Kto chytá v žite
J. D. Salinger (p)
Prvotina a najznámejšia próza významného amerického prozaika patrí ku kultovým dielam svetovej literatúry. Hrdina Holden Caulfield, ktorý prechádza životnou krízou, je priťahovaný i odpudzovaný fyzickými aj duševnými stránkami života. Súcit s nedospelými deťmi, ohrozenými pádom do priepasti dospievania, ktoré túži zachrániť, v ňom vyvoláva rozporné pocity, ktoré môžu podliehať rozličným interpretáciám. K tomuto Salingerovmu dielu sa hneď po jeho vydaní prihlásilo množstvo mladých čitateľov, ktorí v ňom videli predovšetkým dokument generačnej kritiky mladých proti starým a jeho stále nové vydania potvrdzujú, že je aktuálny dodnes.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1993 , HeviOriginální název:
The Catcher in The Rye, 1951
více info...
Přidat komentář
„Měla bys někdy chodit do klukovský školy. Jednou to zkus,“ povídám. „Jsou tam samí tajtrlíci a neděláš tam nic jinýho, než že študuješ, aby ses toho dost naučila a byla dost chytrá a jednoho krásnýho dne si mohla koupit nějakej pitomej cadillac, a v jednom kuse musíš dělat, jako že ti není fuk, jestli fotbalový mužstvo prohraje, a celej den neděláš nic jinýho, než že vykládáš o holkách a o chlastu a o sexu, každej tam patří k nějaký pitomý, prašivý partě, která táhne za jeden provaz. Kluci, co jsou v basketbalovým mužstvu, táhnou za jeden provaz, katolíci táhnou za jeden provaz (…).“
Tento krátký úryvek je charakteristický pro celý příběh, o chlapci hledajícím svou vlastní identitu, vzpírajícím se průměrnosti. Odmítá žít podle konvencí a zuřivě se brání stereotypům. Na svůj věk hodně komplikovaná povaha. Zajímavé čtení, ve mně vyvolávající rozporuplné reakce, od pocitu, že v něm nenacházím, to co bych tam chtěla mít (humor se mi opravdu hledal těžko), až po chvilkový úžas nad tím, jak autor dokáže pozorovat a posléze popsat celou škálu těch běžných, nudných, zajímavých, nepříjemných, pubertálních, jednoduchých, a různě průměrných lidí.
Od knihy jsem očekávala víc a nejspíš proto jsem si ji i zidealizovala. Avšak věřím, že si ji alespoň ještě jednou přečtu a možná mi bude sympatický hlavní hrdina, který mě opravdu štval.
Knihu si chci přečíst někdy znovu. Je to sice už několik let, co jsem ji četla, ale bohužel mě vůbec nechytla a neviděla jsem v ní to, co někteří ostatní, a tak jsem zvědavá, jestli jako starší budu mít jiný názor.
Ačkoliv je kniha řazena do vrcholné literatury, mě nikdy moc nechytla. Ani v mládí ani ve stáří. Takový teenage příběh, spíše ponurý, ale kterému chybí buď živost a vtip nebo tedy ještě více dekadentnosti. Nevím. Atmosféra knihy si mě nikdy nezískala.
Nejlepší na celé této knize je poslední věta. Vše před ní mě nebavilo a Holden mě pěkně štval.
Z komentářů můžu vyčíst, že čtenáři jsou rozdělení na dvě skupiny - ti, jimž se kniha líbila a ti, jimž se nelíbila. Za sebe se řadím do druhé skupiny. Nechápu, co je na ději tak úchvatného a také nechápu, jak knihu/autora mohou zmiňovat učebnice literatury. V době, kdy ji autor psal, mohla hlavní hrdina působit jako rebel a buřič, ale v dnešní době spíše působí spíše jako mírně mentálně zaostalý.. Kniha byla pro mě nudná, suchopárná a nechápu, při kterých částech jsem se měla smát.. Nezasmála jsem se nikde ( a to nemám diagnostikovaný depresivní syndrom). Ještěže je to tenká knížka, utrpení bylo naštěstí krátké.
Mal som sedemnásť, keď mi moja devätnásťročná frajerka vyčítala, že som ešte nečítal geniálnu knižku Kto chytá v žite. Tak som si ju kúpil a zhltol. Doslova. Číta sa to jedným dychom, má to pôvab nejakého archaického rebelantstva, ktoré je už dnes možno na smiech. Holden nie je rebel, len aby ním bol. Klasika. Doporučujem, ak ešte niekto nečítal.
Tenhle román mě fakt umrtvil :D hrozně jsem se nasmála, plně jsem s tim klukem soucítila, co se týče názoru na učení i na lidi okolo. Snad jen na sestřičku moh bejt vlídnější, pacholek ;)
Především vynikající ukázka toho, jak skvělý byl autor pozorovatel lidí. Kniha je napsána čtivě a citlivě, skutečně jsem uvěřil, že nahlížím do deníku sedmnáctiletého člověka, který má na spousty věcí své vlastní názory, ale neví, co má vlastně dělat sám se sebou. Chápu proč puritánská a vyhraněná společnost v USA nadělala kolem této knihy takový humbuk a proč trestala učitele, jež zadali tuto knihu k četbě svým žákům. Takhle si nepředstavovali chování mladého občana své "snové země".
