Krysařův deník
Stephen Gilbert
https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/1518/mid_krysaruv-denik-lyR-1518.jpg
4
56
56
Román anglického autora navazuje působivým způsobem na staroněmeckou legendu o krysařovi. V zápiscích bezvýznamného, zbabělého úředníka, který si vycvičí hejno krys a jejich prostřednictvím se mstí jednotlivci i společnosti za vlastní nicotnost, se odvíjí hrůzný příběh malého člověka, jenž se nečekaně dostal k moci. Ve své duševní a citové prázdnotě si autorův antihrdina neuvědomuje, že skutečná i domnělá příkoří si způsobil vlastní zbabělou neschopností a že se mstí na nevinných.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1980 , OdeonOriginální název:
Ratman's Notebooks, 1975
více info...
Přidat komentář
Zakomplexovaný ubožák, si vycvičí stádo krys, aby s nimi mohl páchat zločiny, které by mohl stejně snadno a méně náročně spáchat sám. Ale on je to podivín, který žije s maminkou v příliš velikém domě se zanedbanou zahradou, takže nic není nemožné. Ani to, že krysa umí číst. V tomto bizarním příběhu je možné všechno. Královsky jsem se bavila. Děj je sice předvídatelný, ale ani chvilku nenudí. Audioknihu načetl velice dobře pan Jan Hyhlík.
Krysař naruby. Se všemi detaily. Co kdyby krysař nevyháněl krysy z měst, ale naopak je využíval pro své drobné pomsty. Co kdyby krysař byl tou nejhorší, nejpodlejší krysou ze všech. A co kdyby si takovýto zakomplexovaný maloměšťák, absolutně bezpáteřní, zřídil ve sklepě svého domu krysí kolonii a vycvičil si ji, aby jej poslouchala na slovo. Pokud Vás některé z kdyby zaujalo, dejte Gilbertovu dílu šanci a začtěte se do něj...
PS. Četl jsem vydání z roku 1980 a překladatelka Helena Kryštofová si plete deratizaci a deratifikaci (celou knihu používá tento pojem, který znamená úplně něco jiného!!!), používá i na tu dobu archaické weekend, patvar interwievovat někoho atd. Doufám, že v pozdějším vydání už toto není.
No, tuhle knihu jsem měla rozečtenou aspoň rok... Dostala jsem se tak do čtvrtiny, a protože mě příběh hrozně nudil, tak jsem ji odložila na neurčito. Nedávno mi bylo řečeno, že opravdu stojí za to ji dočíst, tak jsem se hecla a dočetla ji. Verdikt? Tak do třetiny pro mě celkem nuda, ale potom se už začne příběh hezky rozvíjet a nakonec si kniha svou hrdost uhájila. Hlavní "hrdina" mě naplňuje rozporuplnými pocity, ovšem vesměs nepříjemnými, ale třeba jeho vztah se Sokratem mi silně připomíná vztah můj a mé kočky, proto nechápu proč udělal to, co udělal, nebo spíš neudělal. Pak se zdá idyla na konci jako velice nespravedlivá. (A závěr následně velice uspokojivý.)
Fascinující, až hororově laděný příběh zakomplexovaného úředníčka, který se mstí světu za svou vlastní bezvýznamnost a nicotu. Pro svou pomstu zvolí armádu vpravdě podivnou – inteligentní hlodavce, ve kterých spatřuje férovější, věrnější a oddanější přátele, než by kdy mohl najít v lidech, kteří pro něj měli vždy jen slova pohrdání a nezájmu. Čím více se noříme do myšlení a pohnutek hlavního hrdiny, tím víc je jasné, že nebezpečným tvorem zde nejsou krysy, ale uťápnutý despota a lidská nula, která si zrůdně užívá nečekaně nabyté moci.
Kniha o zakomlexovaném nebožákovi, který neuměl přijmout realitu jinak než pomstou. Čím kdo zachází, tím taky schází. Příběh mě nijak nenadchnul, prostě příběh. Dočetla jsem to jen proto, že kniha samotná není moc velká ani tlustá.
