Kupec benátský
William Shakespeare
https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/3422/bmid_kupec-benatsky-JXD-3422.jpg
4
686
686
Benátky, 16. století. Mladý kupec Bassanio prohýřil veškerý svůj majetek a jeho jedinou nadějí, jak se dostat ze složité životní situace, je uzavřít sňatek s bohatou a krásnou Porcií. Na to, aby se mohl ucházet o její ruku, potřebuje ovšem peníze. Jeho přítel, vážený kupec Antonio, se za něj zaručí u starého lichváře Shylocka a patřičný obnos pro Bassania získá. Sám se tím ovšem dostane do velkých obtíží, když nemůže půjčku včas vrátit. Lakotný a zlý Shylock totiž důsledně trvá na dodržení podmínek smlouvy a cena, kterou mu má Antonio zaplatit, je skutečně bolestná… Přeložil Martin Hilský. Vydavatel: Academia - Praha... celý text
Literatura světová Divadelní hry
Vydáno: 2007 , AcademiaOriginální název:
The Merchant of Venice, 1599
více info...
Přidat komentář
Psáno jako divadelní hra a asi by si dílo zasloužilo přepsat do čtivější formy aby to bavilo i mladé čtenáře, protože mě osobně děj bavil, avšak forma vytáčela do nepříčetnosti.
Tento příběh, kniha napsaná Williamem Shakespearem, byla pro mě tak trochu výzvou. Zavání dle mého antisemitizmem... Jakože ti hodní a spravedliví křesťané a na druhé straně ,,ti ostatní," včetně ,,zlého" lichváře Shylocka, který je, jak jinak... Žid!
Zřejmě ano, v Benátkách v době šestnáctého století, to mohla být pro návštěvníky divadla hra k popukání. Hra o tom, kterak kupec Antonio, který má veškerý svůj majetek na moři, potřebuje peníze pro svého přítele Bassania, a aby mu pomohl získat ruku krásné Portie, dojde za tím ,,zlým," od křesťanů léta ponižovaným a ustrkovaným Shylockem a požádá jej o půjčku... Žid samozřejmě půjčí, jak jinak... Ovšem cena za půjčku, její nedodržení, je vysoká. Takže se lichvář po nedodržení smlouvy ze strany kupce Antonia ,,právem" domnívá, že dohodnutou pokutu může po dlužníkovi vyžadovat. Nejen, že se Shylock svého u soudu nedobere..., stane se pravý opak. Je před všemi zostuzen, a aby toho nebylo málo, musí se vzdát za svou troufalost modlení - modliteb v synagogách.
Takže sečteno a podtrženo, jedná se opravdu o ,,dobovou komedii..."
Těch 5 hvězdiček za tak dobře popsanou dobu, náboženské rozdíly a myšlení tamních lidí, si W. Shakespeare vskutku zaslouží.
Pre mňa je Kupec benátsky hrou o potrebe milosrdnosti, o probléme vzťahu medzi menšinami a majoritou a najmä o vzťahu zákonov a ľudského života. Shakespeare tu v podstate ukazuje aké je hlúpe zaťato stáť na čo najexaktnejšom dodržiavaní zákona za každú cenu. Táto úpenlivá exaktnosť sa totiž zúfalo dovoláva abstrakcie tam, kde stojí celok ľudského života. Shakespeare akoby tu hovoril, že redukovanie človečenstva v zákonoch na kus mäsa, opomína to, čo je na ľudskom živote neuchopiteľné, tekuté. A nemusí to byť nutne duša, stačí len ten celok rôznorodých spoločenských interakcií, túžob a prianí, ktoré sa z abstrakcie vždy vymykajú. A práve preto potrebuje spravodlivosť stáť, a aj stojí, aj na iných základoch, než je absolútne exaktné dodržiavanie slova. Pretože takáto zaťatosť vie byť dvojsečná, a vo výsledku sa vie obrátiť proti žiadateľovi. To, že sa tu zároveň postuluje otázka náboženstva podľa mňa nie je náhoda. Shakespeare tu musel reagovať aj na dobové fanatické puritánske sekty, ktoré v Anglicku stáli na čo najdoslovnejšom chápaní Biblie a snažili sa zviazať spoločenský život jej zákonmi.
