Kto chytá v žite
J. D. Salinger (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/406962/bmid_kto-chyta-v-zite-gLe-406962.jpg
4
4324
4324
Prvotina a najznámejšia próza významného amerického prozaika patrí ku kultovým dielam svetovej literatúry. Hrdina Holden Caulfield, ktorý prechádza životnou krízou, je priťahovaný i odpudzovaný fyzickými aj duševnými stránkami života. Súcit s nedospelými deťmi, ohrozenými pádom do priepasti dospievania, ktoré túži zachrániť, v ňom vyvoláva rozporné pocity, ktoré môžu podliehať rozličným interpretáciám. K tomuto Salingerovmu dielu sa hneď po jeho vydaní prihlásilo množstvo mladých čitateľov, ktorí v ňom videli predovšetkým dokument generačnej kritiky mladých proti starým a jeho stále nové vydania potvrdzujú, že je aktuálny dodnes.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2019 , Slovenský spisovateľOriginální název:
The Catcher in The Rye, 1951
více info...
Přidat komentář
keby neexistovalo povinné čítanie, asi by som túto knihu prečítal omnoho skôr, profesorka literatúry videla v tejto knihe niečo úplne iné ako som neskôr v tomto diele objavil ja.
Ta knížka mě umrtvila. Jen nějak nevím, jestli v pozitivním slova smyslu. Holden a jeho nerozhodnost, tápání, nespokojenost mě občas hrozně štvaly. Mimochodem, pořád jsem čekala, jestli teda zavolá tý Hance, ale je to takovej ňouma, že se dalo čekat, že se k tomu neodhodlá. Přesto jsem si pořád říkala, že ještě něco přijde, nějaký zlom, ale ono pořád nic - poslední věta byla hezká - nikdy nikomu o nikom nevypravujete, poněvadž by vám pak začal scházet. Takže ta knížka pro mě byla trochu zklamání, ne že by se mi vyloženě nelíbila, jenom to nebylo to, co bych si představovala.
Knihu jsem přečetl dvakrát. Pro jistotu. Jako dospívající a jako už dospělý (myšleno jako ukončení stavu dospívání). Ani jednou jsem v knize nenašel to, co v ní našli jiní. Holdenovo tápání mne spíš iritovalo, než aby mnou rezonovalo.
Jedna z nejlepších knížek, co jsem četla. Hlavní postava, Holden Caulfield, je značně nervózní, deprimovaná, a cítí se opuštěně. Vadí mu všechny povrchnosti, věci co se dělají jen ze slušnosti (šaškárny) a přitom nejsou myšleny upřímně. Vadí mu strojená upjatost, když člověk není přirozený. Vadí mu sprosťárny, bezohlednost. Má rád děti, váží si hodných (byť tichých, divných) lidí. Neopovrhuje slabšími. Naopak. Řekla bych kladná postava, která jen prostě neví co se sebou a co s ostatními.
U knihy není zřejmé, zda se čtenář má smát nebo brečet.
Kamaráda nejoblíbenější knížka, tak jsem si ji chtěla také přečíst. Dočetla jsem ji jen proto, že není mým zvykem knihy rozečíst a odložit. Nicméně asi 10 stran před koncem jsem objevila cca. stránku a půl poutavého čtení.
Jak se z kraviny, co by člověk sesmolil za večer, může stát klasika? Bez komentáře...
Co jsem to sakra právě přečetl?... Jedna z největších slátanin, co jsem kdy byl schopen dočíst. Bez legrace.
Z deníku jednoho přitroublého puberťáka. Ruku na srdce, kdo z nás se v něm v určitém životním období neviděl?
Knížka je čtivá, někdy až moc, a v podstatě i nereálná a nedá se brát příliš vážně, ale jako odpočinkové čtení proč ne :)
Byla to celkem sranda, hodně pubertální jazyk.Druhou takovou už nemusim, ale jednou pro zasmání, s vědomím,že i moji synové jednou budou takhle třeba uvažovat..Proč ne. :-)
Jsem ráda, že jsem se pro jednou rozhodla přestat ohrnovat nos nad starými knížkami a přečetla si tuhle. Protože je to skvělá knížka. Miluju tenhle styl psaní, miluju to, jak je to v podstatě o ničem, miluju ty postřehy o úplně obyčejných věcech! :3
Kniha mě moc nenadchla, oceñuji akorat čtivou formu psaní. Děj mi přijde o ničem, bohužel jsem čekala víc.
Mnoho lidí tvrdí, že je to přeceňované dílo. Já tvrdím, že je nedoceněné... nedocenitelné.
Je přece jedno, že tahle kniha v dnešní době už nedokáže vzbudit takový rozruch, jako v době, kdy byla napsaná. O to přece nejde! Nejde o ten rozruch, o tu kontroverzi! Nejde o příběh a ani o hlavní postavu. Hlavní postavou, by mohl být každý z nás... v tom je ta jedinečnost. Každý z nás se může stát hlavním hrdinou... ´
Každý z nás má, a nebo měl, v životě tak nějak prázdno...
A že je to vlastně o ničem? A o čem jiném, než o ničem by to mělo být? Vždyť celý lidský život je o ničem...
Genialita Salingera a jeho Kdo chytá v žitě spočívá v tom, jak dokázal zachytit tu ohromnou nesmyslnost bytí...
