Krysař
Viktor Dyk
Tajemný muž. Město. Krysy. Proč tady je? A co nastane? Jsou hlodavci jedinou špínou ve městečku Hameln, která záhadného hrdinu čeká? Viktoru Dykovi jako inspirace posloužila staroněmecká pověst. V knize plné překvapivých zvratů můžeme hledat snahu se mstít, ale také potřebu milovat.
Přidat komentář
Spíš ze zvědavosti jsem si přečetla Dykův příběh a překvapilo mě, jak je jiný oproti příběhu přeloženému z angličtiny Jiřím Joskem. Zde je ve hře pouze jedno dítě a krysař odvede z města všechny dospělé. Trochu jsem se podivila, že v Dykově zpracování nejsou žádné děti,
malé, ale schopné pohybu, které by přeci také šly za zvukem vábivé píšťaly, s povědomím ukolébavky, kterou jim zpívala každá matky v Hammeln!
Přemýšlím, kdepak asi rybář našel tak rychle nějakou ženu, která by to dítě nakrmila!!! Možná mu cestou při tom hledání dítě v rukách umřelo! Kdoví jestli ten jakoby "šťastný" závěr není jen obraz dalšího zbytečného hledání v tomto podivuhodném životě, kdy se honíme za tím či oním, ale to jádro (čeho?) nám zůstává stále utajeno, dokud, dokud co?
Ovšem - četla jsem verzi z roku 1945 a opravdu jsem se pokochala dávnou malebnou češtinou.
Knížka, kterou jsem od dob maturity nečetla. Rychlé čtení a hezké přemýšlení. Navodila ve mě trochu smutku a nostalgie, ale ne vždy je téma radostné. Takového krysaře bychom občas potřebovali i teď, jenom by ta píšťala musela umět trochu oddělit zrno od plev.
Věděl to už Viktor Dyk.Lidé jsou jako ovce.Stačí jen zapískat a stádo se bezhlavě vrhá do propasti.Někdo omámen zvuky píšťal, jiný za sladkou koblihu.
Velmi čtivý příběh, který se hezky čte. Dílo jsem četla v rámci maturitní četby a jsem ráda, že jsem po této knize nakonec sáhla. Kniha má velmi nečekaný konec a rozhodně se k ní v budoucnu ráda vrátím.
Přečteno kdysi k maturitě a letos v rámci ČV. Ačkoliv to není úplně špatné, za celou knihu se mi nepodařilo přijít na to, co dělá zrovna z Krysaře tak "vyjímečné" dílo.
Zajímavé příběh, knihu jsem měl jako povinnou četbu, ale určitě bych se k ní dostal i dobrovolně.
Hodně temná knížka, plná lidských hříchů. S bezejmenou hlavní postavou, která je stejně zkažená a temná, jako všichni z Hameln. Přesto závěr není až tak depresivní tím, že to malé dítě a rybář jsou ušetřeni.
I když se asi stěží najde čtenář, který by obsahově nebyl aspoň v hrubých rysech seznámen s pověstí o tajemném krysaři, četbě to v ničem neubírá a v mých očích se V.Dykovi podařilo svým básnicky uhrančivým převyprávěním vyrovnat tomu v příběhu nejpodstatnějšímu - podmanivosti krysařovy flétny.
Krátký a zvláštně poeticky úsporný text určitě lze vnímat v různých rovinách a různé si z něj odnést, mně se nejsilněji otiskly motivy neschopnosti odolávat, bránit se, podléhání... Agnes podléhající svým milencům, měšťané podléhající své lakotě a jiným nedokonalostem, Krysař podléhající našeptávání ďábla o použití své moci, a nakonec všichni živí obyvatelé Hammeln (kterým to fyzická či psychická způsobilost dovolí) podléhající tajemnému volání flétny... stejně tak jsem podlehla kouzlu Dykova vyprávění.
Klasika, kterou by si měl přečíst každý. Zapíská a všichni jdou, jako jedno stádo. Působivé a pravdivé.
Přečtena téměř jedním dechem během jednoho dne, ale přesto tam byly některé věci, které mi až tak moc nesedly. Myslím si, že se k ní časem vrátím.
Nechápu, jak mi tak dlouho mohl tento klenot české literatury unikat. Poezie v próze, jazyk mě naprosto uchvátil, nechala jsem se unášet příběhem a vůbec nechtěla, aby to skončilo. "Dej nám, bože, dojít v sedmihradskou zem..."
Štítky knihy
sebevražda zfilmováno pověsti romantismus pomsta tragédie rozhlasové zpracování krysy klasická literatura
Autorovy další knížky
1972 | Krysař |
2002 | Milá sedmi loupežníků |
2002 | Devátá vlna |
1937 | Zmoudření Dona Quijota |
1989 | Vteřiny duše |
Velmi netradiční a zajímavá kniha s tematickým názvem. Tajuplná postava lákající pomocí kouzelné píšťaly nejen zvířecí bytosti ke zhoubě. Ilustrace mnoha knih jsou taktéž plné tajemné pozoruhodnosti. Některé nápady zkrátka stojí za to přenést na papír.