Lenže ľahko sa z takéhoto úpenlivého dodržiavania zákonov vysmieva ak ste členmi majority. Čo iné ako zákon, aká iná inštancia zostáva Shylockovi v nepriateľskom prostredí? Samozrejme, Shylock je zbytočne ukrutný, lenže krutý bol k nemu aj Antonio a krutá je k nemu aj celá okolitá spoločnosť. Veď aké iné možnosti obživy Shylock má? Prečo naňho Antonio pľuje a ponižuje ho? Kde bola vtedy tá milosrdnosť? Ak má na výber žobrácku palicu alebo úžeru, nemožno sa mu diviť, že si vybral tento spôsob života. Aj preto zo Shylockových úst zaznievajú nepochybne oprávnené výčitky a zúfalá potreba zákona tu je i nie je demagógiou. Shylock sa chce pomstiť na celom kresťanskom svete a hoci je toto správanie zbytočne brutálne, dá sa doň čisto ľudsky vcítiť. Veď koľko tých osamelých pomstiteľov, ktorí vzali veci do vlastných rúk, stojí už celé stáročia na kultúrnom piedestáli? Shylock pritom zákon dodržiava, takže v tomto ohľade je ešte bezúhonnejší. Tým sa síce zo Shylocka vina nezmyje, ale rozhodne to ukazuje jeho ľudskú stránku. Aj preto sa mi páčila Radfordova adaptácia, v ktorej sa zo Shylocka stáva tragická postava - nešťastná, opustená, ponížená. Aj to len ukazuje, že pri správnom nasvietení môže mať tá hra aj iné kontúry. Niečo také by sa však určite nedalo spraviť s Marlowovým Maltským židom. Ak k tomu pridáme aj kladnú postavu Jessicy len ťažko môžeme tú hru označiť za vyslovene antisemitskú.
To, čo tu Shakespeare ukazuje, je teda nemilosrdná situácia, s ktorou sa musia postavy vyrovnať a v ktorej majú šancu ukázať, čo v nich je. Či ukážu to najlepšie alebo najhoršie v nich. Shylock ukázal svoju horšiu stránku, ale rozhodne v tom nebol sám.
Nesmírně osobité. S jakým překvapením pro čtenáře se dokáže dílo vcítit do jednotlivých postav. A jejich přemýšlení se krásně a pružně přizpůsobuje daným situacím, podle jistých charakterových rysů. Ta hra jazyka je naprosto famózní a metafory, které by současníka jen stěží napadli. Každým veršem zakopává hlouběji dnešní povrchové výrazivo a rozmetává je svou elegancí napadrť.
Moc pěkné dílo nabízející náhled do 16. století. Do doby útlaků Židů. Ti nesměli pracovat, jediným jejich zdrojem financí mohla být lichva. Ostatní činnosti byly buď zakázány, nebo velmi omezeny.
Vím, že Shylock byl ve svém srdci velmi krutý a nesmírně si cenil majetku. Nicméně, kdo by ne? Byla to jeho jediná obživa. Nesnášel Křesťany, kteří se mu vysmívali za lichvu a plivali na něj. Já jej i chápu, že tak zahořkl. Bohužel, nenávist se mu stala i osudným. Ačkoliv totiž Židé v nějaké oblasti žili po generace, bydeli na konkrétním místě, vždy byli pouze cizinci. A proto, když Shylock nabídl bezúročný úpis Křesťanu Antoniovi, který jim pohrdal a plival na něj, a jako pokutu stanovil libru masa z Křesťanovy hrudi, vše se obrátilo proti Shylokovi. Byl totiž pouhý cizinec, který svým úpisem vlasně ukládal Křesťanovi o život.
