Kterak sejmout amatérského přírodovědce
Gerald Durrell
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/12282/bmid_kterak-sejmout-amaterskeho-prirodov-gMR-12282.jpg
4
63
63
Úsměvné vyprávění o tom, jak autor s manželkou natáčel třináctidílný populární seriál o zvířatech celého světa.
Literatura světová Humor
Vydáno: 1996 , BB artOriginální název:
How to Shoot an Amateur Naturalist, 1984
více info...
Přidat komentář
Jedna z průměrných až podprůměrných knih autora, po pravdě mě příliš nebavila, s prvními knihami autora ji nelze vůbec srovnávat. Musím souhlasit s předcházejícím komentářem, že pokud bych ji četla jako první, tak číst další knihy bych už určitě neměla zájem.
Keby som začala touto knihou od Durrella ako prvou od neho, predpokladám, že po ďalšej jeho tvorbe by som nemala dôvod siahnuť. Nedokázala upútať moju pozornosť ani v nej neboli prítomné tie prvky, pre ktoré mám autora rada. Dobre teda, že som ňou nezačala. Autor mi však "neodišiel z priečinka obľúbených", kde sa právom dostal pre iné tituly, len už teraz viem, že mal aj slabšie literárne chvíľky...
Za mě velmi slabé "veselé historky z natáčení". Když to srovnám s knihami o Korfu nebo Kamerunu, Jižní Americe, atd. které jsou prostě pecka, tak tady jsem měla problém najít něco, co by mě pobavilo nebo nějak jakkoli zaujalo. Jedině snad ty potíže s housenkami.
Výborný název, záměrně zavádějící, protože přírodovědce se nikdo nepokoušel „sejmout“ (teda možná kromě režiséra), ale nasnímat do televizního seriálu. Něco jsem musela překousnout, např. autorovo přiznání, že „Každý přírodopisný snímek je do jisté míry uměle vytvořenou napodobeninou skutečnosti.“, ale na druhou stranu je lepší půjčit si ochočené zvíře a sehrát s ním divadlo, než hamtat divokým zvířatům do jejich prostředí (dělo se obojí). Nejvíc se mi líbilo to, co níže někteří kritizují: nádherné barevné popisy krajiny a zvířat, plné přirovnání, často vtipných: „Jejich (lenochodí) metabolismus je stejně pomalý jako jejich pohyby, ba dá se říci, že pracuje zdlouhavě jako britská byrokracie.“ Na nich si dal překladatel záležet, ale já mu stejně něco vyčtu: pár hrubek (líko, řeky našli), pár záměn slov (díky a vinou, zajedno a zaprvé) a hlavně divočiny ve slovosledu, z nichž nejhorší jsou ty s předložkami vedle sebe: „nad od ovcí nízce spasenou trávou“, „na do široka rozcapených nohách“, „na z kukly se klubajícího motýla“. Ááá! (promiňte mi ten řev).
Zajímavost: knížka vyšla v polovině 80. let; Durrell zmiňuje nutrie vypuštěné v západní Evropě do přírody – jsou to prý plachá zvířata (a samozřejmě ničitelé bez přirozeného nepřítele). Já je viděla u nás poprvé v životě před dvěma lety u řeky v centru města (těsně vedle hospody a obchodu), ležely v trávě, lidé chodili těsně kolem nich a málem je hladili. I když se je snaží města likvidovat, nutrie se množí, rozšiřují teritoria a podrývají břehy řek. Potvory. Jenže jsou roztomilé – a lidé je krmí.
Zpět k Durrellovi: je to přírodovědně zajímavé, napsané svižně a vtipně.
Durrella mám moc ráda od puberty, kdy jsem ho doslova hltala, takže jakýkoli Durrell má u mě dopředu tak nějak automaticky plný počet hvězdiček, tohle je ale trošku slabší Durrell a proti jiným jeho knihám je to z úplně jiného soudku. Neuvěřitelně zajímavá jsou všechna fakta a informace o přírodě, které Durrell v knize uvádí. Příběhem je to ale násilně pospojované a opravdu důležité jsou právě ty přírodovědné pasáže. Trochu mi přijde, že pan Durrell chtěl hlavně napsat knihu o všech těch fantastických lokacích a zvířatech na nich, méně pak už povídání o natáčení. Když píše v jiných knihách o výpravách za zvířaty po celém světě a jejich lovu, následném pozorování, starání se o ně a všem kolem práce pro zoo opravdovější a čte se to daleko lépe. No a je to úplně jiné, než příběhy z dětství, které tak fantasticky popsal v sérii z Korfu. Takže pro nadšené přírodovědce je tohle ideální, méně už pro někoho, kdo by si přál číst také příběh. Pokud navíc čekáte humroné vyprávění, můžete být těžkopádností situací možná až zklamáni. Za mě tedy pořád fajn, protože je to Durrell a na toho nedám dopustit, ale z jeho tvorby slabší věc.
Jedna z těch průměrnějších knih od Durrela, málo humoru, spíše popisné vyprávění toho, co se mu dělo při natáčení, opravdu zajímavých historek o zvířatech pomálu.
Bohužel kniha mne moc nenadchla... Měla sice hezký děj, ale přišlo mi, že se vše jen popisovalo, děje tam moc nebylo.. Autor mě touto knihou bohužel zklamal. Snad si to další knížkou napraví
První knížka, kterou jsem od autora četla. Durrell mě chytil a nepustil, dokud jsem je něpřečetla všechny. Je to moje krevní skupina :-)
Na tuto knihu kterou jsem četla již před několika lety nemohu zapomenout, a to z jednoho jediného důvodu!!!! Při jejím čtení jsem se neustále smála, a i dnes když si vybavím, některou její část se na mé tváři objeví úsměv. Způsob jakým dokáže zachytit a vyprávět příhody, které jej potkaly, je úžasný, vždy mám pocit jako bych byla přítomna :-)
Autorovy další knížky
| 1983 |  Mluvící balík |
| 1986 | O mé rodině a jiné zvířeně |
| 2008 | Ptáci, zvířata a moji příbuzní |
| 1996 | Zahrada bohů |
| 1988 | Ostrov v nebezpečí |
Na durrellovské poměry slabší, ale pořád stojí za přečtení.