Kto chytá v žite
J. D. Salinger (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/122978/bmid_kto-chyta-v-zite-4fr-122978.jpg
4
4259
4259
Prvotina a najznámejšia próza významného amerického prozaika patrí ku kultovým dielam svetovej literatúry. Hrdina Holden Caulfield, ktorý prechádza životnou krízou, je priťahovaný i odpudzovaný fyzickými aj duševnými stránkami života. Súcit s nedospelými deťmi, ohrozenými pádom do priepasti dospievania, ktoré túži zachrániť, v ňom vyvoláva rozporné pocity, ktoré môžu podliehať rozličným interpretáciám. K tomuto Salingerovmu dielu sa hneď po jeho vydaní prihlásilo množstvo mladých čitateľov, ktorí v ňom videli predovšetkým dokument generačnej kritiky mladých proti starým a jeho stále nové vydania potvrdzujú, že je aktuálny dodnes.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1993 , HeviOriginální název:
The Catcher in The Rye, 1951
více info...
Přidat komentář
Ztráta času, maximálně mi to doplnilo číslo v seznamu povinné četby. Nuda, zápletka žádná. Kniha popisuje mladíkovo problémy, trable s dívkou, vyhazov ze školy, strach z reakce rodičů, proto chodil po barech, pil alkohol a potuloval se. Jeho touha být dospělým mne vážně neuchvátila, sám na to nakonec doplatil. Líbil se mi jeho vztah k sestře.
Nevím, co na téhle knize je tak zajímavého, že patří mezi nejslavnější světovou literaturu. Hlavní hrdina velmi negativní a nedokáže si stát za svým. Kniha je psána velmi silným slangem, do kterého jsem se nedokázala začíst. Nějak jsem z knih nedokázala vyčíst ani její poselství a celkově bych ji nedokázala ani nikomu doporučit. Za mě silné zklamání.
Nebyla to taková pecka jako když jsem ji četla na vejšce, ale co už:-) Možná už jsem na rebelii stará a voto de, ale i tak Holden zůstane na vyšších příčkách.
Moc hezké. Slovník mladých lidí je dnes sice uplně jiný, ale o to víc mně evokoval atmosféru doby, kdy kniha vznikla.
Snáď to bolo len tým katastrofálnym slovenským prekladom, ale každú chvíľu som neveriacky krútil hlavou nad použitými výrazmi.. Ako toto môže patriť do zlatého fondu svetovej literatúry.. Snáď naozaj len ten preklad.
Když jsem byl teenager, tak jsem tuhle knihu nesnášel. Nesnášel jsem ji tak nějak ... deklarativně. Zkrátka jsem chtěl, aby každý věděl, že mně se Kdo chytá v žitě nelíbí, že s tou knihou nemám nic společného, že nemám nic společného s Holdenem.
Při čtení dnes, po čtyřicítce, je jasné, proč jsem to tehdy bral právě takhle. Protože na Holdenovi je vidět, jaký jsem – do značné míry – byl. Dnes už si to přiznám vcelku bez potíží, ale když jsem byl v Holdenově věku, bylo pro mě smrtelně důležité, aby bylo každému jasné, že ten uplakaný, hysterický a často dost směšný spratek je úplně jiný případ, než jsem já. (Když už mi začalo být jasné, že mě okolí nebude vnímat jako Jamese Deana, toužil jsem alespoň po sebestylizaci do role Hanka Chinaskiho – někoho, kdo má všechno na háku a nic a nikdo ho nerozhází)
Možná je tohle obecnější, možná nás na Holdenovi právě tohle provokuje, že svým příběhem vyslovuje docela přesvědčivě něco o nás. Něco, o čem bychom byli raději, kdyby se nevědělo. Je trapné to přiznávat, ale každý z nás si někdy sebelítostivě představoval vlastní pohřeb a smutnící pozůstalé na něm. (A kdo říká, že ne, ten to dělá dodnes :-). Myslím, že není férové se na Holdena zlobit jen proto, že on to o sobě ve svém příběhu říká nahlas.
Při nynějším opakovaném čtení mě zaujaly zejména dvě situace.
Jednak rozhovor Holdena a Sally, kdy je Holden tak plný emocí a touhy se „vykřičet“, že si jako adresáta svých stesků vybere někoho, u koho je opravdu minimální šance na vstřícné přijetí, čehož si je Holden racionálně dobře vědomý. Je v tom vidět zoufalství člověka, který tolik touží po sdílení se, že se pustí i do komunikace, která je předem odsouzena k nepochopení.