Sláva některých knih jde někdy do takových výšin, že nakonec mnohé čtenáře zklame. Jenže většina knih není slavná proto, že by byly geniální v tom slova smyslu, že by se v nich každý našel - jsou geniální proto, že se v nich autor nebál mluvit tak, jako nikdo jiný před ním. Kdo chytá v žitě je prostým vyprávěním obyčejného, vnímavého, ač nijak vytříbeného kluka, který prostě nechápe okolní svět a na rozdíl od všech ostatních se to nebojí přiznat. Ukazuje prstem a za to se mu dostává jen nepochopení a kárání (a paradoxně končí v péči psychologa). Je to dílo odvážné, svěží a dodnes velmi neotřelé. Kdo jde chytat s Holdenem do žita, ať nečeká, že tam najde zlato a poklady. Nejde o to, co v něm najde, ale co vlastně představuje.
Knihu jsem si přečetla po shlédnutí hodnocení knih zde na databázi a můžu říct, že mě zase tolik nenadchla. Je to pěkný příběh, na odpolední odpočinek skvělá.. ale že by to byla nějaká úchvatná kniha? Nepřišlo mi. Pro mě blízké téma, rychlé čtení - proto 4 hvězdičky. :)
„Nikdy nikomu o nikom nevypravujete, poněvadž by vám pak začal scházet.“ Kdo chytá v žitě je moje nejoblíbenější kniha. Když čtete pozorně a snažíte se hledat hlubší smysl i v těch nejbanálnějších (a na první pohled možná i hloupých) myšlenkách, zjistíte, kolik zbytečných frází denně používáme a že ve spoustě věcí, kde bychom se klidně mohli řídit sami sebou, děláme to, co se od nás očekává. A pokud někdo prohlašuje, že nechápe, jak tohle může být jedno z nejvýznamnějších děl klasické americké literatury, neumí číst mezi řádky.
Oblíbená a uznávaná klasika, která šla úplně mimo mě. Jakoukoli kontroverzi z jejího obsahu vymazal čas, příběh je o ničem.
Doufal jsem v nahlédnutí do nitra existencionálně tápajícího teenagera, čímž si někdy prošel každý, ale to jsem našel zajímavější snad i v Diskopříběhu.
Holden je ve všech směrech nezajímavej a ufňukanej fracek, se kterým jsem se nedokázal ztotožnit absolutně v ničem. Tahle kniha mě nejen k smrti nudila, ale místy i vysloveně rozčilovala.
Možná v jiném životě.
Vedela som sa vžiť do postavy a to bolo asi jediné, čo ma uchvátilo na tomto diele. :)
Štítky knihy
New York americká literatura dospívání USA (Spojené státy americké) studenti psychologické romány černý humor škola internát pro chlapceAutorovy další knížky
| 1960 |  Kdo chytá v žitě |
| 1971 |  Devět povídek |
| 1987 | Franny a Zooey |
| 1987 | Vzhůru, tesaři, do výše střechu zvedněte! / Seymour: Úvod |
Jedna z najaautentickejších kníh, aké mohol napísať "mladý človek", teda autor za neho. Fakt, verte mi. Stojí za to, to prečítať. Nebudem vás presviedčať, je to na vás, ale keby ste sa rozhodli, no skúste. Fakt! Bohatstvo, všetci sú kreténi a ja som cvok, ťahám jednu cigu za druhou a som strašne unavený, bolí ma hlava, keď mám počúvať fakt dobré rady do života. V živote som hovno spravil, ale usilujem sa nejako začať žiť medzi kreténmi, fakt sa snažím, aby bol zo mňa ďalší kretén. Mám rád deti, som veľký idealista, lebo každý tak začína, mám obstojný prehľad a ksicht bez uhrov. No vážne... Toto je svet mladých, Salinger podal dobrý výkon, vystihol presne to, čo ma na mladých totálne irituje, a som z nich totálne znechutená, oni za to nemôžu, všetci sme si tým prešli, aj ja, niekto blbol viac, niekto menej... Salinger dosiahol ducha teeenagerského, keď vo mne vyvolal odpor a túžbu, aby už Holdenov príbeh konečne skončil. Všetko od a po zet hodnotiť na človeku, všetko je vadné, všetko vadí, všetko sa kritizuje, a vôbec, mladý vek sa dá zrekapitulovať aj takto : Prežívame nejakú vedeckú fantáziu hodnú knižnej publikácii, lebo sme v pubertálnom veku, kedy celkom vážne berieme svet, lenže on sa s nami bezcitne zahráva a my sme schopní a silní porozumieť všetkému a pri tom sypeme zo seba dávky humoru na rozdiel od dospelých. A predsa sa dostávame do konfliktov, prestávame rozumieť svetu a v slabosti, ktorá prichádza podozrivo pričasto, odsudzujeme pomaly aj odpadkový kôš, lebo sa na nás pozerá proste škaredo. Nepýtame sa, prečo vtedy pri nás nik nestojí, tvrdíme, že pri nás nik nestojí a nikdy nebude! Keď prídeme do stavu, keď sa vieme už opýtať, prečo pri nás nik nestojí, lebo sa dozvedáme z vlastných skúseností, že pri nás niekto môže stáť, prechádzame prvým zlyhaním vzťahov všetkého druhu.