Krysař
Viktor Dyk
https://www.databazeknih.cz/img/books/72_/72452/mid_krysar-kqc-72452.jpg
4
6714
6714
Podkladem pro tuto knihu byla staroněmecká pověst ze 13. století o krysařovi, který je pozván do města, aby vyhubil krysy. Dyk se v této novoklasicistní novele zaměřuje na spravedlnost, právo, pomstu, ale také na lásku.
Přidat komentář
Místy je to celkem zajímavé, hlavně sekce s Jorgenem, ale ten konec mě tak vytočil, že mi zkazil celkový dojem z knihy. Já být na místě přeživšího Jorgena, tak toho uřvanýho fracka hodím do propasti...
Povídka tak krátká a psaná tak krásným jazykem, že budí dojem epické básně. Příběh je to melancholicky a hořko-sladký. Hlavní hrdinové se s krutým životem odmítají smířit a radši se vrhají do řek a propastí. Velmi romantické, ale také spolehlivě fatální ideály. Nechtějí snášet břímě života, který prostě není ideální. Akorát Seppovi to nedojde včas a když už mu konečně svitne, tak se přece jen přizpůsobí životní realitě a jde hledat jídlo pro mimino. Takže nakonec přežije ten, kdo vleče svůj Kadaver dál a podvoluje se osudu a ten, kdo ještě před osudem není schopen utéct (mimino). Což není ani zdaleka tak cool jako podléhat vášním a láskám, ale zas na druhou stranu vás to nezabije.
Obsahuje spoilery!
Po dočtení Krysaře jsem byla trochu v rozpacích; nad závěrem knihy jsem musela ještě dlouhou chvíli přemýšlet. Novela je opravdu zajímavě napsaná, jednou děj ubíhá rychle, jindy (a také častěji) jsem v tom nacházela naopak poetičnost, což se mi nečetlo nejsnadněji. Zajímavé mi přišly také ilustrace, které začínaly každou kapitolu.
Všechny postavy v knize byly jedinečné a svým způsobem odrážely různorodé charaktery lidí. Agnes se náhle zamilovala do záhadného krysaře a radši podváděla svého přítele, než aby mu pověděla pravdu; v mých očích byla slabá a trochu bezcitná, když se rozhodla vzít si život, čímž také zlomila srdce dalším lidem, místo aby se svým problémům postavila čelem. Seppu Jörgenovi se všichni posmívali, nezapadal do společnosti a nic už od života nečekal; tohle pro mě byla vedle krysaře další záhadná postava. Radní Frosch a Strumm jsou pravým příkladem lidí, kteří něco slíbí a potom to nesplní. Takovým lidem musí být jasné, že se jejich činy jen tak nepřejdou. A pak je tu také samotný krysař. Ta nejzáhadnější postava celé novely. Jeho povaha se zřejmě nedá tak úplně pochopit. On a jeho píšťala vytvářely mocnou kombinaci. Krysař za všechna léta, kdy chodil od města k městu a vyháněl krysy, a kdy se vyhýbal lásce a jakýmkoliv poutům, která by ho držela na jednom místě, v sobě po tu dobu nahromadil veškeré pocity. Když potkal Agnes, vše se pro něj změnilo, našel smysl života a konečně měl pocit, že někam patří. Tato dívka pro něj představovala jakýsi bod zlomu. Tím, že ji začal milovat, v sobě rozpoutal bouři všech dosud potlačovaných citů a způsobila, že o sobě krysař začal pochybovat. Chtěl s ní být, jenže se mu na mysl vkrádaly myšlenky na život bez těch pomyslných pout, která by ho nikde nedržela a bez nichž vlastně dosud žil. Objevuje se tu rozpor mezi snem a skutečností, mezi minulostí a budoucností. Krysař se nechal spoutat Agnesinými pouty lásky, čímž pro něj začal boj se sebou samým. Odmítal poslouchat hlásek v jeho mysli, který mu připomínal, jak mocný je a že by neměl potlačovat svou moc. Po celý pobyt v Hammeln v sobě chová své pocity, až konečně po smrti Agnes pohár přeteče a on vykoná svou zaslouženou a dlouho vytouženou pomstu. Jeho bolest je obrovská a všechny pocity vypustí. Hammelnský lid ho slepě následuje s vidinou na lepší svět do země sedmihradské. V tuto chvíli jsem v krysařovi konečně uviděla onu mocnou a nepřemožitelnou bytost, kterou v hloubi duše byl po celou dobu, jen potřeboval záminku, aby to vše mohl vypustit ven. Sepp Jorgen jako jediný projevil vůli, když se ubránil kouzlu píšťaly a zvolil si skutečnost bez ohledu na to, co slibovala krysařova píšťala. Vybral si to, co je správné a ne to, co je snadné.