Působivý psycho-SF-horror, v němž nejděsivější nejsou lidožravé krysy, ale postupně čím dál víc šílenější mysl zakomplexovaného losera, který konečně objevil svou asi jedinou zvláštní schopnost a ...
Na tuhle knížku jsem se chystala hned poté, co jsem v televizi viděla Krysaře Willarda a zjistila si, že je to podle knihy.
Po přečtení knihy musím napsat, že film a kniha jsou si v pár věcech podobný, ale jinak se od sebe hodně liší.
Kniha se četla velmi dobře, jediný, co bych vytkla to, že je to deník a tak bych čekala lepší oddělení s datem, kdy to napsal.
Knihu jsem si přečetla taky z toho důvodu, že mám ráda potkany a právě mám doma dva, bílou Daisy a hnědou Prašivku. Sokrata i Bena jsem měla ráda, myslím, že ten člověk rozhodně neměl podceňovat Benovu inteligenci, nakonec se mu to vymstilo. SPOILER! Velmi mě ničí ta část, kdy Jones zabíjí Sokrata a on proti tomu nic neudělá, nijak nezasáhne. Tehdy jsem si uvědomila, že bych nikdy nedovolila, aby někdo ublížil mým potkankám. KONEC SPOILERU!
Na závěr bych ráda napsala, že podle mě si svůj osud zasloužil. To on to všechno začal a takhle zbaběle to chtěl ukončit, ale Ben a horda krys ho nakonec vytrestali. Kniha je rozhodně lepší než film, ale můžu doporučit obojí pro srovnání. :)
Knihu jsem četla před několika lety. Přesto si příběh pamatuji, tolik na mě zapůsobil. A také vím, že už ji nikdy číst nechci - bylo mi při čtení místy fyzicky špatně. Ale to jen dokazuje, že se autorovi jeho záměr skvěle podařil.
Výborný hororový příběh plný odvážných hlodavců a zbabělých úředníků:-) Hlavního lidského hrdinu nebudete mít rádi, budete spíš fandit hlavnímu krysímu hrdinovi. Příznivcům strašidelných příběhů doporučuji...
Není to špatně napsané, myšlenka je celkem jasná, konec naprosto předvídatelný. Dám tři hvězdy, protože "tři mínus" dát nemůžu.
Příběh je velmi zajímavý, ale rozhodně není z těch, které bych někdy chtěla číst znovu. Co se mi na knize líbilo byl vztah hlavního hrdiny a Sokrata, o to víc je mi záhadou jak hrdina mohl dopustit co dopustil...
Sama jsem chovala potkanice a vím, co dovedou. Napětí od začátku do konce. Nepodceňovala bych inteligenci menších tvorů...a zvrácenost lidské mysli.
Hodně zajímavá knížka, líbil se mi vztah mezi hlavní postavou a Sokratem - jak byla krysa jedinou bytostí, kterou měl (dokázal) mít rád. Ukazuje to také to, jak se může člověku vše vymknout z rukou.
Dovolím si jako komentář volně ocitovat z doslovu Františka Frolicha " ... je ale varováním před krysí mentalitou a krysím jednáním". I když si myslím, že použití slova krysí je v této souvislosti je třeba chápat jen jako metaforu a nemá s charakterem tohoto živočišného druhu pranic společného.
Krysařův deník
Zajímavý, hororově laděný příběh o naštvaném a frustrovaném muži, který se díky své neschopnosti prosadit se a nízkému sebevědomí setkává s ponižováním, ústrky a celkovým nedoceněním jak své osoby, tak své práce, což nevyhnutelně vede k jeho nenávisti k ostatním lidem, zvláště pak potom, co jeho šéf za asistence dalších kolegů ubije jeho jediného opravdového krysího přítele, čemuž však náš hlavní bezpáteřní "hrdina" jenom nečinně přihlíží. Již dříve připravovaná pomsta krysí armády se může bez milosti rozjet naplno...