Kůň a jeho chlapec
C. S. Lewis (p)
Letopisy Narnie série
< 5. díl >
V dalším dílu Letopisů se vydáme na dobrodružný útěk chlapce Šasty a mluvícího koně Brího z Kalornie. Na své cestě za svobodou získají spojence, zažijí pronásledování, dostne se jim i nečekané pomoci a jen díky silné vůli dorazí včas do Narnie, aby pomohli zachránit nepřáteli napadený Anvard.
Literatura světová Fantasy Pro děti a mládež
Vydáno: 1999 , Návrat domůOriginální název:
The Horse and His Boy, 1954
více info...
Přidat komentář
Pro mě asi nejoblíbenější díl celé série. Slovy Aslana: "Každému vyprávím jen jeho příběh"
Po knížce Lev, čarodějnice a skříň pro mě docela zklamání a celá první půlka knihy mě nudila. Zajímavé to začalo být teprve v okamžiku, kdy jsme se dostali do Narnie. Tam už byl svět opět v pořádku :)
Opětovně krásný příběh, plný nástrah a dobrodružství s vypětím všech možných sil. Bylo skvělé putovat s hlavními hrdiny a dočkat se závěru a vysvětlení životních osudů hlavních hrdinů. Knihu opětovně doporučuji.
Za mne jednoznačně nejlepší kniha celé série, která mne nejvíc chytla za srdce a nepustila ani po odložení knihy. Tento příběh dostává do celé série nový vítr, když ukazuje velikost a rozmanitost světa, kterou mi ani Plavba Jitřního poutníka nedokázala ukázat. Útěk chudého chlapce, urozené dívky a mluvícího koně.
Těžko se mi vysvětluje proč, ale tato kniha je mou vůbec neoblíbenější z celé série. Možná je to tím, že se dostáváme za hranice Narnie samotné a trochu více poznáváme okolní svět, ale četlo se mi to opravdu velice dobře. Samozřejmě, zase narážíme na to, že jako dospělý bych se k této knize asi již stavěl jinak, protože úrovní jazyka to z větší části není stavěno pro dospělé, ovšem kniha je to velice pěkná a jako dítěti mi z celé série v paměti utkvěla nejvíc.
Příběh se rozšiřuje o další postavy, zpracovává trochu jiné prostředí, spojovacím prvkem je zde lev, vládce a zachránce hodných a pronásledovaných. Trochu jednodušší a sevřenější příběh, nicméně pokračuji, co dalšího se zde objeví.
(SPOILER)
Zase skvělý díl, jen jsem teď trošku na vazkach jestli jsem tento díl neměla číst už dávno, kdy se zde objevuje Petr,Zuzana, Lucie a Edmund..no nevím.. :)
Jediné co bych vytkla byl konec..asi mě více zajímalo do hloubky jak to bude s Korem/Šastou a s Aravis, jak to bude s Brím a Hwin, konec mi přišel takový hodně usekly, co se týče těchto postav! :)
Kompletní změna postav pro mě nepředstavovala zásadní problém, nicméně trochu ubrala z "narnijského kouzla". I přesto se jedná o velice solidní fantasy a povedené pokračování dílů předchozích, které mě navnadilo na čtení dalších z Letopisů Narnie.
Tomuhle dílu jednoznačně dávám přednost před „Lvem, čarodějnicí a skříní“. Je bohatší, dynamičtější a promyšlenější. Možná kromě jediné věci: co se asi stalo s tajemníkem Aravisina otce, který kvůli ní zfalšoval dopis? Má dobrodružný příběh, byť předvídatelný. (Jeho nepravděpodobnost by se ovšem asi dala vysvětlit tím, že všechno řídí Aslanova prozřetelnost, takže o náhodách se vlastně nedá mluvit.) A hrozně se mi líbí realismus, s jakým Lewis píše. Na dlouhé cestě se neprchá celou dobu tryskem, nýbrž klusem a chodem; lidé a koně se docela obyčejně potí; hrdinové se nepolepšují pouhým napomenutím...
„Koně a jeho chlapce“ Lewis založil na kontrastu severu a jihu. Na jedné straně stojí nordická Narnie, která je jakousi ideální Anglií (lidé se světlou pletí a „převážně plavými vlasy“, podnebí mírného pásma, krajina s vřesovišti a loukami, křesťanství, liberální monarchie). Na druhé straně máme orientální Kalormen (snědá pleť, otrokářská despocie, vezírové, zahnuté šavle, ritualizované smlouvání, vypravěčství jako specializované umění atd.). Přičemž Narnie je zemí zaslíbenou, do níž smí z Kalormenu prchnout několik vyvolených. — Nabízí se samozřejmě otázka, proč všemohoucí a dobrotivý Aslan trpí existenci země, kde je legální dětská práce, otrokářství, sňatky proti vůli nevěsty a podobné neřády. Jenže Lewis (alespoň v tomhle dílu) nenabízí žádnou teodiceu: zlo, které se děje ostatním, je součástí jejich vlastního příběhu, jemuž my nemáme právo rozumět.