Při čtení knihy jsem si ani moc neuvědomovala krysařovu povahu, prostě jsem četla dál a dál s tou vidinou, kdy už konečně přijde konec. Jazyk knihy mě totiž moc nezaujal, kvůli poměrně zastaralé češtině (zpravidla starým výrazům, která se už nepoužívají, přechodníkům, inverzi) se mi to nečetlo úplně nejlépe. Teď, když jsem se zamýšlela nad krysařovou povahou a nacházela v tom ty skryté významy, si uvědomuju, že jsem udělala chybu, když jsem knihu chtěla mít co nejdřív za sebou a pořádně jsem neviděla tu krásu. Uvědomuju si, že tato kniha skrývá víc, než je na první pohled patrné, a že je jen na čtenáři, jak ji pochopí.
Ze začátku se mi příběh moc nezdál, ale postupem času mého čtení se mi líbila víc a víc a ten konec mě přesvědčil o tom, že si zaslouží pět hvězd. Rozhodně slušný základ, který by neměl chybět v žádné povinné četbě.
Kniha se mi líbila, docela dobře se četla. Překlapilo mě, že do propasti skočil i krysař, to se u základní pověsti moc nevypráví.
Málo stran, které řekli víc, než kdejaký 800 stránek dlouhý román. Můj šálek to úplně není, ale přesto jsem si knihu velice užil.
Krysaře prostě miluji. Už od školy, kdy jsem ho četla v rámci povinné četby a od té doby jsem se k němu vrátila už nesčetněkrát.
Kniha přečtena v rámci čtenářské výzvy. A pravdou je, že trochu lituji, že tohle dílo klasické literatury jsem nečetl dřív. Opravdu pěkně zpracovaný všem dobře známý příběh. Jen zde doplněný o pseudo milostný trojúhelník.
Krátká a oddechová četba na pár hodin, krásný styl textu a mluvy.
V tomto díle je i přes malý rozsah řečeno mnoho. Oceňuji krásný jazyk a velmi povedené některé slovní obraty. Citace, které zde někteří uvádí, hovoří za vše.
Věřím, že kdyby byl příběh zasazen do českého prostředí, měla bych ze čtení ještě o něco hlubší zážitek.
Pověst o krysaři, který ztrestal nevděčné obyvatele města, je známá asi každému dítěti. Teď po dočtení Dykovy poetické a procítěné verze mi však přijde, že ta zjednodušená dětská prokazuje příběhu medvědí službu a hloupě ho sesazuje na poučení o jednom aktu. Provinile přiznávám, že do postavy Krysaře jsem se zamilovala takřka okamžitě a až po uši jako sama Ágnes a nepřešlo mě to až do samého konce, který jsem oplakala. Která z nás by k sobě nechtěla připoutat tajemného svébytného poutníka, jenž se doposud odmítal usadit? Ha! A jak často dopadáme… No nic, zpět k tématu. Příběh sám o sobě prokázal, proč nezapadl v propadlišti literárních dějin. Kritizuje, odhaluje a chválí chování a události, které spisovatelé kritizují, odhalují a chválí již celá století a celá další budou. Je to nadčasové téma, protože jde až k samému jádru lidských citů a motivací. Nejenže tak Dykův Krysař přežije celá léta, ale jen těžko se najde čtenář, který by si z něj tu podstatu nevytáhnul. K tomu přidejte nádherný sloh, básnické výrazivo a špetku romantického patosu, a máte klenot literatury. Pro mě je to prozatím nejlepší kniha roku.
Klasika, která se čte téměř sama i vzhledem k rozsahu díla. Nechápu, že mi unikala až do mých 26 let (v povinné literatuře jsme ji neměli). Moc jsem si čtení užila a díky Levným knihám ji můžu mít za pár korun i ve své sbírce klasické literatury.
Má nejoblíbenější. Vždy mě fascinovala ponurost příběhu a s jakou stručností autor dokázal dokonale vystihnout atmosféru. Nejvíc krásný je tragický konec.
Neobyčejný příběh s trochou nadpřirozené síly. Od knihy jsem nic moc nečekal, a proto mě nepřekvapila ani nezklamala. Ovšem konec příbehu mě lehce zaskočil, i když si nedovedu představit jiné zakončení. Vyšší styl, jímž byla kniha psána mi v určitých částech dal zabrat, a tak jsem ne jeden odstavec četl dvakrát. Doporučuji - 75%
Další přečtená kniha z povinné četby. Nemůžu si pomoct, moc mě to nezaujalo, ale i tak se to dalo celkem dobře přelouskat, takže jenom doporučuju.
Další z mé složky k maturitě a nelituju, krysaře jsem chápala a dokázala se do něj vcítit, je těžké, když vás lidé nechtějí poznat a vy s tím nemůžete nic udělat. Je to tragédie s koncem, který je vlastně nový začátek ;).
Doporučuju a přeju pěkné počteníčko NH.
Štítky knihy
sebevražda zfilmováno pověsti romantismus pomsta tragédie rozhlasové zpracování krysy klasická literatura
Autorovy další knížky
| 1972 |  Krysař |
| 2002 | Milá sedmi loupežníků |
| 2002 |  Devátá vlna |
| 1937 | Zmoudření Dona Quijota |
| 1989 | Vteřiny duše |
Tuto knihu jsem si vybrala k povinné četbě k maturitě a vůbec toho nelituji . Kniha se mi moc líbila a všem ji doporučuji k přečtení :D