Kultura renaissanční doby v Itálii

28.05.2020

Trochu mě překvapilo, že nyní vyšel český překlad této 150 let staré knihy. Ale pro všechny zájemce o renesanci je to jistě důležité (pokud teda nečtou německy). Protože jde o klíčovou knihu, která nastartovala rozvoj renesančních bádání. Burckhardtův přístup může být pro někoho specifický, ve své době oponuje hegelianismu, ekonomickému přístupu a positivismu. Oproti tomu zdůrazňuje sociální kontext, snaží se propojit duchovní dějiny s politickými a s dějinami umění. A to je sympatické. Burckhardt je přesvědčen, že právě renesance stvořila moderní pojetí člověka. A nad tím je třeba se zamyslet, což není možné, bez znalosti Burckhardtovy knihy. Osobně odkazem na "Kulturu" začínám přednášky o renesanční filosofii, myslím si, že to nejde jinak.

30.01.2019

Tohle si prostě musíte přečíst. Přinejmenším pokud chcete vědět, co Lev X. s kardinálem Bibbienou provedli papežskému tajemníkovi, jaká jména se dávala v renesanci, který národ byl pro Italy synonymem špíny, kterým veršovým schématem se opěvovaly pohlavní choroby a co za odpudivé věci měly Italky ve skříni.

Ale Burckhardtova Kultura není jen (ani hlavně) sbírka zajímavostí. Je to nesmírně čtivé, příjemné, zábavné a pestré dílo, hluboké lidskostí autorova přístupu, jemným nadhledem a občasnou morální připomínkou, která se ale nevnucuje. Báječné byly i autorovy vtipné narážky na jeho současnost. Základ pro studium renesance.

Pár citátů, které jsem si vypsala:
* „Benátky se občas nevyhnuly chybě příliš chytrých lidí, kteří si nepřipustí, že by se jejich protivníci mohli dopustit nějakého pošetilého a neracionálního jednání.“
* „Navíc byl už ovšem středověk pro tehdejší Itálii beztak minulostí, a jelikož se duch z něho vymanil, mohl jej nyní poznat.“
* „… sestavili jsme pro Petrarku z těchto několika málo [biografických] „relikvií“ tohoto druhu životopis ne nepodobný obžalovacímu spisu. Básník se však může utěšovat: budeme-li v Německu a v Anglii pokračovat i dalších padesát let v tištění korespondence slavných lidí tak jako dosud, bude na lavici obžalovaných sedět v nanejvýš vybrané společnosti.“
* „Rozvoj individua není sám o sobě dobrý ani špatný, ale nutný; v jeho mezích se vyvíjí moderní dobro a zlo, etika, podstatně odlišná od etiky středověku.“
* „Konečně velcí duchové, nositelé renesance, projevovali v náboženských otázkách častou vlastnost mladistvých povah: opravdu ostře rozlišují mezi dobrem a zlem, ale neznají hřích: troufale si věří, že každé narušení vnitřní harmonie zvládne napravit tvárná síla jejich nitra, a neznají proto lítost; proto v nich pak bledne i potřeba vykoupení a bledne i myšlenka na onen svět před ctižádostí a akutním snažením, nebo alespoň nabývá poetické podoby místo dogmatické.“