Kulturní dějiny novověku I.
Egon Friedell
https://www.databazeknih.cz/img/books/14_/141709/kulturni-dejiny-novo-141709.jpg
5
5
5
Friedellovy "kulturní dějiny" zaujímají v historiografii zvláštní místo - jako jedny z těch nejsvévolnějších a neúžasnějších exkursů do minulosti, jež nám umožňují přiblížit dávné časy a jevy. Díky svému nadání a zároveň inteligentnímu a jasnému projevu dokázal např. Kantovu filosofii načrtnout stejně geniálně, jako vdechnout život duchu rokoka nebo druhého císařství. S neuvěřitelnou sečtělostí, s okouzlujícím vtipem, exaktním vědeckým myšlením a vskutku vytříbeným uměleckým vkusem podává bezpočet aspektů kulturního vývoje evropského - a amerického - člověka od renesance po první světovou válku. Staví ho do jeho vnějšího i duchovního okolí, líčí jeho všední den, jeho oděv i mravy se stejnou evokativní svěžestí jako velké ideologické proudy doby. Ve Friedellovi před námi ještě jednou vyvstala mámivá fikce o univerzálním člověku. Friedell je možná první, ale určitě nejobsažnější historik kultury, který myslí a píše ve stylu dneška. Toto dílo je kompendium moudrosti a vhledu, historické moudrosti a básnické inspirace, stylistické bravury, odborné přesnosti a naprosté svobody fantazie.... celý text
Literatura naučná Historie
Vydáno: 2006 , TritonOriginální název:
Kulturgeschichte der Neuzeit. Die Krisis der europaischen Seele von der schwarzen Pest bis zum Ersten Weltkrieg., 1927
více info...
Přidat komentář
Ceněná lahůdka mezi labužníky, je to nesmírně sofistikovaně a zajímavě, i když poněkud snobsky, napsáno. Friedell je určitě kulturolog par excellence, zároveň trochu rebel (nebo se alespoň do této pozice sám stylizuje), ovšem rebel jistého druhu, jak to říct, z celé jeho osobnosti zaznívá jakási falešná, fanatická nota. Vymezuje se proti profesorství, modernitě, ale jaksi chtěně, otravně. V prvním díle se to ještě dá snést, líčí se tu doba do roku 1800, čili pořád prodchnutá náboženským cítěním, takže Friedell nemá tolik příležitostí k exhibování své, jak říká, nenávisti. Především ve druhém díle jsou jeho filipiky proti úpadku světa (rozuměj odklonu od křesťanství) pro mě už těžko snesitelné. Pro Friedella je pouze křesťanství zárukou vyšší mravnosti, spásou světa, vše ostatní, a myslí se tím vývoj západního lidstva od konce středověku s jeho materialismem a "odkouzlením světa" jen satanským sebezničujícím úpadkem. Včetně nenáboženských zákonů, pojetí pravdy, práce, spravedlnosti...Ke konci druhého dílu se to už opravdu snáší dost těžko, padají velká patetická slova podaná s onou úlisnou arogancí, které je snad schopen jen nábožensky založený člověk. Zvláště když, jak už bylo řečeno, z celé Friedellovy osobnosti zaznívá cosi falešného, zlého (např. jeho jen těžko skrývaná nechuť k Židům a posměšný tón vůči nekřesťanským náboženstvím).
Jinak se ovšem vyplatí toto veledílo pozorně pročíst pro jeho originálně pojatou tezi kulturního vývoje Západu od konce středověku zhruba po První světovou válku: totiž historii velkého úpadku, zhrubnutí a zlhostejnění našeho civilizačního okruhu, důsledku to odvrácení se od Ducha a křesťanství k materialismu a kultu peněz.
Kulturní dějiny novověku I.
Moc hezké.
Co se týče stylu, tak EF o celá desetiletí předběhl dobu.
Ale myslím, že dnes už by nejspíš tu knihu napsal jinak.
Psát lehkou rukou o vážných věcech je prostě ošidné a riziko povrchnosti je velké. V případě EF jde spíš o metodu, jak se dobrat duchovního jádra dějinných fenoménů, ale takhle psát může jenom málokdo.
Kromě jiného se pak ty myšlenky také obtížněji pamatují.