Kupec benátský

Myslím, že od Shakespeara jedna z nejlepších her, co jsem zatím četla. Ten námět se mi líbil, i když se musím zvrhle přiznat, že mi toho Žida bylo líto. :)

U Shakespearových her mám ze začátku vždy problém s velkým počtem postav. Po pár stranách mě však vždy naprosto uchvátí a vtáhne do děje, že už si na svůj prvotní problém snad ani nevzpomenu (tedy až na konci, po přečtení knihy, kdy mám stále stejný problém a to, že si nedokážu ke všem jménům zařadit jednotlivé obrazy postav). Za mě zatím nejlepší hra, kterou jsem od Williama Shakespeara četla.

Shakespearův smysl pro humor... Ženy duševně převyšují muže. Shylock, žid, o kterém nikdo nemůže tvrdit, že chce víc, než jen splatnost jeho pohledávky, která je sice plně validní, nicméně nemravná. A poněkud překvapivý rozsudek dóžete, ve kterém nelze přehlédnout účelovost, protože formálně vzato může být jen stěží udržitelné, požadovat od Shylocka, aby svoji pohledávku (libra masa z těla Antonia) vyzískal bez kapky Antoniovi křesťanské krve. Takový požadavek dóžete přeci úplně popírá logiku práva věřitele. Pro mě byla tato komedie inspirativní. Pokud odhlédnu od toho, že by byl dlužní úpis od počátku v rozporu s dobrými mravy a jako takový absolutně neplatný, jak bychom se na dlužní úpis a z něj splatný závazek měli podívat pohledem soudobé "civil law" aplikační praxe? Zavrhli bychom snad Shylocka? Proč? Vždyť úpis byl oboustranně svobodnou vůlí. Je požadavek dóžete na výkon exekuce bez kapky krve ospravedlnitelný? Měl být opravdu Shylock takto zdecimován? To byly otázky, se kterými jsem si při četbě jen tak zlehka pohrával.

Viděla jsem film, divadelní hru a nakonec jsem si přečetla i knihu. Možná to mělo být obráceně, ale to už je asi jedno.
Já mám tuhle knihu hrozně ráda. Rozhodně ji neberu jako komedii, spíš nutí člověka k zamyšlení.
Shylocka mi bylo dost líto.
Nejděsivější však je, že tento problém stále trvá. Stačí se podívat, co se děje kolem nás...

Hru beru jako exemplární příklad ohnutí původní křesťanské morálky do vyznění zcela odlišného. Opovrhovaný Žid, který pod vahou celospolečenské šikany a těžkého osudu postrádá soucit k člověku, který jím léta pohrdá a ponižuje ho, je v závěru připraven o svou důstojnost a majetek...a vyznění má být komické. Tato "komedie" mi přijde více než smutná, zejména proto, že její sdělení mnohým snad přijde poučné či dokonce morální. Navíc musím zdůraznit, že tato hra je přímo nabitá antisemitismem a opovržením ke všemu jinému než křesťanskému...byť křesťanské principy v mnohém popírá (dcera, jež okradla svého otce je vnímána jako oběť a je v závěru odměněna). Žid je nakonec potrestán převýchovou na křesťana. Na Shakespeara se zlobit nemůžu - je všeobecně známo, že svá díla nepsal. Smuné mi přijde pouze to, že je tento antisemitský kousek po staletí vzýván, obdivován a opakovaně adaptován. Smířil bych se s tím, že hra byla oblíbená v dobové společnosti, která nespatřovala nic pohoršujícího nad otrokářstvím apod., překvapuje mě však, že toto dílo promlouvá k současnému divákovi. Jediné, co by dávalo smysl by bylo, kdyby hra byla sofistikovaně maskovanou parodií na tehdejší "křesťanskou" morálku...to jsem tam však, přes veškerou snahu, nenašel.

Moc jsem od knihy neočekával, ale byl sem mile překvapen.

V tomhle díle, dle mého názoru, William kritizuje křesťanství a evropskou společnost, která nesnáší jiné rasy či náboženství. Například když se Marocký princ uchází o ruku bohaté evropské šlechtičny, hned je viděn ve špatném světle, i přesto, že mladá dívka ho ještě neviděla a jen zaslechla, že pochází z Maroka - jiná kultura, jiné náboženství, "jiná" rasa. Jak řekl samotný Marocký princ, vezmeme-li Seveřana a Araba (každý má pochopitelně jinou barvu kůže) a oba dva se říznou do ruky, tak jejich krev bude vždy stejná - vždy červená.

