Krysař
Viktor Dyk
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/42447/bmid_krysar-esj-42447.jpg
4
6729
6729
Podkladem pro tuto knihu byla staroněmecká pověst ze 13. století o krysařovi, který je pozván do města, aby vyhubil krysy. Zdá se to jako prostý příběh. Avšak krysy, jakožto špinaví hlodavci nejsou jedinou špínou v městečku Hammeln, kde se celý příběh odehrává. Dyk v této novoklasicistní novele se zaměřuje (poukazuje) na spravedlnost, právo, pomstu, ale také na lásku.... celý text
Přidat komentář
Tuto knihu jsem se rozhodla přečíst kvůli povinné četbě, pravděpodobně bych si ji jinak nevybrala. Krysař je taková kniha, kterou stačí přečíst za pár chvil. Děj knihy mě překvapivě zaujal a bylo mi líto, že je tak krátká. Musím říct, že patří mezi jednu z mála maturitních knih, která mě oslovila a zaujala.
Díky Českému rozhlasu jsem si konečně doplnila tuhle mezeru ve vzdělání, a to ve skvělé interpretaci Jiřího Dvořáka. Příběh obsahuje všechno – velkou lásku, úskoky, pomstu, lidskou omezenost, hamižnost, předsudky, ale i obětavost a nezištnost.
[četba ČRo]
Poslouchala jsem podruhé. Poprvé zvítězilo kouzlo poezie, podruhé patos a marnost pomsty z nenaplněné lásky.
Jak píše TaLu - život je dar za všech okolností a raději naslouchat pláči dítěte a zvuku zvonů než chimérám. Sepp Jörgen mě nadchnul okamžitě!
3/4
Čteno podruhé
Poprvé jsem Krysaře četla před dvěma lety a pamatuju si, že se mi to nečetlo moc dobře. Příběh jako takový mě bavil, ale ten zastaralý styl psaní mi dělal trochu problém. Dala jsem tomu myslím 3,5 hvězdičky. Teď, po druhém dočtení, které jsem uskutečnila na základě viděného muzikálu, vůbec nechápu, jak jsem to mohla udělat. Musím své hodnocení pozměnit. Toto dílo si stoprocentně zaslouží pět hvězd.
Také mám pocit, že jsem k tomu za ty dva uplynulé roky jaksi "dospěla", protože to ve mně zanechalo daleko víc emocí a víc jsem se nad tím zamyslela. Konečně jsem pochopila myšlenku díla.
Zatím je to jedna z mých nejoblíbenějších knih z maturitní četby. A mám pocit, že to se to jen tak nezmění :D Krysař je pecka!
Kdysi jako maturitní četba, dnes jako absolutní kult. Skvěle čitelné a silné. K tomu v podání pana Dvořáka už člověk jen čeká, kdy to bude jako v Zaklínači.
Příběh byl zajímavý. Čteno hlavně kvůli maturitě, ale i z vlastní iniciativy. Až tak jednoduchý příběh jsem nečekal (vím, že je to jen povídka, ale...). Ze začátku se příběh velice táhl, ale od druhé půlky nabíral na obrátkách. Jen mě dostal konec. V mé verzi (rok vydání: 2022 do nakladatelství 1400) končil úplně jinak, než jak říkají ostatní, nebo co se píše na internetu. Za mě nebyla špatná, určitě doporučuji alespoň k maturitě.
Musela jsem číst na maturitu, nedočetla jsem. Nudné, nezáživné. Opakující se. Nedokázala jsem se donutit to dočíst. Toto dílo ve mne zanechalo vzpomínku, negativní.
Musím konstatovat, že z této povídky mám smíšené pocity. Na jednu stranu mě velmi zaujal autorův styl psaní. I přes výrazné poetické vyjadřování text stále zůstával průzračně čitelný. Dále mě upoutalo opakované oslovování postav celým jménem nebo jejich přítomnou vlastností (spící). Dodávalo to ději určitou přidanou hodnotu. V neposlední řadě musím vyzdvihnout silnou emocionalitu, kterou byl příběh nabitý; zejména při konfrontaci Agnes a krysaře.
Na druhou stranu mě vcelku mrzí, že rychlý spád nabyl děj až v několika málo posledních stánkách. Před tím se zde často vyskytovalo někdy až zbytečně zdlouhavé popisování prostředí, což mě chvílemi uspávalo a kazilo celkový dojem z četby. Nepopírám, že tyto výrazné popisy byly zcela jistě autorovým záměrem, nýbrž na mé osobě to žádný výrazný pozitivní dopad nezanechalo.
Je to jedna z mála knih, které jsem četla opakovaně. Obsahuje mnoho pravd a témat k zamyšlení a poučení.
"Nejmenuji se; jsem nikdo. Jsem hůř než nikdo, jsem krysař."
"Krysař, cizinko, je muž, který nezůstává, ale jde. Lidé ho vidí rádi přicházet. Ale odcházeti vidí ho mnohem raději."
Kniha mi trochu připomíná Máchův Máj - je zabalena v romantickém příběhu s mnoha lyrickými popisy, ale pojednává o lidské slabosti a žárlivosti, která vyústí v tragédii.
Upřímně, čekala jsem temné dílo o démonickém mstiteli... A dostala velmi lyrický, romantický a smutný příběh o pochybných charakterech, jemné idealistické duši a jedné velké lásce.
