Kultura renesance v Itálii
Jacob Burckhardt
https://www.databazeknih.cz/img/books/18_/182547/bmid_kultura-renesance-v-italii-VjR-182547.jpg
5
25
25
Po předlouhé odmlce se českým čtenářům dostává do rukou jedno ze základních děl evropské historiografie Kultura renesance v Itálii, které Jacob Christoph Burckhardt vydal roku 1860 a které v dosud jediném českém překladu vyšlo roku 1912. Po více než sto letech se tak česká veřejnost může seznámit s ojedinělou prací švýcarského kulturního historika a spisovatele, jež nejenže zásadně přispěla k pochopení epochy renesance, nýbrž dodnes významně ovlivňuje to, jakým způsobem toto historické údobí vnímáme. Plastický obraz renesance, jaký před více než sto padesáti lety Burckhardt vytvořil, dosud žádný podobně vyčerpávající syntetizující pohled nenahradil. Burckhardtova kniha ale není klasickým historiografickým dílem tradičního typu. Svým zaměřením a stylem náleží do oboru – v době Burckhardtova života ještě prakticky neznámého a v naší době, posedlé kultem specializace, již sotva pěstovaného –, který jeho průkopník nazývá „kulturní dějiny“. Burckhardt ovšem kulturu a umění chápe v jejich plném smyslu. „Kulturou,“ píše David Bartoň v doslovu k českému vydání, „se u Burckhardta nazývá všechno: politika, hospodářství i kuplířství a sport, stejně jako třeba krajinomalba.“ Umění je pak v širokém smyslu „mistrovství v každém oboru kultury“. Burckhardt vykládá každý aspekt italské renesanční společnosti jako svého druhu umělecké dílo. Uměleckým dílem je i samotný tehdejší stát, na který autor nahlíží jako na umný, racionální výtvor, přičemž idea racionální a promyšlené konstrukce, jejíž projevy jsou patrné ve všech oblastech tehdejší italské společnosti, je právě tím, co je pro období renesance příznačné v protikladu k představě státu a společnosti jako organického společenství, která dle Burckhardta charakterizuje spíše feudální stát středověku. Burckhardtova kniha Kultura renesance v Itálii, která je sama o sobě uměleckým dílem, nepřestává navzdory své věkovitosti inspirovat a intelektuálně stimulovat čtenáře na celém světě.... celý text
Literatura naučná Umění
Vydáno: 2013 , Rybka PublishersOriginální název:
Die Kultur der Renaissance in Italien, 1860
více info...
Přidat komentář
Tohle si prostě musíte přečíst. Přinejmenším pokud chcete vědět, co Lev X. s kardinálem Bibbienou provedli papežskému tajemníkovi, jaká jména se dávala v renesanci, který národ byl pro Italy synonymem špíny, kterým veršovým schématem se opěvovaly pohlavní choroby a co za odpudivé věci měly Italky ve skříni.
Ale Burckhardtova Kultura není jen (ani hlavně) sbírka zajímavostí. Je to nesmírně čtivé, příjemné, zábavné a pestré dílo, hluboké lidskostí autorova přístupu, jemným nadhledem a občasnou morální připomínkou, která se ale nevnucuje. Báječné byly i autorovy vtipné narážky na jeho současnost. Základ pro studium renesance.
Pár citátů, které jsem si vypsala:
* „Benátky se občas nevyhnuly chybě příliš chytrých lidí, kteří si nepřipustí, že by se jejich protivníci mohli dopustit nějakého pošetilého a neracionálního jednání.“
* „Navíc byl už ovšem středověk pro tehdejší Itálii beztak minulostí, a jelikož se duch z něho vymanil, mohl jej nyní poznat.“
* „… sestavili jsme pro Petrarku z těchto několika málo [biografických] „relikvií“ tohoto druhu životopis ne nepodobný obžalovacímu spisu. Básník se však může utěšovat: budeme-li v Německu a v Anglii pokračovat i dalších padesát let v tištění korespondence slavných lidí tak jako dosud, bude na lavici obžalovaných sedět v nanejvýš vybrané společnosti.“
* „Rozvoj individua není sám o sobě dobrý ani špatný, ale nutný; v jeho mezích se vyvíjí moderní dobro a zlo, etika, podstatně odlišná od etiky středověku.“
* „Konečně velcí duchové, nositelé renesance, projevovali v náboženských otázkách častou vlastnost mladistvých povah: opravdu ostře rozlišují mezi dobrem a zlem, ale neznají hřích: troufale si věří, že každé narušení vnitřní harmonie zvládne napravit tvárná síla jejich nitra, a neznají proto lítost; proto v nich pak bledne i potřeba vykoupení a bledne i myšlenka na onen svět před ctižádostí a akutním snažením, nebo alespoň nabývá poetické podoby místo dogmatické.“
Velmi obsáhlá a vyčerpávající kniha. Velmi mě překvapilo, jak byla čtivá. Burckardtovy knihy by měly být povinností pro všechny historiky, historiky umění a všechny, které zajímá minulost.
Štítky knihy
renesance Itálie 14.-16. století
Kultura renesance v Itálii
Trochu mě překvapilo, že nyní vyšel český překlad této 150 let staré knihy. Ale pro všechny zájemce o renesanci je to jistě důležité (pokud teda nečtou německy). Protože jde o klíčovou knihu, která nastartovala rozvoj renesančních bádání. Burckhardtův přístup může být pro někoho specifický, ve své době oponuje hegelianismu, ekonomickému přístupu a positivismu. Oproti tomu zdůrazňuje sociální kontext, snaží se propojit duchovní dějiny s politickými a s dějinami umění. A to je sympatické. Burckhardt je přesvědčen, že právě renesance stvořila moderní pojetí člověka. A nad tím je třeba se zamyslet, což není možné, bez znalosti Burckhardtovy knihy. Osobně odkazem na "Kulturu" začínám přednášky o renesanční filosofii, myslím si, že to nejde jinak.