Krysař
Viktor Dyk
Novela obměňující středověký saský motiv o krysaři, který, aby se pomstil věrolomným a lakomým měšťanům, zahubí celé město. Dyk prostřednictvím této legendy řeší záhadu marné touhy po ryzí kráse a velikosti a chce ukázat odvěký rozpor mezi iluzí a skutečností.
Přidat komentář
Kniha se mi líbila, docela dobře se četla. Překlapilo mě, že do propasti skočil i krysař, to se u základní pověsti moc nevypráví.
Málo stran, které řekli víc, než kdejaký 800 stránek dlouhý román. Můj šálek to úplně není, ale přesto jsem si knihu velice užil.
Krysaře prostě miluji. Už od školy, kdy jsem ho četla v rámci povinné četby a od té doby jsem se k němu vrátila už nesčetněkrát.
Kniha přečtena v rámci čtenářské výzvy. A pravdou je, že trochu lituji, že tohle dílo klasické literatury jsem nečetl dřív. Opravdu pěkně zpracovaný všem dobře známý příběh. Jen zde doplněný o pseudo milostný trojúhelník.
Krátká a oddechová četba na pár hodin, krásný styl textu a mluvy.
V tomto díle je i přes malý rozsah řečeno mnoho. Oceňuji krásný jazyk a velmi povedené některé slovní obraty. Citace, které zde někteří uvádí, hovoří za vše.
Věřím, že kdyby byl příběh zasazen do českého prostředí, měla bych ze čtení ještě o něco hlubší zážitek.
Pověst o krysaři, který ztrestal nevděčné obyvatele města, je známá asi každému dítěti. Teď po dočtení Dykovy poetické a procítěné verze mi však přijde, že ta zjednodušená dětská prokazuje příběhu medvědí službu a hloupě ho sesazuje na poučení o jednom aktu. Provinile přiznávám, že do postavy Krysaře jsem se zamilovala takřka okamžitě a až po uši jako sama Ágnes a nepřešlo mě to až do samého konce, který jsem oplakala. Která z nás by k sobě nechtěla připoutat tajemného svébytného poutníka, jenž se doposud odmítal usadit? Ha! A jak často dopadáme… No nic, zpět k tématu. Příběh sám o sobě prokázal, proč nezapadl v propadlišti literárních dějin. Kritizuje, odhaluje a chválí chování a události, které spisovatelé kritizují, odhalují a chválí již celá století a celá další budou. Je to nadčasové téma, protože jde až k samému jádru lidských citů a motivací. Nejenže tak Dykův Krysař přežije celá léta, ale jen těžko se najde čtenář, který by si z něj tu podstatu nevytáhnul. K tomu přidejte nádherný sloh, básnické výrazivo a špetku romantického patosu, a máte klenot literatury. Pro mě je to prozatím nejlepší kniha roku.
Klasika, která se čte téměř sama i vzhledem k rozsahu díla. Nechápu, že mi unikala až do mých 26 let (v povinné literatuře jsme ji neměli). Moc jsem si čtení užila a díky Levným knihám ji můžu mít za pár korun i ve své sbírce klasické literatury.
Má nejoblíbenější. Vždy mě fascinovala ponurost příběhu a s jakou stručností autor dokázal dokonale vystihnout atmosféru. Nejvíc krásný je tragický konec.
Neobyčejný příběh s trochou nadpřirozené síly. Od knihy jsem nic moc nečekal, a proto mě nepřekvapila ani nezklamala. Ovšem konec příbehu mě lehce zaskočil, i když si nedovedu představit jiné zakončení. Vyšší styl, jímž byla kniha psána mi v určitých částech dal zabrat, a tak jsem ne jeden odstavec četl dvakrát. Doporučuji - 75%
Další přečtená kniha z povinné četby. Nemůžu si pomoct, moc mě to nezaujalo, ale i tak se to dalo celkem dobře přelouskat, takže jenom doporučuju.
Další z mé složky k maturitě a nelituju, krysaře jsem chápala a dokázala se do něj vcítit, je těžké, když vás lidé nechtějí poznat a vy s tím nemůžete nic udělat. Je to tragédie s koncem, který je vlastně nový začátek ;).
Doporučuju a přeju pěkné počteníčko NH.
Myslím si, že je to obrovský skvost české literatury. Čím dál více si uvědomuji, jak je ta "naše" literatura krásná! :)
Příběh zajímavý , stále má co říci , ale styl psaní (zřejmě ve své době populární) mě nějak neoslovil.
Kniha je z povinné četby jedna z těch záživnějších, ale stejně není tak dobrá, že bych si jí přečetl znovu... je tam mnoho nezáživných momentů, přesto, že děj má zajímavý, často se uchyluje k nudným částem.
Štítky knihy
sebevražda zfilmováno pověsti romantismus pomsta tragédie rozhlasové zpracování krysy klasická literatura
Autorovy další knížky
1972 | Krysař |
2002 | Milá sedmi loupežníků |
2002 | Devátá vlna |
1937 | Zmoudření Dona Quijota |
1989 | Vteřiny duše |
Ze začátku se mi příběh moc nezdál, ale postupem času mého čtení se mi líbila víc a víc a ten konec mě přesvědčil o tom, že si zaslouží pět hvězd. Rozhodně slušný základ, který by neměl chybět v žádné povinné četbě.