Kukačka
Natalie Daniels
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/433278/bmid_kukacka-rmS-433278.jpeg
4
157
157
Connie se probudí na psychiatrii. Prý spáchala strašný zločin — jenže si na nic nevzpomíná. Když se Connie seznámí s Ness, stanou se z nich nejlepší přítelkyně. Jejich rodiny spolu jezdí na dovolenou a o všechno se dělí, jako by byly sestry. Ale život přináší problémy: Connie má potíže s dospívajícími dětmi, nemocnou matkou, v práci i manželství… Pomalu ztrácí vztah k realitě. Jednoho dne se ocitne na psychiatrii a nic si nepamatuje. Navštěvuje ji pouze manžel; matka, někdejší nejlepší přítelkyně a děti za ní přijít nechtějí. Nebo nemohou? Soudní psychiatrička Emma Robinsonová musí pracovat s Conniinou pamětí a obě pomalu zjišťují, co se stalo, když cizí hnízdo obsadila kukačka… –––– Danielsová čtenářům ukazuje nekompromisní pohled na podstatu lásky, věrnosti a zrady. — Publishers Weekly To, jak autorka bez příkras zobrazuje myšlenky hlavních postav, jejich obavy a nedostatky, je zneklidňujícím způsobem přesné. — Mysteryplayground.net „Mimochodem, já jsem Ness!“ představila se ta žena a natáhla ruku. „Connie,“ odpověděla jsem a ruku stiskla. A tak vzniklo naše pouto. Připadá mi to tak dávno. Taky je to dlouhých šest let. Jako by se to odehrálo v jiném životě — v době, kdy jsem na ulici míjela bezdomovce schoulené v počuraných koutech a nedbale si pomyslela: Jak se sakra stalo, že se ti život takhle podělal? Teď už to vím. A jak se ukázalo, odpověď zní: vlastně docela snadno. Říkáte si, že to bude postupný proces, ale pravdou je, že se váš život může změnit v jediném okamžiku. A může to být vrtoch úplně cizího člověka — třeba sousedky, která se rozhodne nastěhovat do domu na Buxton Road. — ukázka z knihy... celý text
Přidat komentář
Místy super, místy trošku slabší ale zajímavý námět, který mi sice přišel jasný už od začátku, ale čekala jsem na rozuzlení, co se tedy vlastně stalo (a jak). Závěr trochu slabší, ale vcelku dobrá tenčí detektivka, která nenudí a není přehnaně vyhrocená, takže se teoreticky "může stát" každému. Místy trochu depresivní, někdy úsměvná, charaktery postav se mi líbily, takže ve finále celkově pozitivně hodnocená záležitost.
(SPOILER) Kamarádka mrcha stokrát jinak. V poslední době v knížkách narážím na stejné téma, jen s různými obměnami. Možná taky proto se nemůžu přemluvit k tomu, abych tenhle příběh hodnotila kladně. Docela se mi líbil styl psaní, ale to je tak všechno. Přišlo mi to vleklé a místy nudné. Už jsem se zmínila, že příliš neřeším důvěryhodnost příběhu, jen když se mi líbí, ale tohle se mi zdálo tak moc přitažené za vlasy, až to tahalo. Chápu silné pouto mezi přítelkyněmi, chápu zoufalství, kterému Connie propadla poté, co se všechno zvrtlo, chápala bych i všechny její skutky, a to tím spíš, že nebyly konány s čistou hlavou. Trošku mi hlava nebrala sbližování Connie a její psychiatričky, které mi vůbec nepřipadalo profesionální, ale hlavně nechápu závěr a vyústění vztahu mezi Connie a Ness. Neumím si představit, že bych se po tom všem, co se stalo, chovala tak, jako ony, o svých pocitech ani nemluvě.
Velmi tenká kniha, ale dočíst jsem se ji nutila. Ženy jsou tady vyobrazené jako oběti mužské nezodpovědnosti a nelásky. Manželství je tady prostě jedna velká přetvářka a utrpení hned u několika dvojic. Ten monotónní pohled na svět mě v knize ubíjel.
Kniha mě moc nebavila. Psána ale byla umně.
Connie byla silná žena, která měla plnou kontrolu nad svým životem. Dokázala se starat o děti, manžela a o své rodiče. Pak potkala Ness a její život nabral jiný směr....