Když mám chuť na klasiku, tak Shakespeare je vždy tou správnou volbou. Je to opravdu velikán a číst jeho knihy je jako pohlazení po duši. V každé si člověk najde to své.
Kupec benátský je mojí nejoblíbenější Shakespearovou hrou. Obsahuje vše - lásku, humor, intriky i hlubší poselství. Jednotlivé části příběhu se skvěle doplňují a vytvářejí vyvážený celek, který mě opravdu bavil. Monolog Shylocka se mi zaryl hluboko pod kůži a považuju ho za skutečnou perlu v rámci Shakespearových děl.
Co se týče českého vydání, musím stejně jako vždy vyzdvihnout práci Martina Hilského, jehož překlady jsou prostě famózní a přitom čtenářsky velmi dostupné. Co jsem hodně ocenila, tak to byl doslov, ve kterém Hilský nastínil okolnosti vzniku díla a zároveň podrobněji rozebral a zanalyzoval některé jeho části.
Po divadelním představení Shylock jsem dostala chuť ponořit se do Shylocka i v původní podobě. Je to perla. Čtení jsem si moc užila.
A údajné protižidovské smýšlení bych nechala odpočívat v pokoji. Hra obsahuje i jiné hluboké myšlenky a byla by škoda ji zavrhnout jen kvůli údajnému antisemitismu.
Je to skvělý příběh, který je přečtený za pár hodin a dokáže čtenáři přiblížit 16. století.
Klasické nadčasové dílo Williama Shakespeara, ve kterém se autorovi podařilo skloubit prvky komedie se závažnějším obsahem. Postava Shylocka je ve hře stěžejní, stejně tak sdělení, která jsou jeho ústy vyslovována. Opravdu stojí za to o tomto "antihrdinovi" trochu podumat.
Nečetla jsem zatím od Shakespeara všechno, ale pochybuji, že by některá z jeho her mohla překonat „Kupce banátského“. Je totiž famózní a je v něm většina z těch rysů, které dělají Shakespeara Shakespearem: lyrická krása replik, které pronášejí zasnění milenci, ohňostroj překvapivě moderního a značně, ehm, lidového humoru v postavě Lancelota, melancholická reflexívnost Antoniových monologů, a dokonce i dramatický děj. Příběh mě vtáhl, ačkoli jsem věděla, jak dopadne. A Sheylockova odpudivost na mě zapůsobila tolik, že se mi o něm zdálo ještě dnes, týden po přečtení knížky.
Jsem ráda, že teď můžu zapomenout všechny ty nesmysly o údajném antisemitismu hry, kterou mi kdysi vtloukli do hlavy na literárním semináři. Když totiž „Kupce benátského“ srovnám s Lessingovým „Moudrým Nathanem“, velebeným naopak za vstřícnost k Židům, nemůžu si nevšimnout, že v obou klasických hrách vystupuje kladná židovská postava (tady je to Jessika, u Lessinga sám Nathan), která dokazuje, že i Žid může být dobrý člověk. To, že někteří Židé dobří nejsou – tak jako Sheylock –, není antisemitský předsudek, nýbrž celkem přirozená věc.
Každopádně mě (ne)překvapuje, kolik čtenářů považuje Sheylockovy sladké řeči o rovnosti lidí za upřímně míněný výrok, a ne za pokrytecké alibistické žvanění, jímž evidentně je. To, co mají podle Sheylocka všichni lidé společné (cítí bolest, zimu, strach atd.), platí zároveň i pro zvířata, takže kdyby mluvil vážně a poctivě a vyvozoval by ze svých slov důsledky, musel by být přinejmenším vegetarián. Místo toho je jen demagogem. Anebo to nesmyslné nařčení, že ho Antonio pronásleduje jen kvůli židovskému původu, kdežto Antoniovi vadí lichva a Sheylockovu dceru Jessiku vlídně přijímá do svého kruhu...
