Krysař
Viktor Dyk
Dykova novela o krysaři je založena na německé legendě. Krysař je pozván do města Hammeln, aby zde vykořistil myši, jimiž je město zahlceno. Poznává Agnes, se kterou prožívá tragickou lásku. Krysař se nepohodne s konšely – nedostává zaplaceno za vykonanou práci podle svých představ. Mstí svou zlomenou duši na zhýralých měšťanech, které pomocí své krysařské flétny navádí do propasti. Jako náznak naděje na lepší budoucnost, dva nevinní lidé, nemluvně a blázen, přežívají... celý text
Přidat komentář
Žádná kniha na mě nikdy tak nezapůsobila. Lidi jsou doopravdy jen hloupé ovce, vedené do propasti.
V rámci povinné četby jsem musela tuto knihu přečíst, ale nijak moc mě nezaujala. Na druhou stranu je dost krátká a byla tudíž rychle za mnou.
Krysař přichází do Hammeln jako Nikdo. Chladný muž se zamiluje a vplétá se do sítí citů, které si dlouhá léta nepřipouštěl. Je rozrušený a pohnut osudem své milé nechá flétnu znít ulicemi města, kde smí konečně svrhnout z ramen veškerá břemena, jimiž ho osud obtěžkal.
Velmi hluboký příběh pro toho, kdo umí číst mezi řádky.
Zpracování pověsti, kterou všichni nějakým způsobem známe. Dyk píše lehce, příběh je dramatický a dějově nasycený. Jedno z nejlepších děl, které jsem si vybrala k maturitě.
"A vaše jméno?
Nejmenuji se, jsem nikdo. Jsem hůř než nikdo, jsem krysař." Tak tahle věta mě dostala hned ze začátku. Netušila jsem, co od knihy čekat, četla jsem spíše ze zvědavosti.
Nevadí mi, že to bylo čtení ponuré, smutné - ba naopak. Dokonce jsem vyhledala na netu i krysařovu písničku - zvuk píšťaly. Ne celý muzikál, to mě moc nebere, ani Daniel Landa, ale pouze zvuk té píšťaly.
To mě v duchu doprovázelo po celou dobu čtení.......
"Chceš-li, Jörgene, řeknu ti celé tajemství ... pro dva lidi je jen určitá míra lásky, ohraničená a nezměnitelná. Nemiluj přespříliš, chceš-li být milován, sám vyčerpáš všechnu lásku, určenou pro dva. Přemíra lásky, kterou dáváš ničí možnost lásky, kterou bys měl brát. To ti radí krysař, který mnoho viděl.
Klasika, která mne nutí přemýšlet, jak pravdivé i v dnešní době .....
I když to byla hodně krátká kniha, řekla toho mnoho. Prozradila nám skutečné pocity všech lidí z Hameln a nezatajovala pravdu.
''Milovati ženu není lepší než topiti krysy!''
Nadčasová kniha. Postava Krysaře si mě naprosto získala a zkaženost malého hanzovního města ze stránek knihy přímo prosakuje. Motiv zhrzené lásky, biblické narážky na pastýře lidí, Sodomu a Gomoru, mistrné postrkování figurek příběhu ve stylu šachového velmistra, to všechno zvládl Dyk vměstnat do tak tenké knížky. Smekám.
Nesnesitelná nuda. Už nikdy víc!
Představuje pro mě jakýsi vrchol maturitní četby - nuda, zastaralý jazyk a kde nic, tu nic. Jsem velice rád, že jsem to dočetl a musel jsem se přemlouvat, abych pokračoval. Jediné, co mi drželo při čtení byla vidina, že to brzo skončí a všichni pochcípají.
Hlubší význam to asi má, ale já jsem ho nenašel. A mým cílem ani přáním není ho nalézt, ale vys***t se na hledání.
Krysaře, coby povinnou četbu, jsem poslouchal v audio formě. Ač se jedná o „pouhé“ přečtení knihy vypravěčem, pocit z knihy je zásadně ovlivněn jeho projevem. Nejedná se o přímý kontakt autor - čtenář, který je sám o sobě fascinující (např. říci si: "včera ke mě promlouval Dostojevskij"), ale přibývá další informaci zprostředkovávající uzel, který má přímý vliv na pocit z díla. Čím více uzlů mezi autorem a čtenářem, tím zásadněji může dojít k ohnutí autorova prvotního záměru. (např. kniha - scénář - film a desítky individualit mající vliv na jeho konečný výsledek - kritika...). Tedy je pravděpodobné, že by můj pocit z Krysaře byl jiný, kdyby jej načetl třeba Eduard Cupák, Josef Somr, nebo nejlépe kdybych si knihu přečetl sám. Na druhou stranu, my sami máme na závěrečný pocit z knihy vliv, a v tomto případě se ani nemusí jednat o audio knihu, a to tím v jakém rozpoložení, věku, ročním období a místě ji budeme číst, vstřebávat. Přesto je kniha nádherný formát, který se většinou dokáže rozkročit nad více vnitřními polohami čtenáře. Tedy alespoň u mě to tak je, protože nejsem hltoun, který spolkne knihu za noc.
Krysař mě ale nezaujal, snad tedy také proto, že mě nezaujal projev Jiřího Dvořáka. Ale aspoň mě donutil zapřemýšlet nad formou, což je při ranní cestě vlakem do práce činnost docela příjemná. A omlouvám se všem, kteří za tímto příspěvkem hledali více informací o knize. Za trest mi nedejte palec a nechejte mě mluvit do prázdna až tam úplně dole, pod hromadou komentářového smetí. Zasloužím si to.
Tož shrnul bych to takhle ... dávejme si pozor na to, kdo nám mává, kdo nám nastavuje nohu a kdo nám mává a nastavuje nohu.
Nevím, jak definovat tuto knížečku. Rozhodně stojí za to si ji přečíst, člověk splyne s dějem a s krysařem. Příběh je dobře vyprávěn. Kniha mě do sebe vtáhla a nepustila.
Krásná, čtivá a smutná knížka.
"Lidé ho vidí rádi přicházet, ale ještě raději odcházet."
Krysař je velice tajemnou a samotářskou postavou. Svojí práci odvedl, ale nedostal za ní to, co si zasloužil. Byl vlastně podveden. Pomocí své kouzelné píšťaly mohl tyto nevděčné lidi potrestat. Jenže krysař našel lásku v dívce ze stejného města, a díky ní pocítil touhu se usadit a potlačit svojí touhu po pomstě.
Vedlejší postavou je zpomalený Sepp Jorgen, který hraje v této knize svojí roli.
I přes špatný konec, stojí tato knížka k přečtení.
Štítky knihy
sebevražda zfilmováno pověsti romantismus pomsta tragédie rozhlasové zpracování krysy klasická literatura
Autorovy další knížky
1972 | Krysař |
2002 | Milá sedmi loupežníků |
2002 | Devátá vlna |
1937 | Zmoudření Dona Quijota |
1989 | Vteřiny duše |
Knihu jsem měla k maturitní četbě a musím říct, že se mi velmi líbila. Symbolika, super. Autor skvěle vystihl lidskou zkaženost. Myslím, že to alespon někoho donutí se nad tím zamyslet.. :)