Kto chytá v žite
J. D. Salinger (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/217505/bmid_kto-chyta-v-zite-8DB-217505.jpg
4
4259
4259
Prvotina a najznámejšia próza významného amerického prozaika patrí ku kultovým dielam svetovej literatúry. Hrdina Holden Caulfield, ktorý prechádza životnou krízou, je priťahovaný i odpudzovaný fyzickými aj duševnými stránkami života. Súcit s nedospelými deťmi, ohrozenými pádom do priepasti dospievania, ktoré túži zachrániť, v ňom vyvoláva rozporné pocity, ktoré môžu podliehať rozličným interpretáciám. K tomuto Salingerovmu dielu sa hneď po jeho vydaní prihlásilo množstvo mladých čitateľov, ktorí v ňom videli predovšetkým dokument generačnej kritiky mladých proti starým a jeho stále nové vydania potvrdzujú, že je aktuálny dodnes.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1964 , SmenaOriginální název:
The Catcher in The Rye, 1951
více info...
Přidat komentář
Svět dospívání... Hýřící myšlenky v hlavě... Těžký život "s druhým pohlavím"... Neustálé úvahy .. Škola základ života?...
Představy rodičů lišících se od představ "jejich dětí"...
Umíte si představit být v hlavě dospívajícího chlapce? Ne? V tom případě je tato kniha určena přímo pro vás.
Být mladý je tak deprimující! Bez psiny! Páni, člověk se vám zamiluje, ani neví jak, a do minuty se zas odmiluje, pak potká nudný kluky, a když už s ním nejsou, tak mu zase chybí. Bez psiny!
A ty kufry páni, vážně nemám rád, když jsou z umělý kůže. A těm jeptiškám jsem dal fakt málo....
No to jsou fakt vtipný kolosální hovadiny zamotaný do deprese, o hledání a nenacházení osamocené samoty, kde sestřička je pravá záchrana.
Poprvé jsem se s knížkou setkala na střední a nebyla jsem z ní moc nadšená – ani jsem ji nedočetla do konce, takže některé předchozí komentáře moc dobře chápu. Po letech se mi ale znovu dostala do rukou, tentokrát v originálním anglickém vydání a došlo mi, že překlad byl dost možná kámen úrazu (it really killed me = to mě umrtvilo – eh???). Obecně ale možná šlo také o větší rozhled a orientaci v americké kultuře, který mi při prvním čtení chyběl, což mi zabránilo ocenit výjimečnost tohoto textu; zejména Holdenovu frustraci z prostředí rádoby nóbl "prep schools," v nichž se měli děti zazobaných rodičů připravovat na studium na nejprestižnějších (a nejdražších) amerických univerzitách. Kromě toho Holden popisuje některé situace tak strašně vtipně, že jsem se musela smát nahlas (např. setkání s jeptiškami). Co se týče povahy vypravěče, se kterým mají někteří čtenáři trochu problém, nemyslím, že by Holden všechny a všechno nenáviděl. Naopak – je vidět, že se snaží s lidmi navázat spojení, jenže si při tom počíná tak naivně, ale zároveň sarkasticky (pravděpodobně aby zamaskoval svou adolescentní nejistotu a podpořil dojem alfa samce), že je jeho chování pro ostatní matoucí, a tak každá jeho interakce s ostatními vyústí v nepochopení nebo rozpačitost. Jediné výjimky jsou snad ty jeptišky a samozřejmě jeho mladší sestra Phoebe – bezelstná stvoření, před kterými se Holden nemusí předvádět.
Takže moje doporučení pro všechny, kdo zvažují čtení tohoto kultovního románu: pokud máte možnost a vaše angličtina je slušná (podle mě je to psané skutečně jednoduchým a přístupným jazykem), zkuste si to přečíst v originále.
