Kudu větevnice

12.12.2019

Pouhé dvě hvězdičky nedávám za styl psaní, ale za obsah příběhů - příběhů mysliveckých, o zvířatech a přírodě. Od lesníka, kterým autor býval, bych totiž čekala, že se bude ke zvířatům chovat s větší láskou a ohleduplností. Snad v každé kapitolce bylo něco, co se mě - jakožto milovníku přírody - nesmírně příčilo - ptáčnictví, lov pro ukojení svého ega, sebrání koček od malinkých mláďat, "zbavení" se již nepotřebných koťat, zastřelení hranostají samičky, o které věděl, že má mladé, ničení mravenišť pro sběr kukel pro ptáky, které odchytával... Obzvlášť ta povídka s hranostajem, kdy zabil samičku, protože dávila mladé špačky, pak odchytl hranostajíky a sám je nakrmil mláďaty vrabců - tuto logiku mi rozum nebere. Také ta bezohlednost ke kočkám: první, kterou vzal od malinkých koťat, mu utekla a už se k původnímu majiteli vrátit nedokázala, tak vzal od koťat druhou, která mu odkojila kunu, tentokrát i se dvěma koťaty, aby mu zase neutekla, a když už koťata nepotřeboval, "zbavil se jich" - ta ostatní asi pomřela hladem, nebo je majitel těch koček zabil rovnou. Při stěhování pak tuhle kočku, která s mladou kunou k sobě velmi přilnuly, navzdory pláči dětí i nářku obou zvířat s sebou nevzal a nechal ji vrátit původnímu majiteli. V téměř každé povídce je něco takovéhoto, co by se dalo označit jako týrání. Vím, že se v té době (ca 50.-60. léta) se se zvířaty takové ciráty asi nenadělaly a možná jsem moc útlocitná, ale tohle mi moc vadilo a autor ztratil veškeré moje sympatie, které získal u knihy Zrzek.