Kulka
Mary Louise Kelly
Když profesorku francouzské literatury Caroline začne pobolívat zápěstí, ani v tom nejdivočejším snu by ji nenapadlo, že preventivní magnetické rezonance odhalí kulku v oblasti krčních obratlů… Šokovaná Caroline se následně dozvídá, že je adoptovaná, protože její biologické rodiče zastřelili v Atlantě, když jí byly tři roky. Ona sama byla postřelena také, ale přežila. Pachatel nebyl nikdy dopaden. Caroline tedy vyhledá novináře, který o vraždě kdysi psal. Ten jí navrhne, že s ní udělá interview, což by mohlo přitáhnout pozornost veřejnosti, aby se o své minulosti mohla dozvědět více. A opravdu, Caroline se začínají ozývat pamětníci – bývalí sousedé, policista, jež případ vyšetřoval či otcův kamarád. Jenomže i vrazi čtou noviny…... celý text
Literatura světová Thrillery
Vydáno: 2016 , Knižní klubOriginální název:
The Bullet, 2015
více info...
Přidat komentář
Tato kniha me velice zaujala anotaci, tesila jsem se na ni, bohuzel bylo to celkem zklamani. Namet pribehu zajimavy, ale ten zpusob, jak to bylo napsané/zpracovane mohl byt za me lepsi. Chybela mi tam nejaka vetsi akce a vetsi napeti. Závěr mi prisel divny, kdy chovani se k hlavni hrdince moc nehodilo a zkratka mi to k ni nesedelo...
" Než kulka proletí vzduchem a připraví o život člověka , trvá to zlomek vteřiny. Jen okamžik a ten způsobí nezměrný smutek. Srdce utrpí těžkou ránu a už se nikdy ůplně nevzpamatuje.!!"
K této knize podat už jen příbor a ubrousek, protože já ji úplně zhltla.
Příběh vyprávěný hlavní hrdinkou profesorkou Caroline mě ihned od začátku vtáhl do děje. Nebylo to jen poutavým čtením, ale hlavně stylem psaní. Spisovatelka velmi dobře vyobrazila milující rodinu Cashiových a vztah bratrů Tonyho a Martina ke Caroline, ač nebyla jejich pokrevní sestra. S pomocí novináře Lelanda Bretta a detektiva Beamera se dozvídáme o tragédii, která se stala v Atlantě před čtyřiatřiceti lety rodině Boone a Sadie Rawson Smithovým a jejich tříleté dceři. Knihu jsem přečetla se zaujetím až do konce, který mě neohromil, ale sedl mi. Pohodové čtení, které bych ohodnotila 4,5 hvězdičkami.
Na knížku jsem se dlouho těšila. Je velmi čtivá a má zajímavý námět. V poslední třetině se však hlavní hrdinka charakterově zcela promění, což mi vůbec nesedělo, a pořád jsem čekala, že se jen probudí ze snu nebo ze svých představ. Na úplném konci se vše vrací jakoby k normálu, ale už to prostě není ono. Také mi vadila spousta nezodpovězených otázek (např. kdo se k hrdince vloupal).
Kniha není špatná, jen mi u ní do opravdu silného, detektivního příběhu cosi schází. Trochu moc překombinovaný citový a milostný život hlavní představitelky a závěr moc přitažený za vlasy. Každopádně hlavní hrdinka mi byla sympatická a knihu jsem přečetla za dva dny.
Poklidné odpočinkové čtení ... jelikož jsem ale poslední dobou četla spoustu knih, které se mi líbily podstatně víc, dávám tentokrát pouze 3*, možná tak maximálně 3,5*.
Knihu nehodnotím hvězdami, protože jsem ji nedočetla. Absolutně jsem se nedokázala do příběhu začíst, zkoušela jsem číst vícekrát, ale jednoduše mi neseděl autorčin styl psaní. Škoda, kniha mi přišla svojí anotací dost lákavá...
Čekala jsem od příběhu mnohem více akce a napětí, ale dostala jsem spíše poklidnější čtení o ženě, které během pár chvil život vybočil ze zajetých kolejích.
Kniha je napsána pro mě čtivým stylem, ale neměla jsem problém ji odložit.
Námět knihy je velmi slibný. Bohužel zpracování mě trochu zklamalo.
Zatím moje jediná přečtená detektivka, kde jsem odhadla pachatele, jeho motiv a dokonce i průběh příběhu. Konec mě překvapil a musím říct, že ve špatném slova smyslu. Jako kdyby autorka nevěděla, jak si s uzavřením poradit. Styl psaní byl velmi dobrý, protože ač jsem tušila, co bude následovat, udržoval ve mně napětí a touhu číst dál. Také se mi líbil x-ray na vazbě knihy.
V této detektivce není na každé stránce nová mrtvola. Ale přesto, nebo spíše právě proto, se mi líbila.
Autorovy další knížky
2016 | Kulka |
2016 | Muž s absolutní pamětí / Slib pod jmelím / Dokonalé ticho / Kulka |
Caroline, když se dozvěděla, že je adoptovaná a proč, začala bohužel jednat tak, jak jsem se obávala (protože jsem pořádně nepřečetla anotaci) - zas na druhou stranu, kdyby to nechala plavat, tak není o čem psát, že. Pachatel taky začal jednat předvídatelně. Překvapilo mě snad jedině pak následné Carolinino jednání, od usedlé profesorky je to asi to poslední, co bych čekala, a zdá se mi to děsně přitažené za vlasy. Jen mi na rozdíl od Caroliny došlo hned, proč svědkyně vraždy lže, jako když tiskne. Jo, a ten romantický happyend si autorka mohla odpustit, je to kýč.