K teto knize se vaze vtipna historka, ve zkratce jsem si rek, ze az prijde spravny cas prectu ji…rek dem si ze kdyz ctu svoji knizku cislo 100 tak je tahle ta prava v navaznosti na tu historku…velke zklamani :( bylo to nudne, nezazivne, bylo mi vlastne fuk jak to skonci a hlavni hrdina by potreboval dostat par facek aby se probral protoze jeho uvahy o zivote staly fakt za to…kdysi mozna hit a klasika, dneska spis povinne precteni kvuli skoly…pokud toto dilo musite cist kvuli skole tak fajn jinak se mu vyhnete obloukem!
A také kraviny nás nútia čítať v škole. Úplná blbosť. Tú jednu hviezdičku dávam len preto, že som to dočítala - takže ju vlastne dávam sama sebe.
Někdo v sobě možná ten rozpor s vnějším světem neměl nikdy, počítám, že ale většina lidí v určité fázi života ano. Potom si myslím, že vnímání téhle knihy závisí především na tom, jestli ve vás ještě zbylo něco z toho vnitřního dítěte, nebo už je úplně pryč. Zároveň tak kniha může být pro někoho o ničem a pro jiného úplně o všem.
Docela se divím za spoustu negativních ohlasů v komentářích. Za mě super knížka. Hlavní postava Holden je tak trochu podivín a když něco vypráví, tak to z něj občas leze, jak z chlupatý deky, ale má to svoje kouzlo.
"To mě umrtvilo". "Jestli chcete co vědět", tak jsem trochu "deprimovaná". Knihu jsem četla od střední asi poprvé a úplně jsem zapomněla, jaký je Holden negativista, všichni ho štvou a deprimují a jediný hezký vztah má ke své sestřičce Phoebe. Sám je povrchní, plný předsudků, homofobní, přelétavý, hned je zamilovaný, hned odmilovaný, kouří jako fabrika a snaží se chovat jako grand. Pod tím vším může být ztracený puberťák, který neví, co sám se sebou. Kniha se ale rychle čte, a tak mě Holden neštval moc dlouho.
Ke knize jsem se dostal na střední škole, když jsem měl o ní udělat prezentaci pro třídu. Po přečtení první kapitoly jsem si myslel, že to teda nějak dočtu celé, napíšu ten referát a budu mít pokoj. Jenomže vzápětí přišel zvrat a kniha mě začala neskutečně bavit a já ji do dvou dnů dočetl. A dodnes je to moje nejoblíbenější kniha.
S Holdenem toho zrovna moc společného nemám, přesto je mi velmi sympatický. Řekl bych, že každý měl v životě období, kdy se cítil jako Holden.
Abych to teda shrnul: Naprostá klasika, skvělý styl vypravování, nekompromisních 5 hvězd.
Tak nevím ... Nedokážu asi ani popsat pocity bezprostředně po přečtení. Asi se mi to nelíbilo. Divný styl, divný příběh. Zkrátka nevím no ... Rozhodně to znovu číst nemusím, četla jsem nyní po druhé s odstupem spousty let a po třetí do toho nejdu.
Nevím, zda jsem tam nepřehlédl něco hlubokého vepsaného mezi řádky, ale připadalo mi, že kniha přešlapuje na místě. Styl vyprávění je celkem příjemný (i přes jakousi roztěkanost) a je to celé takové milé, ale jinak je chování hlavní postavy někde na úrovni pomocné školy - dle vyprávění Holdena jsou vlastně všichni okolo něho cvoci a podivíni - z toho by měl opravdu jeden deprese. Určitě to nebylo špatné, jen absolutně nevím, co si z toho mám odnést.
Dlho odkladana kniha, mala som voči nej predsudky, ale bola ozaj výborná. Som rada, že mám pubertu dávno za sebou. Kríza dospievania je ťažká, každý bojuje podľa svojho. Štýlom mi to pripomínalo môjho obľúbeného Johna Irvinga.
Tak toto je opravdu zbytečná kniha. Asi mě stval i překlad, nevím. Moc nevím, co je na knize tak psychologického, když autor ťapká spíš po povrchu a za mě málo rozebírá pohnutky postav.