Znovu se mi potvrdilo, že si člověk nesmí dělat úsudky o knihách na základě školních hodin literatury. (A že za „antisemitské“ se dnes označuje všechno, co se někomu nehodí do krámu. Mrzačení hry po druhé světové válce, kdy se vynechávalo poslední jednání, je podle mě mimořádně alarmující případ cenzury, stejně jako zákaz Dostojevského „Židovské otázky“ /také nikoli antisemitské/.)
Chytlavé a tak nějak životně obyčejné. Všechny postavy jsou reálné a sympatické, není tam žádný přehnaný vtipálek, rejpal nebo zloduch a nevadí to. Líbilo se mi, že je to hra z běžného života, čemuž odpovídal i jazyk. Trošku míň květnatý než obvykle.
Rozhodně velmi dobře popisuje společenské poměry tehdejší doby - bez karikatur, bez podlézání nebo stranění, jako odraz doby perfektní kniha. Dramaticky taky dost zajímavá, ale hlavně čtivá a určitě stojí za to přečíst. Nakonec doslov a rozbor díla (který až na pár výjimek není socialisticky tendenční! - vydání z roku 1955) určitě poslouží jako dobrá rekapitulace. Doporučuji!
Myslím že tato kniha je mou nejoblíbenější od Shakespeara. Úžasné prostředí,, děj i postavy. Většina lidí si vzpomene při jeho jméně na dva zamilované blázny ale tuto knihu řadím jako více hodnotnější z jeho děl.
Chytré, vtipné, dojemné a já nevím, co ještě. Jedna z nejpovedenějších her, co se týče vyvolávání emocí.
Nebylo to nejlepší autorovo dílo, ze začátku jsem se trochu ztrácela v postavách a ději. Na druhou stranu, pro ten jazyk (moc se mi líbí překladatelská práce), to stojí a je to pohlazení po duši.
Úvodem musím přednést jednu věc. Z duše nenávidím antisemitismus. Tedy nejenom antisemitismus, ale jakékoliv formy diskriminace, od barvy pleti, přes pohlaví, až po náboženství. Není to tím, že bych byl „sluníčkář“ – ten termín je mimochodem odpudivý -, ale prostě pro to, že si myslím, že každého bychom měli soudit individuálně podle toho jaký je to s prominutím „hajzl“.
Hra „Kupec benátský“ má několik významů. Jednak je to podle mě hra o štěstí, hra o lásce, ale také hra právě o té diskriminaci. Běžně se za hlavní postavy označuje mladý Bassanio a Antonio, potažmo Porcie. Já myslím, že největší roli v této hře hraje lichvář Šajlok. Je to bezesporu člověk, když ne špatný, tak alespoň nedobrý. Ale mohl za to on, nebo to jak se k tomu „židovskému psovi“ chovali všichni, včetně Antonia – a Antonio možná nejvíce? Šajlokova řeč, kdy jmenuje stejnosti židů a křesťanů je podle mě mimořádně působivá a neměla by nikdy zapadnout.
Co se týká hlavní zápletky – ponechme to, že Šajlokovo „záporáctví“ má na svědomí zrada dcery, nikoliv jeho židovství, stranou – je vlastně celkem pochopitelná. Hlavní Šjalokovou, i Antoniovou chybou bylo, že si k sepsání smlouvy nepovolali advokáta. Ten by pohodlně předešel onomu finálnímu dramatu s librou masa a nikdo by se nemusel připravovat na smrt. Z toho plyne poučení pro ostatní. Konec konců i já jako „student“ práva jsem již byl obtěžován kvůli právním radám ohledně dědictví, místo toho, aby si oni lidé zaplatili právníka. (Za kterým jsem je mimochodem poslal.)
Hra se mi líbila, linka s hledáním ženicha pro Porcii byla zajímavá a celé je to krásně napsáno a panem Hilským opět skvěle přeloženo. To co píši výše rozhodně není kritikou hry, naopak tím vyzdvihuji pana Shakespeara, který tuto krásnou polemiku zkonstruoval a dal jí život. Hra je to skvělá. Ještě by bylo skvělé, kdyby se nad ní lidé zamýšleli.