Při čtení knihy mi vrtala hlavou jedna myšlenka - Jak by vypadal život Connie bez Ness? Co kdyby ji nikdy nepoznala?
Poměrně znepokojivá kniha o ničivé síle přátelství. Člověk si říká, že jemu se to přece stát nemůže, ale malá pochybnost ve čtenáři zůstane.
Velmi zajímavá kniha, do které jsem se brzy tak začetla , že jsem četla po dvě noci.
Connie a Ness; Emma a příběh těchto tří žen graduje a Ness pro mě nevychází vůbec jako fajn ženská......
Od takových "kamarádek" se držet hodně daleko......
Z této knihy jsem nebyla moc nadšená. Děj se nějak vlekl, místy jsem se přistihla, že úplně nevnímám co čtu.
Občasné sexuální poznámky nebo pravopisné chyby v deníku Annie byly podle mě zbytečné a působily na mě akorát rušivě.
Na příběhu Connie (a do jisté míry i Emmy) je děsivé sledovat, jak v krizové situaci může zafungovat mozek, co vše dokáže vytěsnit ve snaze přežít. A jak je velice jednoduché zneužívat psychofarmaka a s jejich pomocí manipulovat s lidskou myslí. Connie je prototypem žen, kterých je v dnešní společnosti spousta. Žen, které mají zakódováno v sobě, že nesmějí zklamat své okolí, musí vše zvládnout, nesmí selhat, protože by byly méněcenné....A je jedno, jestli si tento model odnáší ze svých rodin či ho do sebe nasály vlivem okolí, toto je prostě špatně. Mnohé z nich to pak odnesou např.na svém zdraví, ať již fyzickém či duševním. Vždyť přeci není důvod být neustále hrdinkami, není nic špatného na tom, ukázat svou zranitelnost, říci si o pomoc a nehledat různé podpůrné berličky, které dříve či později selžou a pak se stane něco, co již nejde vrátit zpět. A o tomto tento příběh pro mě byl.
Celá recenze v záložkách recenzí od Knižní střípky
Forenzní psychiatrička Emma a její pacientka Connie - ta první se snaží té druhé pomoci vybřednout z hlubin disociativní amnézie a rozpomenout se na příčiny a důsledky jejího traumatu, ta druhá té první během jejich rozhovorů nastavuje zrcadlo a klade nepříjemné a přitom tolik důležité otázky. Katarze se dostane oběma a to je dobře.
Silný příběh, který mi ke konci vehnal slzy do očí.
Až budete v knize číst o listu, který se z posledních sil třese na stromě, zkuste si představit, zda chcete, aby se udržel co nejdéle (Connie) či už konečně spadl (Emma).
P.S. Vůně od Jo Malone Lime basil and mandarin je ostrá, vtíravá a pro mne nepříjemná.
Váhala jsem mezi 3 a 4* a nakonec dávám 3, protože to zase taková bomba nebyla.
Nejde o detektivku, je to psychologický román. Smutný příběh o velkém přátelství, vztazích, lásce a zradě, a o tom jaké ta zrada měla následky. Vede i k zamyšlení nad nebezpečnými následky nesprávného užívání psychofarmak. Moc se mi líbilo, jak se vyvíjel vztah mezi Connií a psychiatričkou, jak se postupně vzájemně ovlivňovaly. Věřím tomu, že tenhle příběh by se skutečně mohl stát.
Knížka mi docela sedla a pro ty, kteří nečekají nějaký rychlý spád děje a mají rádi psychologické romány ji doporučuji. Ostatním se asi moc líbit nebude.
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Connie (mluví v duchu k psychiatričce):
......Kde bychom byli bez špetky svědomí? Byli bychom pouhá zvířata, která bojují o přežití: krmili bychom se, drancovali a šukali. Měla jste pravdu, když jste mě nutila, abych si vzpomněla. Přiměla jste mě znovu si projít tím, co se stalo. Musela jsem cítit bolest z toho, co jsem provedla. A taky vinu, protože ta znamená, že vnímáme, co jsme udělali špatně. A jen tehdy se dokážeme změnit. I když vlastně nevím, jestli je důležité odpustit sám sobě. Jde spíš o to se přijmout. A jisté je, že tak daleko zatím rozhodně nejsem.
Ale třeba se vám tím vším jenom snažím říct, že jsem dobrý člověk.
Super, mohu doporučit. Je to sice dost smutný příběh ale stojí za přečtení.