Hlavní postava mi připomíná dnešní studenty VŠ, který jdou na tu školu jen proto, že se jim nechce makat, a tam si hrají na společenskou smetanku a vykvet inteligence národa, která musí mít za každou cenu na všechno názor.
Po prvních stránkách mne napadla slova písně - I vám jednou bylo sedmnáct. Každý se s tím obdobím vyrovnal jinak, myslím, že většina lidí se hledala, občas s větším či menším úspěchem zkusila pozměnit pravdu, zkoušela mantinely, budoucnost je ne vždy zajímala - a proč taky, když nikdo kolem jim nerozumněl a nerozumněli si ani oni sami? Toto telecí období - shrnuté do pár dní - tahle kniha z pohledu puberťáka docela dobře vystihuje.
Nebudu předstírat, že jsem s tímto hodnocením dopředu už tak trochu nepočítala, ale i přes své vysoké nároky na knihy jsem čtenářem vcelku pružným, takže jsem byla připravena použít i větší množství hvězdiček, kdyby se přece jen zadařilo. No, nezadařilo se. Udělená hvězdička je za 4 vtipné věty ze všech 189 stran.
Když jsem knihu před dvěma lety četl poprvé, dokázal jsem se do Holdena celkem vcítit (oba jsme ke všemu charakterový typ INFP), ale nyní při druhém čtení jej vnímám trochu jinak. Na jednu stranu chápu, že si prochází těžkými chvílemi, ale postavy chronických lhářů prostě nesnesu. Holden je navíc nepoctivý člověk, který se akorát utápí ve svých problémech nebo před nimi utíká, než aby je řešil. Tohle prostě ne, hochu.
Kniha, kterou jsem cca od svých 17 let do dnešního dne přečetla už tolikrát a vždycky ve mně rezonuje nějak jinak. Když jsem ji četla před lety naposled, byla jsem z ní po několikátém přečtení vlastně zklamaná. Teď po letech jsem se do ní pustila zase a konečně mám pocit, že jsem dokázala číst mezi řádky a pochopila to, co tam přímo není napsané, ale schovává se to tam. Perfektní dílo! Co se týče toho boje s vlastní osobností během puberty je kniha tak strašně nadčasová! Holdena mám prostě ráda, často mi ho je líto a často vím s čím se pral, protože s některými vnitřními myšlenkovými pochody si v pubertě projdeme každý. Je až neskutečný, že tohle bylo vydáno už ve 20. století, kdy doba byla absolutně jiná. Když se zamyslím nad tím, co se v knize probírá, jaké v ní jsou vulgarity, nedivím se, že v té době byla kolikrát zakázaná. Smekám před Salingerem. Pro mě je už leta génius.
Krásně popsané úvahy a myšlenkové pochody mladíka, který má svůj názor. A to na všechno. Ve své práci se stýkám se spoustou takových. Knize v podstatě nic nechybělo, a přesto mi při čtení něco chybělo. Dle mnoha mnoha filmů se tato kniha řadí do povinné četby v USA. Za sebe ale mohu říci, že ačkoliv je kniha psána z pohledu mladíka (16 let), její pravé sdělení člověk pochopí až mnohem později.
Štítky knihy
New York americká literatura dospívání USA (Spojené státy americké) studenti psychologické romány černý humor škola internát pro chlapce
Autorovy další knížky
| 1960 |  Kdo chytá v žitě |
| 1971 |  Devět povídek |
| 1987 | Franny a Zooey |
| 1987 | Vzhůru, tesaři, do výše střechu zvedněte! / Seymour: Úvod |
Četla jsem ji ještě na střední. Je to už několik let, ale stále na ni nemohu zapomenout. Byla nádherná a v té době odrážela přesně ony důvěrně známé pocity, se kterými jsem v době puberty bojovala. Nejvíce mi však utkvěl v hlavě dialog mezi Holdenem a učitelem na konci knihy.
Společně s Kerouacovým románem Na cestě je toto má nejoblíbenější kniha.