A nejsilnější moment je pro mě hádka s Phoebe. Holden ji miluje, k něžným myšlenkám o své mladší sestře se opakovaně vrací. Ale když pak dojde v muzeu na situaci, kdy za ni má převzít odpovědnost, kdy se z prezentované náklonnosti má stát reálná blízkost, tak Holden couvne. Vyleká se a je ochoten celý vztah zničit (nebo alespoň reálně zničení vztahu riskovat), zdá se, že není schopen unést novou realitu vztahu, který je teď živý, už to není jenom snění zpovzdálí, už to přináší nároky, už to přináší možnost něco pokazit. To je najednou pro Holdena příliš obtížné.
Stejně jako smazenaryba, i já si myslím, že by knize prospěl nový překlad. Současný mladý čtenář nutně musí cítit od Holdena odstup, když si čte že „honí mičudu“ nebo když se dozví, že v lokále je „nášvih“. Takhle už dneska opravdu nikdo nemluví.
Knížka se mi nelíbila a nemohla jsem se dobrat konce. Velmi mi vadil přístup hlavního hrdiny k životu, jeho zarputilá snaha na všechno kašlat, jeho slovník, prostě asi všechno. Rozmazlený spratek, který si neváží vůbec ničeho. Rozhodně to není knížka, ke které bych se chtěla ještě někdy vrátit.
K této knize jsem se vrátila po letech - v mládí mě příliš nebavila....
Holdena vnímám jako chlapce, který prožívá citové dozrávání...
Jeho nejistota ve světě dospělých ho vede k opozici a rebelanství...
Ale bezcitný není - jen scéna rozloučení s profesorem nebo vztah k malé sestře mi to potvrdily...
Je to vyprávění o názorech 16 - letého kluka, kterého život a okolí teprve formují...
Jako čtení pro mladou generaci určitě doporučím.
Moje Bible. Tahám jí sebou všude. Nečekala jsem, že knihy k maturitě budou tak skvělé (to je slabé slovo!!!). Ráda bych doporučila a řekla, že jí budete milovat, ale takhle to nefunguje. Každý je jiný a každý má rád něco jiného. Ale rozhodně jí alespoň zkuste. Pro maturanty - je krátká :D (což mě svým způsobem ničí....)
Je to napsáno výborně, český překlad je taky skvělý, zachycuje ten úžasný slang, tu rozpolcenost, která z textu přímo kape, ale mě osobně nějak prostě něco nesedí. Ano, Holden mi vadí, hlavně ale přemýšlím o čem to tedy mělo být? Proč to ten Salinger vlastně vůbec napsal? A nevím.
Možná je to dáno už věkem, ale že bych byla nadšená tak, až si z knihy sednu, to teda me. Asi proto nechápu ty superlativy a nadšené hodnocení. Vlastně ani moc nerozumím tomu, jak je možné, že zrovna tahle kniha se stala takovým kultem. Někdy se člověk prostě s knihou potká, ale i nepotká najednou. Takže ano, Salinger umí psát, Holdenovo vyprávění mě ale nenadchlo a příběh už vůbec ne.
Pro mě rozporuplná kniha. Kniha psaná opravdu velmi silným slangem, s velmi negativním pohledem hlavně na školu a vrstevníky s výjimkou na vztah se sestrou a zemřelým bratrem. Překvapivý konec, člověk by čekal, že si někde hodí mašli. Budu se snažit, aby se tato kniha budoucím synům a dcerám nedostala do ruky.
Proč mám být vždycky já ta výjimka, které se buď nenáviděné dílo líbí, nebo naopak milované hnusí?
Dobře, to je možná moc silné slovo.
Celé dílo jsem se nedokázala nijak vcítit do Holdena. Přišel mi prostě jen jako spratek. (A to pozor - je mi 17 let, takže to nejsou jen rodičovské/učitelské kecy.)
Deprimovala mě i chudá slovní zásoba, opakující se věty, jen jinak zformulované a hlášky jako "ostopéro, to mě umrtvilo, bez psiny...".
Má to být sice sepsané smýšlením 16-letého, ale tenhle styl se mi prostě nelíbí. Možná, že kdybych si to přečetla před 2-3 lety, líbilo by se mi to aspoň o trošku víc.
To mi umrtvilo. Bez psiny.
Ne, vážně. Jsem zmaten, asi jako Holden. Nevim pořádně, co si o tom mam myslet.
Když Mark David Chapman zastřelil Johna Lennona, seděl si klidně před jeho domem na chodníku, četl si Kdo chytá v žitě a čekal na příjezd policie...
Samozřejmě... Vyšinutí lidé si vždycky najdou nějaký motiv. Nemyslím si ale, že to byla náhoda, že Chapman držel v ruce zrovna tuhle knihu. John Lennon byl ultimátním šířitelem lásky světem, ale taky trochu pokrytcem; Holden Caufield byl naopak kluk, který lásku nenašel v nikom a v ničem.
