Který nebyl
Rafal Wojaczek
https://www.databazeknih.cz/img/books/14_/149000/ktery-nebyl-149000.jpg
4
16
16
Do práce na stávajícím reprezentativním knižním výboru z Wojaczkovy poezie, jehož editorem je básník Norbert Holub, se zapojilo celkem třináct překladatelů a překladatelek: mimo již zmíněná jména J. A. Pitínského, N. Holuba a V. Buriana to jsou dále Jan Faber, Soňa Filipová, Viola Fischerová, Janusz Klimsza, Jakub Kostelník, Radek Malý, Soňa Pokorná, Vít Slíva, Bogdan Trojak a Miroslav Zelinský. Kniha obsahuje průřez celou Wojaczkovou básnickou tvorbou, od jeho knižního debutu Sezóna (1969), který měl velký ohlas u čtenářů i kritiky, následující sbírky Jiná pohádka (1970) až po posmrtně vydané, k vydání básníkem samotným připravené knihy Který nebyl (1972) a Nedokončená křížová výprava (1972). Zařazeny byly rovněž básně z konvolutu textů Zbytek krve (1999), obsahující především poezii z pozůstalosti. Součástí výboru je také obrazový doprovod a studie o Wojaczkově tvorbě.... celý text
Přidat komentář
Něco mě láme, něco nebaví, něco bolí a něco mě doslova dokonalostí zlomilo. :
Mluvím k tobě tak tiše jako pták
za úsvitu slunce kane ti do očí
Mluvím tak tiše
jako slza vyrývající vrásku
Mluvím k tobě tak tiše
jako ty ke mě
Který nebyl
Po 2-3 básních je znát naprosto svébytnou poetiku.
Prostor opaknuje melancholie a vzdorovitost. Svět je magicky příčící se člověku, a tak se věci, které musely stát spoustu odhodlání, nakonec nestaly (např. když lyrický subjekt popíše krví koupelnu, aby ta nakonec "zůstala čistá / bílá").
Vidím v tom ozvuk názvu výboru (který hraje na velice příznačné dvouverší s autorovým jménem, srv. "Nepiš dopisy sám sobě / kdo to kdy viděl / psát dopisy mrtvým"). A popisuje to i dobově příznačný pocit marnosti.
Smrt, vodka, onanie, poluce, mučení, fanatický patriotismus, paranoia - autor se dotýká často křehkých a intimních témat, která popisuje tvrdě, ironicky, výsměšně. Jako vysmívání se vlastní i kolektivní slabosti, zhůvěřilosti, zvrhlosti.
Sex je často čímsi odhalujícím a zraňujícím ("ještě do ní nevstoupil, už nemůže ven"), intimita travestuje v morbiditu (preparování pysků vlastní ženy, psaní básně na matčinu vyčiněnou kůži apod.), často se vrací motiv vlastního mrtvého těla (a to nikoli těla mluvčího, ale explicitně Rafała Wojaczka).
Vlastně je v tom i velká dávka humoru, byť si to uvědomuji až s odstupem, protože při čtení většinou moc do smíchu není ("Kůň kopl kočího do hlavy ale / kočí měl tvrdou lebku"). Někdy se nečekaně objeví lyrická mluvčí v ženském rodě, což se odhalí až v polovině básně.
Tolik k základním rysům poetiky. Celkem vzato Wojaczkova poezie připomíná autoterapii, ale má co nabídnout. Nepůsobí vlezle, je v ní zakódováno sdělení, které stojí za čtení.
Oceňuji velice vkusné zpracování knihy (až na strany s názvy sbírek, které se opravdu nepovedly), krásnou přebálku a zařazení několika básní i v originálním znění. A především oceňuji představení tohoto autora.