ji známe v ČR od V. Dyka - Krysař má na sobě barevné oblečení a kvůli tomu, že mu město nevyplatí slíbené peníze, nakonec odvede za pomoci své píšťaly 130 dětí - jen jedno slepé a jedno němé přežijí, ty se však o své pozorování nemohou podělit.
Jako první si s námětem legendy pohrával Goethe, dále pak i bratři Grimmovi a po nich spousta jiných autorů. V hamelnském muzeu jsou vystaveny knihy z celého světa (Korea, Jižní Afrika, Kolumbie, ...), které legendu zpracovávají. V souvislosti s Českou republikou je muzeu vystaveno vydání Krysaře od Viktora Dyka, dále učebnice českého jazyka s úryvkem z legendy a dále na počítačovém panelu i záznam filmu z 80. let. Rovněž jsou zmíněny i muzikály a dán důraz na to, že v českém prostředí je téma této legendy velmi oblíbeno.
Krysař je hmatatelný v celém městečku Hameln - Je možné najít jeho sochu, jeho dům, krysy na dlažebních kostkách, muzeum, kavárnu, akvarelovou výstavu či vitráž chrámového okna s jeho podobiznou.
Nádherný příběh s působivým dramatickým vyvrcholením, kterému čas nijak neubírá na čtivosti a přesvědčivosti. Dokonce i onen archaický, prozaicko-básnický styl sem pasuje jak poklice na hrnec a přidává k již zmíněnému další rozměr. Měl jsem tu čest s vydáním z roku 2016 z nakladatelství Vyšehrad, které vybavil ilustracemi Jaroslav Šerých, a to je další nezanedbatelné plus, protože ty ilustrace jsou jednoduše úchvatné. Za mě bez váhání plný počet bodů. Krása…!!!
Mé zklamání pramení asi především z nenaplněných očekávání... od takto profláknutého díla jsem čekala více. Chápu záměr autora ve specifickém, poetickém způsobu vyjadřování se, ale mě osobně zde absolutně nesedl.
Jak se tato kniha může někomu nelíbit? Mně ta stará čeština nevadila, právě naopak! Je to takové libozvučné, krásné. Sám příběh je poněkud tragický a snaží se nám poslat jisté poselství. Každý by se měl zamyslet nad svými skutky a slovy. Za mě jednoznačně fenomenální dílo, které se právem nachází v povinné četbě.
Moje nejoblíbenější postava: rybář Sepp Jörgen.
Krásná kniha s poutavým příběhem z doby symbolismu, kterou opravdu doporučuji. Neodtrhla jsem od ní oči. Příjemné počtení s přemýšlením po dočtení posledních slov.
Já jsem se do této knihy prostě nemohla začíst. Nejvíce mi v tom asi bránila ta stará čeština, kterou je příběh psán. Díky ní, nebo spíše kvůli ní jsem tak kraťoučkou knížku četla poměrně dlouho. Často jsem se musela ve větách vracet zpět, jestli to správně čtu a správně tomu rozumím... No a děj? Jelikož znám Krysaře jako muzikál od Daniela Landy a ten má stejný pouze základ a příběh se poté rozvíjí jinak i s jinými postavami, tak musím říct, že Landovi pan Dyk sahá tak ke kolenům...
Velmi hezká čeština a poutavý příběh na pár stránkách, i to jsou důvody, proč se mi Krysař četl tak dobře.
Vybrala jsem si jí jako povinnou četbu. Těšila jsem se na ní, protože jsem u ní četla kladné recenze, ale mě osobně celkem zklamala....
Moje nejoblíbenější kniha. Četla jsem několikrát. Úžasný příběh o lidských vlastnostech. Ne nadarmo v povinné četbě!!
Tuto knihu naprosto zbožnuju. Ten příběh, ty postavy, ta atmosféra, ten fantastický styl psaní! Naprosto skvostné!
Jak vanul chvílemi vítr, chvělo se listí.
A krysař se domníval, že rozumí šelestu listí.
Tuhle knížku jsem se rozhodla si přečíst kvůli maturitě... Nejsem zvyklá číst tak krátké knížky, proto byl pro mne nezvyk, že se všechno dělo tak náhle a tak rychle... Ale člověk si po pár stránkách zvykne a nechá se unášet Dykovými slovy... Mám pocit, že má tato kniha nějakou skrytou zprávu, něco se čtenáři snaží říct... Bohužel mi tato slova mezi řádky unikají, přesto se mi však kniha líbí, dobře se čte, takovýhle příběh jsem nepředvídala - zkrátka a dobře, tato knižní „jednohubka" je pro mne příjemným překvapením, ačkoliv z ní mám pocit, že mi stále něco uniká...
Příběh byl místy poutavý ale přesto mě moc nezaujal. Vyzdvihl bych pouze závěr knihy a zajímavý styl, kterým je Krysař napsán. Jsem rád, že kniha měla pouze něco kolem 80 stránek, neboť se obávám, že bych další strany navíc nezvládl. Navíc pořádek slov a jazyk, kterým je to napsané mi nesedl. Ztrácel jsem se v tomto díle a chvílemi mi připadalo, že jsem musel více přemýšlet nad smyslem věty, než nad příběhem samotným.
Štítky knihy
sebevražda zfilmováno pověsti romantismus pomsta tragédie rozhlasové zpracování krysy novely klasická literaturaAutorovy další knížky
1972 | Krysař |
2002 | Milá sedmi loupežníků |
2002 | Devátá vlna |
1937 | Zmoudření Dona Quijota |
1989 | Vteřiny duše |
Krásný je jazyk český... Smutná, čtivá a klasická kniha, která by neměla ujít žádnému čtenáři.