Šalamounsky moudrá Porcie kdesi v díle praví:
"Jen v pravou chvíli pravá cena věcí,
dojde své pravé, zasloužené chvály!"
a těmito slovy shrnuje mé vlastní dojmy.
Kupce benátského jsem potkal už dřív, ve filmovém podání, kde kraloval sám Al Pacino. Jedním dechem musím podotknout, že filmová zpracování Shakespearových děl jsou často mnohem náročnější, než jejich literární podoba. Kterou navíc naprosto bravurně podává Hilský. Myslím, že nebýt jeho, mnoho českých čtenářů by s Williamem těžce zápasilo. A tak až teď mohu tuhle hru s nadšením docenit.
V Kupci je sice mnoho postav tak trochu "prázdných" nebo nedostatečně propracovaných. A přestože je děj hry svižný, napínavý i zábavný, ve výsledku jí to trochu ubližuje (bavíme-li se o psané formě). Na druhou stranu to zároveň podtrhuje ty zásadní postavy a momenty, které mohou o to více zazářit a dostat se čtenáři pod kůži. Což bych bral jako autorův účel. Ty zásadní postavy jsou z mého pohledu dvě - stereotypy ověnčený židovský lichvář Shylock, prahnoucí po krvavé pomstě, jehož verš o lidské totožnosti křesťanů a Židů je legendární stejně jako provokativní špičkování Antonia; a opravdu šalamounsky moudrá a hrdinná Porcie, jejíž schopnosti jsou podtrženy "papouškující" Nerissou. A pokud jde o momenty, či spíš scény, jsou v podstatě taky dvě nebo tři. Jednak uzavírání obchodu mezi Antoniem a Shylockem, následně pohádkově laděná volba Porciina manžela a především soud mezi Shylockem a Antoniem. Jediné, u čeho mi uniká rozhodnutí, je, zda Shakespeare při některých scénách vycházel z dávných konceptů a nebo zda ony známé koncepty vychází ze Shakespeara. Ono to bude možná někde na půli cesty. William umí hlavu zamotat. A duši potěšit. Druhá skutečnost, která mě zaujala (možná plynoucí z toho, že Shakespeara teprve objevuji) je Williamova náklonnost vůči ženským hrdinkám. Pro dobu, kdy psal, věc celkem neobvyklá. Možná "neobvyklá" pouze svým způsobem z náhledu roku 2020.
Pro mě nejslabší dílo od Shakespeara. Přesto nadšasové... střet židů a křesťanů tady byl odjakživa, přes antiku, středověk až do moderní doby. Smutný to fakt :-(
Celou dobu jsem byla nesmírně zmatená jmény vystupujících postav, smysl jejich přítomnosti mi unikl.
Mám ráda Shakespeara, ale Kupce jsem neprocítila. Ničím mě neoslovil.
K čemu například neustále Nerissino přitakávání a opakování toho, co učinila její paní?
Autorova klasika - za vším stojí silná a odhodlaná žena, která vyřešila nastalou situaci bravurně.
Štítky knihy
16. století divadelní hry Benátky
Autorovy další knížky
| 2015 |  Romeo a Julie |
| 2010 | Hamlet |
| 2011 | Zkrocení zlé ženy |
| 1994 | Sen noci svatojánské |
| 1964 | Othello |
Pro tehdejší obecenstvo to byla komedie, pro mne je to nakouknutí, jaké tehdy panovaly vztahy - ve středověku mezi stavy a mezi křesťanstvím a jinými náboženstvími. Autor vše perfektně vystihl, dialogy, postavy a zápletku. Obviňovat autora z antisemitismu by mi přišlo úsměvné, kdyby to kritici nemysleli vážně! Hra obsahuje spoustu myšlenek, které se hodí i do současného života!