Krysař
Viktor Dyk
Novela Krysař Viktora Dyka nejdříve vycházela v časopisu Lumír pod názvem Pravdivý příběh (1911–1912). Pod názvem Krysař byla vydána poprvé v roce 1915. Inspirací byla Dykovi stará německá pověst o krysařovi, který pomohl městu Hameln vyčistit město od krys. Když poté za svoji práci nedostal zaplaceno, odvedl za trest obyvatelům města jejich děti. V Dykově ztvárnění se z pověsti stal romantický příběh osudové lásky a vzpoury proti měšťácké zkaženosti. Jeho krysař je tajemná postava, která osaměle putuje městy a dokáže svou píšťalou ovládat kromě krys i všechno živé. Pak se však zamiluje do Agnes a ta jeho lásku opětuje. Ve městě žije také rybář Sepp Jörgen, který je kvůli svému pomalému myšlení celým městem, stejně jako krysař, opovrhován. Krysař svoji zakázku pro město splní, ale měšťané se zdráhají vyplatit mu odměnu. A pak se dozví, že Agnes čeká díte s bývalým milencem. Zoufalý nad zklamaním z lásky i z obyvatel města se krysař rozhodne pro pomstu. Mámení jeho píšťaly odolává jen Sepp Jörgen…... celý text
Přidat komentář


Opravdu povedené čtení a mistrovský kousek. Myslím, že lze tuto knihu řadit mezi klenoty naší literatury. Děj byl plynulý a psaný krásným jazykem, autor byl mistr slova (aspoň tedy co se této knihy týče).


Četla jsem už na střední a musela znovu, abych si osvěžila paměť a mohla si ho přidat do výzvy.
Perfektní, legendární...


Vlastně jsem vůbec nevěděl, co od toho čekat a trochu se toho obával. Nakonec jsem ale byl příjemně překvapen. Svým způsobem mne nejvíce zaujala Agnes - ta holka se toho fakt nebála :-)


Krysaře jsem četla už ve škole a ne jednou.
Do knihy jsem se pustila znovu díky letošní ČV a jsem za to ráda.
Krysař je prostě klasika, která mě baví.


Knihu jsem četl do ČV 25, připomněl jsem si příběh, který jsem znal z povinné maturitní četby. Za mě jeden z těch lepších kousků povinné četby. Nemohl bych takovéto knihy číst pořád, ale jednou za čas nezaškodí se zamyslet nad trochu hlubším tématem.


( ČRo četba)
Krásný příjemný poslech tohoto nadčasového dílka.
Moc nádherný poetický jazyk.
Milostně smutné- láska a pomsta.
Bavila mě postava rybáře Seppa.

Přečteno díky ČV, ale knížka se mi nelíbila. Četla se mi špatně (nemám ráda tuto starou češtinu)a do příběhu jsem se nezačetla, i když pointu příběhu znám (byla jsem na muzikálu a ten se mi moc líbil).


Není to úplně můj šálek kávy, ale hodila se do výzvy a má maly počet stran. Začátek se mi táhl, pak se to i rozjelo a pak hned konec. :-). Ale musím uznat, ze jazyk je zde kvetnaty a milovníci kras našeho jazyka si knihu užijí. Já jsem ráda, že jsem si doky výzvě osvěžila dílo známé z dob mých školních let a dávám knize 3 a hvězdičky.


(SPOILER) Když jsem začala číst první kapitolu, měla jsem dojem, jako kdybych četla od půlky knihy. Chybělo mi nějaké přiblížení příběhu, něco co by mě pomalu navedlo do děje, ale Viktor Dyk se nás tam rozhodl hodit se slovy „Plavej.“ I přesto, že jsem měla pocit, jako bych četla nějaký svazek 2, děj mě uchvátil natolik, že jsem nedokázala odtrhnout oči. Láska mezi Agnes a Krysařem byla bezmezná, avšak měla své meze. Krysař se poprvé v životě pro někoho nadchnul natolik, že se ztrácel ve vlastních myšlenkách, pocitech, touhách i cílech. Agnes na tom byla podobně, jen si nedokázala utvořit pořádek ve vztazích. Což byla opravdu škoda pro ni. Možná kdyby dokázala Kristiána nechat jít, nikdy by kniha neměla konec a nebo by končila slovy „A žili spolu šťastně až do smrti.“ Škoda jen, že někdo šel smrti naproti dřív než ten druhý.


Kniha je určitě velmi zajímavá, ale není lidově řečeno ,,můj šálek kávy". Přesto nemohu říci že by mě nebavila. Je naspaná krásným jazykem a myslím že ji mohu doporučit. VS


Kniha Krysař je krátká novela od Viktora Dyka, která nejprve vycházela pod názvem Pravdivý příběh plný nešťastné lásky, zrady a hledání smyslu života. Stojí za přečtení.


Nedávno jsem četla a bylo to naprosto jiné, než jsem si pamatovala z maturity. Určitě doporučuji


(SPOILER)
Moje oblíbená romantická archetypální záležitost v původním smyslu slova. :)
Překvapivě hodně z témat knihy stále aktuální... Kdo nezná někoho, komu se nechce platit za zakázku, nebo nějaký podobný milostný trojúhelník?
Líbí se mi, jak země sedmihradská reprezentuje to, k čemu utíkáme od reality, a díky čemu v ní nakonec Sepp Jorgen neskončí (protože on je samozřejmě hrdina knihy, ostatní jsou ufňukaní a vláčení osudem, jak se v žánru sluší a patří). :)


Vzhledem k tomu, že jsem už četla jiné zpracování Krysaře, tak jsem čekala trochu akčnější příběh. Příběh má skvěle vykreslenou atmosféru a konec je strhující, ale i přesto si nejsem jistá, jestli se kniha objeví na mém maturitním seznamu.
Štítky knihy
zfilmováno pověsti romantismus pomsta rozhlasové zpracování krysy novely klasická literaturaAutorovy další knížky
1972 | ![]() |
2002 | ![]() |
2002 | ![]() |
1937 | ![]() |
1989 | ![]() |
(SPOILER) Mnoho lidí mi Krysaře doporučilo, nejen jako maturitní četbu, ale jako knihu, která stojí za přečtení.
Na začátku jsem o tom dost pochybovala, Krysař prakticky křičel: "Jsem tajemný a všichni mě nenávidí, ale já jsem neohrožený a ostatní se ve mně mýlí." No prostě každý druhý hlavní hrdina.
Ukázalo se však, že jsem se v něm mýlila já.
Když Krysař hrál na svou píšťalku, v zoufalství a možná i šílenství, uvědomila jsem si, že je možná nejvíce lidská postava ve své knize. Krysař, tichý a chladný, který věřil, že jeho jediným účelem je zabíjení krys, zjistil, že láska je mocnější, než jeho píšťalka.
Když se k němu a melodii jeho flétničky přidává každý, kdo ho zaslechne, v naději, že najde lepší život v Sedmihradsku, dílo se najednou nepodobá Romeu a Julii. Naopak, ve chvíli naprosté beznaděje kvete touha po svobodě a odproštění od ponuré atmosféry městečka Hammeln.
Jediný Sepp, který byl známý jako zaostalý a hloupý člověk, pochopil, že krysařovými sliby o novém začátku jsou sliby pro Agnes.
Krysař sice vzal všechny s sebou, ale jeho příběh není o to méně srdceryvný a uplatnitelný na dnešní realitu.
5/5