Tuto hru vidím především jako kritiku náboženské a rasové nesmiřitelnosti, ale vůbec ne jako nějakou pohádku, nebo dokonce komedii jak se někteří o tomto díle vyjadřují. Jde o dílo, které vyobrazuje antisemitistické počátky, jenž postupem času odsoudí celou židovskou rasu k likvidaci. Klíčová je replika ve které Shylock zdůvodňuje, proč chce maso a ne peníze.

„Nemá Žid oči? Nemá Žid ruce, tělesná ústrojí a tvar, smysly, pocity a vášně? Není snad živ ze stejného jídla, nezraní ho stejná zbraň, netrpí snad stejnými nemocemi a neléčí ho stejný lék, není mu snad v zimě stejná zima a v létě stejné teplo jako křesťanovi? Když do nás píchnete, neteče z nás krev? Když nás lechtáte, nesmějeme se? Když nám dáte jed, neumřeme snad? Když nám ubližujete, nemáme se mstít? Když ve všem ostatním jsme jako vy, budem stejní i v tomhle.“

Jinak jsem se znovu přesvědčil o tom, že ČÍST divadelní hry není můj šálek kávy. Divadelní hra patří na divadelní (potažmo filmová) prkna. Teprve tam získává tu správnou šťávu (gesta, mimika, skutečné emoce) a ne jinak je tomu i v tomto případě v podání vynikajícího Al Pacina!

Pro mě osobně je tahle hra strašně smutná. Komedii bych to v dnešní době nenazvala ani náhodou, nepamatuji se, že bych se třeba jen pousmála nad blbostí postav jako třeba v Jak se vám líbí. Oficiálně se to ovšem řadí do "dark comedies", což je taková neprůhledná kategorie pro něco, co je vystavěno jako komedie ale má to i prvky tragédie - napřiklad happy end a svatby versus smrt postav. Jenomže už nežijeme v Shakespearove době a proto se naskytá myšlenka, že to, co nám v dnešni době přijde jako pokrytecké a rasistické, bylo možná v tehdejší době opravdu vtipné. Židé tehdá byli naprosto neoblíbenou rasou a pravděpodobně asi často terčem velmi drsných žertů. Přechytračení Shylocka u soudu tedy mohlo tehdejšímu publiku připadat velmi zábavné.
Další věcí je, že v puritánské Anglii té doby žilo prý jen naprosté minimum Židů. Byla to tedy pro tehdejší publikum věc exotická a neznámá, to by to mohla být komedie rovnou o tom, jak se škubou křídla papouškovi. Co na tom, když žádní papouši nebydlí u nich v baráku?
Shylocka mi bylo upřímně líto a nijak jsem neocenila křesťanské cnosti ostatních figur, které člověka zničí stejně jako podříznutí jen je to "milosrdným" způsobem. Beru to jako poměrně zajímavou ukázku křesťanské logiky. Ovšem Shylock se nechal zaslepit touhou po pomstě a to ho nakonec zničilo...

Velmi pěkné. Tohle je konečně něco. Doted mě Shakespeare moc nebavil, ale zde si zaslouží obří uznání.

Skvělé!!! Jen mi zůstává naprostou záhadou, že se vejde tolik moudra a vtipu do tak tenký knížečky. Většinou to bývá spíš opačně. Na spoustě stránek bývá mnoho slov bez vtipu a moudro ani ve vysvětlivkách.

Skvěle napsané, jak se ostatně dalo čekat. Shylocka mi bylo líto (i když to sympaťák teda zrovna nebyl) a chvílemi jsem ho i chápala - co se maj co divit, že je nemá rád, když mu nadávaj jen proto, že je Žid. A měl celkem pravdu, když vévodovi vyčítal, že sám vlastní otroky a jemu káže o tom, jak se chovat lidsky...

Je to prostě Shakespeare:)

Kromě výrazných charakteristik se mi líbil především pohádkový motiv skříněk.

Moc jsem od této knihy nečekala ale hned se mi zalíbila.Takže za pět hvězdiček.

Na této hře se dá nejlépe ukázat, jak dokážou některé vedlejší postavy převzít otěže a zejména slávu: Shylock je nesmrtelný. Hra je pro mě úžasná hlavně tušenými podtexty (možná je vnímám jen díky rozborovým přednáškám, ale i tak mě fascinují, ať už je to, jak chce).

Přišlo mi zvláští že to mělo šťasný konec.
Od Shakespeara bych to nečekala

Dramatická pohádka pro dospělé po italsku...
Shakespeare prostě nikdy nezklame. Ať už jde o jakoukoliv hru, vždy mě baví to číst, a co teprv to vidět.

Kniha se mi moc líbila. Což mě překvapilo je, jak někteří čekají, jak bude kniha humorná. Avšak žánr komedie v tomto případě nemá znamenat humornost, ale příběh s HAPPY ENDem.