Kůly v plotě
Jakub Kohák
„Za všechno může Lenora. Totiž, abyste rozuměli, nemyslím ,lenost‘, kterou mám v sobě pevně vrozenu až zakódovánu, nýbrž kamarádku Lenku Maureryovou, která si čertvíproč říká právě Lenora a která si čertvíproč kdysi řekla, že bych právě já byl vhodným adeptem k sepisování sloupků pro deník Metro. Pracovala tam kdysi jako hledač ryzích talentů, a protože s ryzím talentem nemohla zřejmě nikoho najít a já ji vždy na nějakém večírku blažil kravinama, tak si vystačila se mnou. A hle?! Vyplatilo se! Díky tomu spatří světlo světa tento literární skvost!“ Kniha obsahuje humorné příběhy a postřehy ze života, které vyšly jako fejetony v deníku Metro, i některé dosud nepublikované texty.... celý text
Přidat komentář
Taková milá oddechovka. Já četla tyto sloupky po chvilkách a před spaním. Některé byly zajímavé, některé k zamyšlení, některé vtipné, některé jsem nepochopila, ale líbilo se mi to.
Místy vtipné, většinou ploché. Až příliš strohé příběhy. V některých výrazech úplně slyším jeho hlas. 55%
Já to dočíst nedokázal. Vzdal jsem to po třech kusech. Tohle nemělo vůbec vyjít. Možná do novin ok, jako spotřební četba. Zkazil jsem si Koháka.
U kniha sloupků asi nemůžeme čekat nějaký extra čtenářský zážitek, nicméně několikrát jsem se i zasmál a docela mně překvapil i Kohákovic kladný přístup k rodině (nebo to tak na mne alespoň působilo). S většinou názorů jsem se s Jakubem ztotožňovoval, byl s fejetonů cítit autorův typický entuziasmus. Zkrátka, kdo má rád Jakuba Koháka jako osobnost, tomu se kniha líbit bude, ale ostatní jistě příliš nenadchne.
Pro mne lepší 3*.
Další z knih fejetonů pana Koháka. Předchozí knížky se mi moc líbily, ale z této se podle mě už nějak vytratil humor.
Původně jsem chtěl napsat totéž co u druhé knihy Kohákových sloupků, ale nakonec musím konstatovat, že tenhle výběr byl o něco lepší. Nedivím se, že nakladatel začal tímto pozdějším obdobím, je to takové... vyzrálejší, čtivější. Takže díky a Sáán-ma-ríííno!!!
Docela zábavná kniha kohákových sloupků. Čekal jsem sice více humoru, ale i tak to bylo pěkné počtení. Vyprávění ve sloupcích bylo pohodové, milé a takové lidské, prostě Kuba nemoralizoval.
Jakuba Koháka mám ráda, ale tohle mi nesedlo. Hlavně kvůli nešťastnému formátu. Sloupky zkrátka nejsou vhodným žánrem pro knížní vydání. Jednak jsou příliš kratičké, chybí mi tu jakákoli pointa. A protože se často vztahují k různým událostem, ale z roku 2014, někdy působí zastarale. Chybí mi tu taky Kohákův humor, vyzněl tu nějak naprázdno. Co mě bavilo, že jsem při čtení v hlavě slyšela Kohákův nezaměnitelný hlas :) Dokážu si představit jako audioknihu načtenou autorem.
Téměř po celou dobu čtení jsem přemýšlela, jak napsat komentář k tomuto poměrně specifickému dílu a nakonec jsem rozhodla rovnou pro komentáře dva:
1.
Jakub Kohák je velká osobnost, neskutečně inteligentní a má nepřekonatelný smysl pro humor. Má zvědavost, zda jej dokáže přenést i na papír, byla záhy ukojena. Slzela jsem smíchy nad vtipnými příhodami, a že jich bylo. Pochybuji ovšem, že jsem dokázala pochopit a ocenit veškeré pisatelovy narážky, byť jsem se snažila sebevíc. Kohinho = mistr všeho!
2.
Kniha ve stylu sloupků mi nevyhovuje. Snažím se přemluvit sama sebe, ale nefunguje to. Spisovatel píše perfektní humorné (občas i dost vážné) sloupky. Ve chvíli, kdy je čtu jeden za druhým, začínají být fádní a stále se opakující. Fotbal, dovolená, sport, moderování, fotbal, rodinná dovolená,... Je pěkné sledovat časovou osu, ale i ta se tady chvílemi ztrácí. Moc ráda bych si přečetla další díl, jen nevím, zda se přinutím...
Oddechové čtení, ale trochu jednotvárné. Jako sloupky v novinách určitě zaujaly a pobavily, ale na knihu je to málo...
Fejetony do novin dnes píše kdekdo a pokud se jedná o známou osobu, jsou i čteny. Jakub Kohák je jiný v tom, že píše jakoby deník, tedy vyjadřuje se k prožitým událostem, a nehodnotí, jak to ve fejetonech bývá, události, které se dějí kolem nás všech. Líbil se mi autorův styl psaní i prosté vyjadřování. Z knihy přímo prýští entusiasmus, občas jsem se od srdce zasmál.
Tak tohle mně opravdu zklamalo. Na to, že to psal můj oblíbenec, si myslím, že se to moc nevyvedlo. Nebo nevím?! Četla jsem to snad jako špatně naladěná?
Asi u dvou, maximálně třech kapitolkách jsem se zamyslela. Nad minulostí. Ale že bych se smála od začátku do konce? To tedy ne.
Takže takový průměr, no. A souhlasím s tím, že tam je snad víc prázdného místa, než psaného textu. Ono asi, kdo je slavný, může psát knihy a ty se prodají jen kvůli jménu. Jinak to nevidím. Bohužel.
Takové "od všeho něco" v podobě sloupků různé kvality. Čte se to rychle a je tam více prázdného místa než textu.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
2019 | Kůly v plotě |
2014 | Svět podle Koháka |
2014 | Objevy |
2019 | Svět podle Koháka: Kůly v plotě 0,5 |
2023 | Perly v botě |
Příjemná oddechovka. Občas v nějakých časopisech letmo přečtu sloupky či glosy od Jakuba Koháka, líbí se mi jek píše, i jeho humor.