Chvílemi se mi zdálo až neuvěřitelné, že by se něco takového mohlo stát. Ale čím déle jsem četla a příběh se rozkrýval, tak mi připadal reálnější. A je neuvěřitelné, co všechno mozek dokáže....
Kukačka je zajímavá kniha o tom, co může udělat mozek, když chce vytěsnit nepříjemné zážitky a že je potřeba si vždycky přiznat pravdu, ať je jakákoliv. Bylo fain sledovat, jak pacientka rozhovorem s psychiatričkou dokáže pomoct nejen sobě, ale také doktorce.
Zvlastni,zajimava,je o cem premyslet. A nakonec,muze se to stat ........ tezko napsat vic,abych moc neprozradila a tak doporucuji precist.
Tak tohle není detektivka. Je to skutečně psychologické drama, tak, jak už níže napsala intelektuálka. Příběh Connie se mne hluboce dotkl, zvláště poslední kapitoly. Jsem si jistá, že je mezi námi mnoho žen, které musí neustále dokazovat své schopnosti, výdrž, své síly všechno zvládnout a jaksi si nemohou dovolit žádnou slabost. Naopak, očekává se od nich pochopení pro slabosti jiných (obvykle svých protějšků). Jsou často pod drobnohledem okolí a jejich "dokonalost" je podrobována kritice, pomluvám a závisti. Běda, když to vše neustojí...
Ano, Kukačka jde do extrémů, ale ono občas stačí, když se provalí, že je někdo na antidepresivech, natož pak kdyby se stalo něco podobného jako v knize...
Pro mne výborná kniha, která však zřejmě nebude pro každého. Dávám plný počet a doporučuji.
Zezačátku mi to celé přišlo jako nějaký nesmysl, ale pak to nějak začalo dávat smysl a ve finále to bylo dobré čtení - nebylo nejlepší, ale příběh jsem tam nakonec našla dobrý... jen to chce opravdu trpělivost, nic pro nedočkavce :D
Ze zacatku jsem myslela ze to ani nedoctu,nejak jsem se do deje nemohla zacist,ovsem po par stranach me dej pohltil a nedokazala jsem prestat cist dokud jsem se nedozvedela co se stalo :) Za me davam plus ze tam nebylo moc postav,takze jsem se v deji neztracela v zaplave jmen :)
Kukačka je příběh dvou žen, které svede dohromady ztráta paměti. Někdy má člověk tolik tajemství, že se mozek sám brání a zatáhne oponu. Alespoň na chvíli. Connie udělá ve svém životě něco strašného a nějak si nemůže nebo nechce vzpomenout. Příběh se tedy "odehrává" na oddělení psychiatrie. Jsou to setkávání s rozpomínáním se na minulost, která se čtenáči postupně skládá. Soudní psychiatrička Ema je taky jen člověk, a tak se dostávají obě hrdinky do neprofesionálních, ale vcelku pochopitelných situací. Connie a její manžel, který se chce prostě zalíbit všem, dcera Annie a její problémy dospívání, nová sousedka Ness, se kterou si opradu rozumí. A pak neplánovaná chvilka jen pro Conni po dlouhé době, ukradený čas, kdy člověk nemyslí na všechny ty kroužky dětí, nákupní seznam na víkend pro rodinu nebo výběr rodinné dovolené. Potkat spřízněnou rodinu, se kterou člověk rád dokonce jede na dovolenou, to už je v dnešní době snad zvláštnost. Má to však i svá úskalí. Ač pro mě vyzníval příběh celou dobu jen jako čekání na rozsudek nebo smrt, nakonec Connie najde ztracenou sílu a je cítit nějaká naděje i pro ni. Na konci knihy si čtenář řekne, že to zase není tak nereálný příběh.
Hlavně v první polovině knihy jsou dokonale vystiženy pocity a myšlenky vdané ženy, matky jako je ztráta naděje, elánu, iluzí, zevšednění vztahu, ačkoli chvílemi zbytečně vulgárním stylem. Vím, že se tak dnes píše, ale mě se to prostě špatně čte. I tak jsem si říkala, zda ksakru nečtu chvílemi svůj deník. Kniha je na pomezí thrilleru a společenského románu a rozhodně stojí za přečtení. Položí nakonec otázku, zda se to náhodou nemůže stát i Vám.
Ach jo, a tak slibně to že začátku vypadalo!