Mnoho lidí tady píše něco o vtipné knize. Mě to ani moc vtipné nepřipadalo. Vlastně vůbec. Nevím, jestli jsem někdy četl něco více deprimujícího než tohle. Přes tu tíživou atmosféru, se musí uznat, že postava Holdena uvízne člověku v hlavě.
Na jednu stranu je to hajzlík, lhář a až děsivý obraz prázdného člověka bez jakýchkoliv zájmů a hodnot, na stranu druhou za svůj stav z části nemůže díky traumatu ze smrti jeho bratra a díky selhání autorit, kdy vlastně poslední možná autorita, která ho ještě může vysekat z jeho už tak brzy zpackaného života, a může mu pomoci restartovat jeho život -- Holdenův bývalý učitel češtiny --, ho sexuálně napadne.
Souhlasím s tím, co píše de_baques. K pochopení je potřeba trochu znát stav na amerických a západních školách, které produkují mnoho podobných Holdenů, kteří se nedokážou prosadit v systému (kapitalismu?) a vymlouvají se neustále na okolí. A z určité části vlastně jejich okolí, systém a (falešná, jak říká Holden) společnost, za to doopravdy asi nese, i když dle mého čistě subjektivního názoru, menší část viny.
Salinger uhodil hřebíčkem na hlavičku a Holden Caufield je stále 100% aktuální postava. Proč tedy 4 *?
Asi si přece jen myslím, že by jakákoliv kniha člověku měla něco předat. Něco, co ho udělá lepším člověkem, ne horším. Doufám, že většinu bude inspirovat Kdo chytá v žitě k tomu, aby se snažili být přesným opakem Holdena Caufielda, bojím se ale taky, že budou i takoví, kteří se díky přečtení naopak Holdenem Caufieldem více stanou. Že si budou ospravedlňovat své neustálé stěžování si na systém a vše kolem. Jenže člověk systém nezmění, zato může snadno změnit sám sebe.
Jak si totiž zapsal do knihy několik hodin před vraždou Chapman: „Holdenu Caulfieldovi od Holdena Caulfielda – To je moje rozhodnutí.“
Buďte raději Forrest Gump, ne Holden Caufield!
Americká klasika. Zajímavě napsané a čtivé, ale já se prostě nemohl zbavit dojmu že je Holden jen rozmazlený spratek. Dokonce jsem vám ho začal tak uplně nenávidět, to by jste nevěřili. Jak já ho nenáviděl to vám řikám
Nedám pět hvězd. Čtyři musí stačit! Ano ano ano...Holden je vtipný, sarkastický. Právě proto ho miluju. Jeho postava je tak rozporuplná, že si opět myslím, že ho lidi buď milují a nebo nenávidí. Já ho vlastně chápu. Taky bych ráda utekla někam, kde na mě nikdo nebude mluvit a jo nebudu muset poslouchat.
Kniha je v první třetině úžasně vtipná, ale v druhé příběh opravdu trochu upadá. Ta třetí třetina mi naštěstí dokázala tu druhou nahradit.
Kniha se rozhodně nezalíbí všem. Ne všichni mají rádi tento druh psaní. A ne všichni pochopí Holdena.
Ve své době jistě rozporuplně přijatá kniha. Svěží, vtipná a nápaditá - bohužel jen v první třetině - následuje postupný úpadek, rozvleklost, opakování schématu. Holden je ukňouraný chcípáček, který si neváží štěstí jaké má, což je myslím velmi dobrý pratyp pro několik posledních univerzitních generací nejenom v usa. Je symptomem současnosti, že tato kniha je v některých popisech otevřenější než by si dnešní mainstreamový autor mohl dovolit, zvrhlík je zde vykreslen jako zvrhlík, děvka jako děvka apod. Jedna hvězda dolů za to, že autor neudržel nastavenou laťku v celé knize.
Štítky knihy
New York americká literatura dospívání USA (Spojené státy americké) studenti psychologické romány černý humor škola internát pro chlapce
Autorovy další knížky
| 1960 |  Kdo chytá v žitě |
| 1971 |  Devět povídek |
| 1987 | Franny a Zooey |
| 1987 | Vzhůru, tesaři, do výše střechu zvedněte! / Seymour: Úvod |
Posloucháno jako audiokniha, namluveno p. Třískou. Když pominu slovník mladých, který se od těch dob změnil, klackovitost, vzdor a nesnášení autorit k puberťákům prostě patří a je to stále stejné. Až bude můj syn ve věku Holdena, určitě si na knížku často vzpomenu.. :)