Hledala jsem slíbené narážky na Platóna a jediné, čeho jsem si všimla, byla Luciina účast ve válce, zatím co Zuzana zůstala na Cair Paravelu — u Platóna také vojensky nadané panny válčí po boku mužů. (Pravděpodobně bych toho našla mnohem víc, kdybych znala Platóna lépe.) Každopádně aluzí je tu asi hodně. Mě zaujala ta na muslimskou basmalu („ve jménu Taše neporazitelného, neúprosného“ = „ve jménu Alláha milosrdného, slitovného“) + Castor a Pollux, které zmiňuje jeden z komentářů pode mnou. I tak by ale zřejmě byla chyba vidět v „Koni a jeho chlapci“ spíš filosoficko-literární alegorii než dobrodružný příběh pro děti, jímž je v první řadě. A mně se upřímně líbí. Hlavně proto, jak je laskavý.
Narnie... Prostě nádhera. Doporučuji. Jediné, co mě mrzí, je, že se v příběhu méně vyskytují Petr, Zuzana, Edmund a Lucie.
Tenhle díl mi přišel zatím nejlepší ze všech dílů, které jsem dosud četla. Byl propracovanější a lépe vystavený, než dosud přečtené díly. Neodehrával se sice v Narnii, ale to nevadí. Autor zde konečně šel více do hloubky a ne jenom po povrchu.
Příjemná jednoduchá detektivka. Zápletka i pachatel jdou celkem brzy uhodnout, ale knížka se mi dobře četla. Nevystupuje zde zbytečně mnoho osob, takže jsem nemusel přemýšlet, kdo je kdo. Osobní život hlavní hrdinky série je líčen v menších dávkách, a neotravuje, jako u některých jiných autorů. Knihy paní Pospíšilové se mi líbí stále víc. Doporučuji a jdu na další díl.
Velmi uspokojivé.
Poznámka k různým vydáním Letopisů Narnie.
Na doporučení jedné naší milé paní knihovnice jsem si sérii přečetl ve dvou různých překladech, abych je mohl porovnat.
O starší překlad se postarala paní Renata Ferstová. Zdá se mi, že použila až příliš hovorový jazyk (především v přímé řeči), který mi k tajemné a vznešené Narnii tak docela nesedl. Ale možná bude dnešním mladým čtenářům bližší?
Novějšího překladu se ujala paní Veronika Volhejnová. Její styl mi vyhovoval více. Zdálo se mi, že lépe vystihuje atmosféru příběhů.
Protože jde o knihy určené především dětem, zhodnotím ještě různé ilustrace pomocí hvězdiček.
Renata Fučíková – 1, Ondřej Laštůvka – 3, Pauline Baynesová – 5.
Vše je pouze věc osobního vkusu. Já doporučuji knihy v překladu paní Volhejnové, s ilustracemi paní Baynesové.
P.S. Bez ohledu na vydání, jde o skvělý zážitek.
Kompletní změna hlavních postav, ačkoliv se tam objevila Zuzana, Edmund i Lucie, i když jen letmo, rozhodně pomohla. Další pohodová, trošku naivní a hloupoučká pohádka. Ale je to pro malé děti, takže vlastně přesně tak akorát.
Na začátku a uprostřed to bylo skvělé a četla jsem až do noci, jak to bylo napínavé. A na konci už mě to moc nebavilo.
Pátý díl série zavede do Orientu. Exotická a pro sérii neobvyklá krajina a způsoby, kde informace se předávají pomocí příběhů. Pro ty, komu je smutno za první čtveřici hrdinů nasává další šok, že děj knihy začíná naprosto od nich odtržen, dokonce i od hrdinů novějších. Autor ale pěkně zakompiloval do příběhu, co asi „vyváděli“ právě první čtyři hrdinové v období zlatého věku Narnie.
Za mě asi druhý nejpovedenější díl disponující jak humorem, tak i téměř permanentně přítomným napětím. Píšu to s plným vědomím i s tím, že u mnohých jsem se dopustil intelektuální sebevraždy…:-)
Štítky knihy
křesťanství magie fantasy pro děti dobrodružství rozhlasové zpracování fantasy mluvící zvířataAutorovy další knížky
1991 | Lev, čarodějnice a skříň |
2008 | Rady zkušeného ďábla |
1993 | Čarodějův synovec |
1992 | Princ Kaspian |
1993 | Poslední bitva |
Tenhle díl z Letopisů mě zatím osobně bavil nejméně. Ale to rozhodně neznamená, že je špatný! :)