Ztělesněná nuda poplatná době v které vznikla. Kdysi šlo o kontroverzní román, což se z dnešního pohledu obtížně chápe, protože hranice jsou zatraceně posunuté.
Určitě už se nebudu pokoušet ji někdy číst znova. S vypětím všech sil jsem se prokousala na konec abych zjistila, že se vlastně zase nic zvláštního nestalo....
90% Cca do půlky knihy mi trvalo akceptovat pubertálně nihilistickej negativní přístup Holdena k životu. Pak už jsem se jeho vejšplechtům jen smál. V době vydání to musela být pecka, jelikož i po 60ti letech je to poměrně aktuální a svěží kousek.
Klasické dílo moderní americké literatury. S jistou pravděpodobností se ke knížce vrátím, protože stále jsem neobjevil vše, co je v ní skryto.
Asi neumím číst mezi řádky. Trošku jsem se posmála a závidím Holdenovi,že nic neřeší... Ono to dopadne. Ale jinak nic moc.
Nie som milovník povinných čítaní, ale táto kniha stojí za to. Netvrdím, že sa stotožňujem s jeho životným štýlom, ale v jeho túžbe som sa našiel. Aj ja by som rád šiel niekde preč, niekde kde budem mať pokoj, kde si budem pomaličky, slobodne žiť, kde ma nikto nebude naháňať so štátnicami alebo diplomovkou.... Bolo by to skvelé.... Ale treba myslieť aj na reálnejšiu budúcnosť a preto sa mordujem s povinnosťami ako sa len dá. Odporúčam ju každému (hlavne stredoškolákom). Je tam toho napísaného na rozdávanie. Treba si len správne vybrať... :).
Ok, musím se připojit k té kritické části čtenářské obce. Kdo chytá v žitě je nadhodnocená srajda, která není ani tak psychologickým románem, jako spíš nudně napsanou novelou s dementním adolescentem v roli vypravěče. Byl jsem zvědav, co to je sakra za knihu, která vedla vyšinutého fanouška zabít svůj idol a jiného zas zastřelit prezidenta USA. Nechápu to doteď. Miluji beatovou generaci, ale tohle k ní fakt nelze počítat. Tahle kniha totiž nemůže brát ani puberťáka jako jsem byl já. Asi jsem byl jiný, protože Holden nemá žádné vyhlídky, sny, prostě nic. Navíc ten překlad je podivný, objevují se tam zvláštní slova i kostrbaté věty a nejhorší ze všeho je "To mě umrtvilo."
Věřím, že v 50. letech byla kniha přelomová, protože dokázala pustit čtenáře do duše mladých lidí a ukázat v plné kráse jejich svět a problémy, ale dnešní mláde je úplně jinde. Vážně.
Velmi zvláštní, jak se lidská psychika mění. Ke knize jsem se poprvé dostala asi ve 13, kdy jsem s Holdenem soucítila a stal se mým hrdinou. V rámci maturitního čtení jsem se k ní vrátila, abych si oživila příběh, a to jsem Holdena nemohla vystát. Arogantní, nepříjemný, namyšlený, tendence svádět vlastní chyby na ostatní, bez sebereflexe a s myšlenkami, že celý svět je zkažený a hrozný (mou nesnášenlivost nejspíš podporovalo i to, že mi připomínal spolužáka z gymnázia, který mi 8 let pil krev právě zmíněnými vlastnostmi). Přesto ji doporučím - právě díky tomu jsem si uvědomila, jak s dospělostí měníme názor na okolní svět a na své vlastní chyby.
Pravděpodobně jsem od tohoto příběhu očekávala až moc. A ano jsem zklamaná. Nevím, koho Holden učaroval svým vyprávěním o jeho cestě, bylo tam moc náhod najednou, tolik dobrodružství, což je na realitu dost nepravděpodobné.. Fakt velké zklamání.
Štítky knihy
New York americká literatura dospívání USA (Spojené státy americké) studenti psychologické romány černý humor škola internát pro chlapce
Autorovy další knížky
1960 | Kdo chytá v žitě |
1971 | Devět povídek |
1987 | Franny a Zooey |
1987 | Vzhůru, tesaři, do výše střechu zvedněte! / Seymour: Úvod |
Kniha o náctiletém mladíkovi, který prožívá těžké období, kdy se snaží nalézt sám sebe....:-) Zpověď se zdá dost jednotvárná, po chvíli začne čtenář hlavního hrdinu tak trošku nenávidět, ale zároveň v něm vyvolá pocit soucitu a porozumění, s kterým je nutné na knihu nahlížet....Čekala jsem mnohem víc.....