Krysař
Viktor Dyk
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/471860/bmid_krysar-oRz-471860.jpg
4
6734
6734
Útlá knížka, jejímž jádrem je staroněmecká pověst, je vrcholem autorova prozaického díla, jakousi rekapitulací jeho myšlenek a postulátů. Věčným tématem je zde svár reality s ideálem, kterého je ale třeba se nikdy nevzdat. Kniha je doplněná ilustracemi a fotografiemi z kultovního animovaného filmu Jiřího Barty. 6. vydání.
Přidat komentář
Novela psána těžce stravitelným způsobem, s výborně vybudovanou, pochmurnou, až depresivní atmosférou. Chápu čtenáře, který si ke Krysaři nenajde cestu. Mě však autorova hra se slovy a především onen tajemný a skličující příběh bavil.
Na střední jsme vůbec nemuseli k maturitě něco číst. Čím jsem starší, tím více načítám onu povinnou literaturu a uvědomuji si, jak špatně byla literatura za našich dob učena. Učitelka prostě přečetla jméno, zařadila autora do skupiny a u jednoho díla převyprávěla stručný děj. Takový výklad samozřejmě nikoho nemotivoval, aby si knihu přečetl a to je veliká škoda.
Právě na Krysařovi by se dalo nádherně předvést vývoj středověké legendy o záhadné smrti dětí v Hamelnu, do níž se později přidaly krysy a postava krysaře. Zároveň by se žáci konečně dozvěděli, co vlastně znamenal anarchismus v podání Viktora Dyka.
Jsem velmi rád, že nová generace učitelů s žáky knihy čte a nechávají je text rozebírat a přemýšlet o něm.
"Povinná četba na maturitu"
Příběh inspirovaný staroněmeckou pověstí o krysaři, který vyhnal z města všechny krysy. A nejen je, jak víme.
Přišel odnikud, nikdo neznal jeho původ a nakonec mu byli všichni obyvatelé vděční.
Krysař z Hammeln je zbavil nejen strachu, ale jeho následovatele toho nejcennějšího.
Příběh o lásce, pomstě a krysařově životě.
Poslouchala jsem jako audioknihu kvůli čtenářské výzvě. Bylo to zvláštní, ten starý jazyk, občas jsem těžko chápala, co chce autor říct. Zároveň se mi ale moc líbily některé popisy, např. jak se dvě děvčata ze vsi smějí Jorgenovi když spí. To jak popisuje autor touhu a vůbec tu směs všech pocitů. Každopádně zajímavé čtení.
Tato kniha mě vážně neoslovila... Nebylo to pro mě lehké číst, často jsem se musela vracet, protože to občas nedávalo hlavu ani patu, ale může to být jen mnou... Knihu už bych si nikdy znovu nepřečetla.
Krysař je jeden z mála příběhů, který bych opravdu silně doporučila si přečíst. Líbí se mi, že autor bral inspiraci v opravdové městské legendě a tímto způsobem ji dotáhnul až téměř k dokonalosti. Jazykově příběh také není náročný a je velice jednoduchý na pochopení. Plus bych určitě povznesla kouzlo symboliky, které ukazuje, že každý si pod tímto příběhem představí trochu něco jiného.
Poetický jazyk, silný příběh i zakončení. Pro vybudování zážitku z četby (či poslechu*) není nutné popsat stovky stran a věnovat se mnoha vedlejším postavám. Zde má vše řečené smysl. Jasně, drobnůstku s Faustem beru jako výjimku potvrzující pravidlo. A dokonce i v tuzemsku tak oblíbený a do nekonečna opakovaný milostný trojúhelník (zdá se to být kulturně dlouhá tradice) zde má své jasné místo, není patetický a text slušně dotváří. Nemluvě o netradičním motivu Sedmihradska a vrchu Koppel.
A také oceňuji zde v zajímavostech uvedené propojení s moravskou historií.
* Posloucháno ve formě audioknihy "Milá sedmi loupežníků a jiné", kterou namluvil Jiří Schwarz.
8 bodů z 10
Knihu jsem přečetl za jeden večer a bavila mě. Líbila se mi tajemná postava hlavního hrdiny – krysaře. Nikdo vlastně neví, kdo je, odkud pochází, jak ke svým schopnostem ve skutečnosti přišel, jestli je magická i jeho flétna nebo jestli by ji dokázal zaměnit. Kniha má zábavný děj, který se rychle čte. Jediné, co se mi zdálo trošku podivné, bylo, jak rychle se Agnes s Krysařem zamilovali. Pochmurný konec, kdy krysař vyvedl všechny lidi z města do jisté záhuby, mi spíš než smutek, vnukl dobrý pocit z pomsty. Přišlo mi trochu divné, že Jörgen s nemluvnětem přežili, ale byla to autorova volba. Rád bych se ještě podělil o myšlenku, která mě během čtení konce příběhu napadla: Skutečné krysy byly vlastně lidé z města, proto je také vede krysař do záhuby. Ku podivu mi jako u ostatních knížek tady nevadily archaismy a zastaralé slovosledy.
Knihu doporučuji všem čtenářům, kteří by chtěli knížku na jeden až dva večery, nad kterou by se mohli zamyslet a vzít si tak nějaké ponaučení.
