Krysař
Viktor Dyk
Podkladem pro tuto knihu byla staroněmecká pověst ze 13. století o krysařovi, který je pozván do města, aby vyhubil krysy. Zdá se to jako prostý příběh. Avšak krysy, jakožto špinaví hlodavci nejsou jedinou špínou v městečku Hammeln, kde se celý příběh odehrává. Dyk v této novoklasicistní novele se zaměřuje (poukazuje) na spravedlnost, právo, pomstu, ale také na lásku.... celý text
Přidat komentář
Tahle novela je velmi pěkná. Ovšem pokud se moc nesoustředíte na děj,nemáte moc šancí ho pochopit,neboť Dyk používá kolikrát slovní obraty,které je těžké přeluštit. Záhada a tajemno inspirované podle staré německé pověsti ze 13.století je tam dost patrné. Celkově je tam vidět,že Krysař je člověk ctící zásady,které však jestliže jsou porušeny, je to dost špatné...I jeho láska k Agnes je až bolestně romantická...
Příběh jsem sice znala už odmalička, ale Dykovo zpracování mě velmi mile překvapilo. Knížka se čte lehce a krysařův příběh mě zase dojal.
Krásný a zvláštní příběh, který jsem četla už několikrát a baví mě od první do poslední stránky. Možná je škoda, že takový Krysař po světě už nechodí...
"Nejmenuji se, jsem nikdo. Jsem hůř než nikdo, jsem krysař."
Dve vety, ktorými sa začal príbeh, síce krátky, ale za to pútavý, magický a nezabudnuteľný.
Príbeh, ktorý má posolstvo niekde medzi riadkami a ktorý aj napriek zdaniu jednoduchosti, má v sebe niečo zložité a nútiace sa nad ním zamyslieť.
Všetko podtrhuje nádherný Dykov štýl, ktorý robí príbeh ešte krajším, takmer dokonalým, aspoň v mojich očiach a preto bez rozmyslu ani neváham a dávam plný počet hviezd.
"Píšťala krysařova hřměla a šeptala, plakala a jásala. Slibovala nepoznané rozkoše a nezkalenou radost. A všichni, kdož slyšeli, uvěřili."
Tak přesně tuhle knizecku jsem si vytáhl u maturity, je to pekne napsány to jo, ale pro me však jen v měřítku povinne četby ;)
Knihu jsem číst musel k maturitě. Nebylo to zas tak příšerné, ale jako audiokniha to byla spíš pohádka na dobrou noc. Nedostal jsem se ani k druhé kapitole – spolehlivě mě uspala konverzace mezi Agnes a Krysařem.
Byl to takový střed... měl jsem na seznamu mnohem horší knihy, ale také mnohem lepší. Nic to však nemění na tom, že autorovo smýšlení se mi příčí a to mě odrazuje od jakéhokoliv dalšího čtení. Viktor Dyk mi nesedí jako člověk a z nějakého důvodu mě to odrazuje od jeho knih.
Kniha mě opravdu nadchla. Tuto knihu buď obdivujete, nebo vás nudí, žádné mezi neexistuje. Někdy mi sice vadil styl, jakým to je napsané, ale děj byl vážně skvělý.
Knihu jsem četl, aniž jsem musel. Knihu jsem dočetl, protože jsem chtěl.......a četl jsem jí 3x a určitě si jí přečtu i počtvrté. Není to severská detektivka, je to jednoduchý příběh o nás, o lidech, o našich vlastnostech a každý by se nad ní měl zamyslet, protože je stále aktuální.
námět dobrý, ale kniha mě nebavila - zahození ji někam do kouta bránila akorát blížící se maturita
Tento příběh je psán s menším nádechem tajemna a poukazuje se na to již na začátku, kde se Krysař představí jako muž beze jména. Krysařův příběh se mi velmi dobře četl, ale přesto mě v některých částech trochu nudil. Jsem ale ráda, že jsem si knihu přečetla. Nejvíce se mi líbila Krysařova píšťala a schopnost všechny omámit. Líbilo se mi, jak autor vystihl konec. Byl sice tragický, ale právě to se mi na příběhu líbilo nejvíce.
Novelu Krysař jsem přečetla až po shlédnutí muzikálu Krysař, jejímž tvůrcem je Daniel Landa, proto jsem příběh již v podstatě znala. Muzikál se lišil v pár drobnostech, ale hlavně také v konci. Zde na konci, po smrti všech ve městě, odchází Krysař a Agnes, aby spolu žili šťastně, a také zde více vystupuje postava vypravěče-Boha, který zde nese poselství, že jsme pouze bezvýznamní tvorové, že si nevážíme svého života. Pokud bych tento muzikálový konec měla srovnat s tím v novele, pak bych dala přednost muzikálovému konci.
Novela se mi četla dobře zvláště díky krátkým kapitolám, rychlým dialogům, skoro žádnému popisu krajiny-prostředí. Nic nebylo rozvleklé, takže se novela četla jedním dechem. Díky tomu (a také zajímavému námětu) se mi novela líbila a určitě si ji ještě někdy přečtu.
I když byla knížka obsahově hubená,četla se i poněkuď složitě.Neseděl mi obrácený slovosled.
Bohužel kniha mě hodně nudila a já měla chvílema chuť jí odložit. Ale velmi dobrý námět, to se musí uznat..:)
Příklad toho, že i málo je někdy hodně. Někdo umí popsat působivý příběh o Krysaři na 100 stranách, někdo umí napsat 600 stran o ničem... tuto knihu mám opravdu ráda.
Skvělá kniha. Až jsem se divila, jak se na té troše stránek se může skrývat tak působivý příběh.
Štítky knihy
sebevražda zfilmováno pověsti romantismus pomsta tragédie rozhlasové zpracování krysy klasická literaturaAutorovy další knížky
1972 | Krysař |
2002 | Milá sedmi loupežníků |
2002 | Devátá vlna |
1937 | Zmoudření Dona Quijota |
1989 | Vteřiny duše |
Jako přečetl jsem to, ale nic mi to neřeklo. Po tom co jsme ve škole tento příběh poslouchali jako nahrváku mluveného čtení, počítal jsem vteřiny do konce. Nevím co tím chtěl ten anarchista říct a asi to neví nikdo když má kniha tolik výkladů.