Krysař
Viktor Dyk
https://www.databazeknih.cz/img/books/72_/72452/mid_krysar-kqc-72452.jpg
4
6717
6717
Podkladem pro tuto knihu byla staroněmecká pověst ze 13. století o krysařovi, který je pozván do města, aby vyhubil krysy. Dyk se v této novoklasicistní novele zaměřuje na spravedlnost, právo, pomstu, ale také na lásku.
Přidat komentář
(SPOILER)
Jednoho dne zamíří do města Hammeln Krysař. Celé měst zbaví krys avšak poté, co vykoná svou práci neopouští město. Zamiluje se totiž do dívky Agnes.
Krysař se dostane do sporu s úředníky, jelikož mu nechtějí vyplatit slíbenou odměnu, za odvedenou práci.
Agnes její trápení dožene k tomu, že se vydá hledat zemi sedmihradskou.
Krysař ze žalu a zlobit začne mocně hrát na svou flétnu a donutí jít celé město s ním. Za Agnes, do země sedmihradské.
Jediný, kdo zůstane ve městě naživu je malé hladové bezbranné dítě a rybář Sepp Jorgen, který se poděl nechal vábit Krysařovou hudbou.
Po knize jsem sáhla hlavně kvůli čtenářské výzvě. A musím říct, že jsem za to vážně ráda, příběh mi přišel skvělý! Sloh je samozřejmě na čtení náročnější, ale je to jen o zvyku.
Pochmurné vylíčení osudu potulného krysaře, který ve zlobě, že od města nedostal finanční odměnu, zlem splácí lidem, ať již dívce, která se zklamaná utopila, tak i obyvatelům, když on sám nešťastný, svou hrou na píšťalku, kterou zničil krysy, podle pověsti stáhne i obyvatele do propasti. Zachrání se jen nevinní - slabomyslný rybář, který najde kojnou pro opuštěné dítě. Zlo plodí zlo a není radno se do něj zaplétat.
Ke knížce jsem se dostala díky povinné četbě do školy. Musím uznat, že to pro mě zrovna nebyla nijak zábavná knížka, jelikož to nepatří k typu knížek, které čtu. I tak to ale nebylo zas tak špatné a hodnotím 2/5.
Krásná a smutně temná novela, kterou jsem zhltla před léty, vypráví romanticky poetickým jazykem starou legendu o lásce, odplatě, spravedlnosti, ale také lidské špíně.
Překrásný, smutný, dechberoucí příběh. Moc doporučuji audioverzi načtenou Jiřím Dvořákem, dostupnou na stránkách českého rozhlasu.
Už nějakou dobu jsem se na Krysaře chystala a teď nastal ten správný čas, i kvůli Čtenářské výzvě. Mé pocity jsou ovšem rozporuplné. Jednoznačně celý příběh vyvolává emoce, což mám fakt ráda, když dočtu knihu a vím, že ve mě něco z ní zůstalo. To, co se celému dílu nedá upřít, je nádherný jazyk, už dlouho jsem nečetla nic tak jazykově krásného, jako je toto. Ale přesto na mě byla kniha příliš temná a konec poměrně dost očekávaný už od začátku. Nicméně jsem ráda, že i tuto klasiku mám za sebou, a možná se k ní ještě někdy vrátím.
Opětovně přečteno, tentokrát vydání Vyšehradu z roku 2016 s krásnými ilustracemi Jaroslava Šerých. K tomuto příběhu v podání Viktora Dyka se ráda vracím, protože se jím táhne taková pomalá všudypřítomná ponurost a smutek. Líbí se mi, jak je novela napsaná, přesně tento styl k tomuto příběhu sedí a přidává mu na výjimečnosti.
Ač krátká, tak velmi pěkná knížka. Je poměrně ponurá, v ději se prolíná láska, nenávist, pohrdání, pomsta, ale konec ukazuje naději, že jednou bude lépe. I když jsem četla vydání z roku 2008, líbil se mi použitý jazyk, který děj ještě umocňoval.
Vzhledem k tomu, že jsem s tématikou krysaře z Hamelnu pracoval ve své novele, řekl jsem si, že se jednoho dne budu muset podívat, jak s ní naložil Dyk. Svou likvidátorskou profesí a popisem, že "jej lidé vidí rádi přicházet a ještě raději odcházet," mi krysař chvílemi připomínal Sapkowského Zaklínače. Příběh je navíc v podobně šedé zóně. Pokud máte tedy rádi polského zabíječe nestvůr a chcete si přečíst i něco z klasiky, vřele doporučuji.
já nevím jak to popsat...prostě to není můj šálek kávy...nepopírám, že to má své kouzlo a že to je poměrně dobře napsané...ale prostě mě to nezaujalo (a ani v Landově podání)....
Archetyp zrady a následné pomsty, zrazené lásky, pokušení, ale i odpuštění a nevinnost. To vše lze najít v Krysařovi, jehož příběh Dyk precizně staví a postupně graduje až do hlubin propasti.
“Pouze srdce; srdce jest drobná a zcela zbytečná věc. Lidé však umírají na zbytečné věci. – Máte píšťalu, krysaři. Co byste mohl učiniti ze své píšťaly! Mohl byste být vládcem života a smrti. Mohl byste těšiti a ubíjet. Nevěříte?”
Nádherný příběh plný hlubokých myšlenek napsaný textem s archaismy a personifikacemi, které vyvažuje poetický jazyk a to vše společně tvoří příběh srozumitelným, čtivým a poutavým. Dílo graduje a nejsilněji na mne zapůsobila předposlední kapitola, kdy krysař odvádí celé město na horu Koppel do Sedmihradské země.
Oh, moci píšťaly krysařovy! Přerodila Hammeln. Vzkřísila světy dávno odumřelé, rozpálila srdce dávno zchladlá. Lidé z Hammeln, dobrého hansovního města, nemyslili už na prodej a koupi, na zisk a ztrátu. Roztoužili se neznámými jindy touhami, rozesnili nesněnými dříve sny. Oh, moci píšťaly krysařovy!
Štítky knihy
sebevražda zfilmováno pověsti romantismus pomsta tragédie rozhlasové zpracování krysy klasická literatura
Autorovy další knížky
| 1972 |  Krysař |
| 2002 | Milá sedmi loupežníků |
| 2002 |  Devátá vlna |
| 1937 | Zmoudření Dona Quijota |
| 1989 | Vteřiny duše |
Příběh skvělý, kniha mě vtáhla do děje i přesto, že jsem předem věděla, jak skončí. Jazyk chvílemi krkolomný, ale moc mě baví vykreslení povah jednotlivých osob.