Dobový baladický jazyk jakým je tato kniha vyprávěna mi seděl, o to více umocňoval tajemnou postavu krysaře. Krátké a jednoduché věty jsou vlastně pozitivem, sdělují čtenáři vše podstatné bez zbytečných kudrlinek. Po té co jsem znal jen muzikálové představení (a musím říci, že mé oblíbené) mne tahle klasika mile překvapila a zapůsobila.
Kniha se zajímavým námětem, kterou jsem si chtěla přečíst už velmi dlouho. Bylo to moje první setkání se s Viktorem Dykem a musím říct, že jsem nejspíš čekala něco trošku jiného. Ale styl psaní mě dost zaujal a příběh byl celkově dobře uchopen.
Příběh o pokrytecké a krátkozraké společnosti, která nad sebou přestala přemýšlet, protože by to bylo příliš nepohodlné. Přichází trest, který se zprvu jeví jako lehký a patřičný, než do děje vstoupí láska. Láska čistá ale plynou z ní komplikace. Je hezké nad příběhem přemýšlet ale úplně stejně jako každá dobová legenda s sebou nese ponaučení a podmět k prozření nad tím, jaký směr v životě je vlastně správný. A já přílišný fanoušek tragických příběhů, kde je hlavním aktérem láska (která postrádá hlubší poznání) nejsem. Takové příběhy mi přijdou stejně povrchní, jako ona láska samotná. Kniha od Dyka má samozřejmě na rtu mnohem více otázek na Krysaře, které považuji za mnohem zajímavější, a kterým bych přikládala větší význam než na jeho otázky "lásky".
Dykův Krysař mi dosud z neznámého důvodu unikal. A přitom je to nesmírně lidský příběh o lásce, zklamání, pomstě, chamtivosti i hlouposti...
Dávná legenda je Dykem zpracovaná krásným dobovým jazykem a je radost ji číst.
Doporučuji, stejně jako článek Dušana Uhlíře s odkazem v Zajímavostech. Kořeny prastaré německé legendy jsou víc než zajímavé...
Miluji knížky, které ač tenké, vyprávějí neuvěřitelně silné příběhy, stejně jako Krysař. Jedna z knížek, která zasáhla mé srdce.
Tato kniha je jedna z mála, která vede k zamyšlení nad dějem. Krysaři vzniká konflikt mezi láskou a povinností. Také kritizuje a popisuje dobové hříchy a chyby. Kniha se dobře čte, protože je krátká a má poměrně zajímavý děj. Je to velmi dobrá kniha do povinné četby.
Asi má nejkratší knížka, kterou jsem držela v ruce. Velice silný příběh na zamyšlení.
Krysař je pro mne srdcovou záležitostí. Kniha je krátká a výstižná. Nádherný příběh o lásce, zradě a odpuštění. Zkaženosti i nevinnosti.
Nemohu jinak než-li doporučit.
(SPOILER) Kniha se mi líbila protože byla krátká, kniha pojednává o krysaři. Krysař přichází do německého města Hammeln, aby vyhnal krysy. Potká Agnes, do které se zamiluje. Agnes jeho lásku opětuje. Krysař vyžene krysy za pomoci kouelné píšťaly, ale konšelé mu odmítnou zaplatit. Krystián se dozví o krysaři a nechce, aby se stýkal s Agnes. Agnes v záchvatu smutku skočí do propasti. Když to krysař zjistí, vezme píšťalu a začne hrát tak hlasitě, až to všechny obyvatele městečka přinutí ho následovat. Krysař je pak vede na vrcholek propasti Koppel, kde všichni skočí do propasti. Jediný, kdo přežije, je rybář Sepp Jörgen. Zvuk píšťaly na něj přestal působit, když uslyšel brek dítěte. Rozhodne se tedy najít ženu, která nakojí dítě.
Štítky knihy
sebevražda zfilmováno pověsti romantismus pomsta tragédie rozhlasové zpracování krysy novely klasická literaturaAutorovy další knížky
| 1972 |  Krysař |
| 2002 | Milá sedmi loupežníků |
| 2002 |  Devátá vlna |
| 1937 | Zmoudření Dona Quijota |
| 1989 | Vteřiny duše |
(SPOILER) ,, rádi vidí krysaře přicházet, a ještě radši odcházet"
Hm, takže Krysař je ve své podstatě hodně cool knížka a je i tak jako cool stylem napsaná. Velmi osobitá, šarmantní, temná a tajemná...bavilo mě to číst opravdu. Neříkám, že souhlasím se vším co se tam děje, ale panečku nějaké ty scény to je prostě literární žranice, olala...Krysař je určitě jedna z nejzajímavějších postav české literatury, má takový ten punc tajemných, charismatických cizinců, na které jsme zvyklí spíš ze zahraniční literatury...Jak jí tyhle typy miluju...jako v knížkách, nevím jestli bych je chtěla potkat ve skutečném životě, sice jsou to osobnosti, ale nejednou maj i okolečko navíc a možná až příliš temnou auru. Každopádně já říkám jo... a ta scéna s Faustem, ta nemá chybu. Je to síla, k tomuhle žánru mám blízko, a mám ráda i nejednoznačné postavy a taky tématiku prohnilých měst, takže za mě trefa do černého (: