Krysí muž a Vlčí muž: Slavné klinické případy
Sigmund Freud
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/504512/bmid_krysi-muz-a-vlci-muz-slavne-klinick-CdK-504512.png
4
1
1
Významnou součástí Freudovy práce, s jejíž pomocí si ujasňoval své základní teorie, byly popisy jeho klinických případů – kazuistiky jeho pacientů. Ty představují fascinující možnost podívat se na to, jak probíhala Freudova každodenní sezení. V předkládaném výboru představujeme kazuistiky Krysího muže a Vlčího muže. Krysí muž shrnuje jeden z prvních popisů celé psychoanalytické léčby, klinické detaily i vnitřní svět pacienta. Ilustruje konflikt mezi touhou po lásce otce a zápasem s ním, mezi láskou a nenávistí a přemístění nenávistných pocitů do nutkavých příznaků. Naproti tomu Vlčí muž osvětluje záhadu psychosexuality, obsahující fantazie kastrace, primární scény a svedení. Freud v této kazuistice předkládá myšlenku zpětného přepracování traumatické zkušenosti, dodatečného proměňování vzpomínek a fantazií. Kazuistika Krysího muže je doplněna o rozsáhlé Freudovy poznámky, které si dělal bezprostředně po každém sezení. Ty se našly v jeho pozůstalosti a nebyly dosud česky publikovány. Jsou ale skvělým dokladem toho, jak Freud klinicky pozoroval a přemýšlel. Při četbě Freudových případových studií se ukazuje nejen to, že Freud byl schopen mistrovsky analyzovat lidské nitro a promluvit o vytěsněných stránkách lidské duše, ale i to, že jeho výpovědi mají vysokou literární úroveň.... celý text
Přidat komentář
Sigmund Freud: Krysí muž a Vlčí muž (str. 115):
"To je přece tak velkolepý pocit, pro ten by člověk dokázal udělat cokoli, např. zavraždit svého otce."
- tak smýšlí Krysí muž o sexu.
Freud a Jung jsou sice již dávno překonaní, přesto se dodnes těší velkému zájmu čtenářů, kteří je však bohužel často vnímají velmi nekriticky a dodnes pro ně horují. Přitom například Freudův názor, že léčba probíhá vpodstatě proti vůli pacienta, za jeho stálého odporu, je v rozporu s dnes populární celostní medicínou a vědomým přístupem ke svému zdraví. Tyto přístupy mají mnoho společného, především to, že jde o přehnaně nafouflé módní záležitosti.
Je zajímavé sledovat, jak lékaři okolo již považují masturbaci za celkem běžnou věc, ale Freud ji stále má za jakousi patologii. Rovněž výraz mineta (Minette) pro felaci pobavil.
Na obálce je obrázek Vlčího muže (Sergeje Konstantinoviče Pankejeva). Léčba probíhala 6x týdně v letech 1910-1914. Pankejev měl i s odstupem let k Freudovi velmi důvěrný a především důvěřivý vztah, věřil, že Freud zcela rozuměl tomu, co pacient prožíval, měl dojem, jako by byl spíše spolupracovník než pacient (nebo badatel, který studuje nově objevenou zemi). Měl pocit velké úlevy, když se ho Freud ptal na dětství, vztahy v rodině a pozorně ho poslouchal. To je myslím velmi typický obrázek lesku a bídy psychoanalýzy.
Autorovy další knížky
| 1994 |  Výklad snů |
| 1996 | Psychopatologie všedního života |
| 1926 | Tři úvahy o sexuální teorii |
| 1998 | Výklad snů. O snu |
| 1998 | Nespokojenost v kultuře |
Množství hezkých vhledů, které mají platnost i dnes, ale také složité konstrukce bez dostatečné opory v reáliích případů a zbytečné defenzivní vsuvky. Freud je nejlepší, když se nesnaží být originální. Při čtení mě napadlo, jaká je škoda, že citová vazba začala být důležitým tématem psychoanalýzy až mnohem později. Dočkali bychom se nejspíš přínosnějších interpretací.