Myslím, že tohle je jedna z těch knih, u kterých záleží, zda se vám trefí do nálady. Mně se ze začátku nečetla úplně lehce, trvalo mi zvyknout si na jazyk a velmi lyrický, popisný styl. Pomohlo mi dílo si objektivně zhodnotit a oblíbit si postavu krysaře, což nebylo příliš těžké :) I když je mi pořád smutno z toho, jak příběh skončil, určitě mám v plánu se k němu někdy vrátit.
Miluju to a budu to číst v několikaletých intervalech zas a znova. Lidská hloupost je nekonečná, ovšem každý v Krysařovi jistě najde ponaučení, ať už v zakončení vyprávění nebo v jeho průběhu.
Krysaře a jeho příběh samozřejmě znám z povinné četby, ale až nějakých 10 let poté, jsem novelu i přečetl. Že se jedná o dílo nadčasové jsem věděl, ale překvapilo mě jak svižný, hravý a čtivý je Dykův text, přečteno na jedno posezení. Kniha má natolik nosnou myšlenkou , že nic ze svého kouzla neztratí ani snad za dalších sto let. Bavila mě i samotná atmosféra, jež se vyznačuje pochmurnou a skličující notou, sem tam prodchnutou lyrickými momenty. Zajímavostí je význam a pochopení díla ve vztahu k tvorbě a životnímu postoji buřiče a básníka Viktora Dyka.
Miluju od začátku do konce. Miluju od svých třinácti let. Tenkrát mi ji doporučil můj starší kamarád, že o ní budeme diskutovat (byli jsme na tý základce dost hloubavý děti haha) a já se jí už nepustila. A i teď je pořád stejně krásná, i když pro mě bude mít navždy tu největší nostalgickou hodnotu.
Miluju osobnost Krysaře, co se chce vzdát svého přesvědčení kvůli lásce a změnit se v jiného člověka. Nenávidím Agnes a její dětinskost a vlastně na ní žárlím. Miluju lyričnost a dialogy.
Krásně romantické a magické. Dykův Krysař je úžasně charismatický, Agnes nádherná a zvuk píšťaly podmanivý. Ráda jsem se k tomuhle krásnému pohádkovému příběhu díky výzvě po letech vrátila a ještě omámena píšťalou zvýšila jeho hodnocení na plný počet.
Krátká a smutná novela, které vypráví staroněmeckou pověst o krysaři, který vyhnal z města Hammeln všechny krysy, ale nedostal slíbenou odměnu, tak se městu pomstil.
Ideální knížka do povinné četby pro maturitu.
Hvězdičky neuděluji, kdo chce hodnocení, nechť čte dál.
Dykova pocta Hamelnské postavičce záhadného pištce. Krysaře jsem si zopakoval po více než dekádě, kdy jsem ho četl k maturitě a příběh záhadného poutníka v plášti s kápí a píšťalou mi učaroval. Musím přiznat, že po těch letech jsem z knihy už tolik nadšený nebyl, nicméně jsem objevil části knihy, které mi před lety zůstaly skryty. I přes drobné výtky pro mě zůstane příběh nesmiřitelného mstitele srdcovou záležitostí.
"Co zde činíte, krysaři? Co chcete vůbec v Hammeln?"
Krysař naklonil se k růţovému keři a utrhl jeho nejkrásnější květ.
"Co činím, vidíte. Voním k růži."
Štítky knihy
sebevražda zfilmováno pověsti romantismus pomsta tragédie rozhlasové zpracování krysy klasická literaturaAutorovy další knížky
| 1972 |  Krysař |
| 2002 | Milá sedmi loupežníků |
| 2002 |  Devátá vlna |
| 1937 | Zmoudření Dona Quijota |
| 1989 | Vteřiny duše |
(SPOILER) Kniha přečtena v rámci povinné četby, takže ji hodnotím jinak, než mnou vybrané fantasy či YA :)
Dílo mě velmi zaujalo, upřímně jsem nečekala, jak moc se mi může líbit kniha napsaná tak dávno.
Díky svižnému spádu a zajímavému ději se to četlo v podstatě samo. Ze všech těch vznešených popisů tajemného prostředí i tajemné osobnosti hlavní postavy mi navíc úplně běhal mráz po zádech. Pochmurná, mrazivá atmosféra tu byla opravdu bravurně popsaná a naprosto mě uchvátila.
Líbila se mi i samotná postava krysaře. Nedělal hloupé chyby (jak to má ve zvyku většina hlavních postav), a i když jsem o něm vlastně moc nevěděla, dovedla jsem se do něj velmi rychle vcítit a fandila jsem mu v boji za svou lásku, proti zkaženosti města.
Bylo mi líto krysařova krutého osudu, že ho lidé nepřijímají a on musí žít osaměle. Ve městech, která krysař navštívil, se nikdy zbytečně nezdržoval, ale po setkání s Agnes se rozhodl v Hammeln zůstat déle, možná získal i naději, že je možné se někde usadit a žít mezi normálními lidmi. Jeho osudem ale bylo zůstat tím, kým byl – krysařem, kterého „lidé vidí rádi přicházet, ale ještě raději odcházet“.
Proto mi možná ten konec připadal správný. Sice byl smutný a dalo by se říct, že to celé skončilo špatně, ale je otázka, jestli to opravdu končilo špatně. Jestli to tak prostě nemělo být.
Dle mého názoru je Krysař silný příběh silného muže s nevšední mocí, který po zradě a ztrátě milované osoby bere osud do vlastních rukou – a i když umírá sám, přesně tak, jak dlouhý čas žil, neumírá osaměle. Až do poslední chvíle totiž vzpomíná na Agnes a věří, že na něj, někde v zemi sedmihradské, bude čekat.