Kuře melancholik
Josef Karel Šlejhar
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/409011/mid_kure-melancholik-cWB-409011.jpg
4
1127
1127
Novela z vesnického prostředí o utrpení malého dítěte je pozoruhodnou ukázkou z tvorby vůdčího představitele českého naturalismu 2. poloviny 19. století. Jako všichni naturalisté i Šlejhar vychází z pojetí člověka jako tvora, pro něhož zlo, sobectví a násilí jsou přirozené sklony, vítězící nad city, obětavostí a pocitem soucitem. Na malém prostoru v příběhu osiřelého nemocného chlapce sadisticky týraného svým okolím, shrnul myšlenku, že člověk postrádající běžné lidské vztahy a lidskou účast, postrádá to nejdůležitější, co činí člověka člověkem.... celý text
Přidat komentář
Film jsem už viděla, předpokládala jsem tedy, že mě kniha ničím nepřekvapí. Spletla jsem se. Film z knižní předlohy očividně jen vychází, je podstatně stravitelnější a více zaměřený na pohled dospělých. Sama kniha je čirá deprese a zmar, což je ještě umocněno tím, že je vše vyprávěno z pohledu malého dítěte, které ještě úplně nechápe smrt, dobro, zlo, nenávist, klam atd. a vůbec neví, proč se mu to všechno děje. Konec mě vůbec nepřekvapil, ale velmi rozesmutnil a strašně, strašně na*ral.
Zajímavý jazyk, moc hezká čeština. Ale z toho, co se v příběhu stalo, se opravdu skoro chtělo až zvracet.
Přečetla jsem to za deštivého dne, což ještě více podtrhlo ponurou atmosféru, kterou autor navodil. Na jednu stranu popisuje šťastnou slepičí rodinku, na druhou smrt maminky očima malého dítěte. Mrazilo mě, když se osud dítěte stále více a více přibližoval osudu osamělému kuřátku - čekala jsem to, doufala jsem, že to nepřijde, ale bylo to nevyhnutelné. Přeci jen, kniha by pak neměla ten správný efekt. Z uměleckého hlediska to nicméně bylo geniální. Říkejte si, co chcete, ale starší literatura má něco do sebe :).
Páni... Tohle bylo... drsný.
Květnaté věty a barvitý jazyk knihy mi dělaly ze začátku problém, ale pak jsem si zvykla a zamilovala si to.
Spisovatel na vás přenese tak ponurou atmosféru, jakou jsem dlouho nezažila.
Pociťujete napětí a úzkost už na začátku, kdy vlastně ještě nevíte o co jde, ale jen tušíte.
A ten špatný pocit graduje, čím víc se v příběhu posouváte.
To nejde dost dobře popsat, to si musíte přečíst.
Chvílemi mi z toho bylo hodně úzko.
Tak toto byla síla. Za mě se jedná o jeden z nejkrutějších příběhů, co jsem kdy četla. Jak již bylo napsáno v jiných komentářích, nic čtenáře tak moc nedojme a nerozpláče, jako utrpění dítěte. V této knize bylo vše popsáno tak neskutečně reálně, až mi z jistých pasáží bylo i zle, zvlášť ke konci, kdy utrpení chlapce nabralo na intenzitě. Obdivuji pana autora, já sama bych asi neměla chuť, natož tak sílu, napsat takovouto knihu. Je pro mě zajímavý také název knihy, který je velmi poutavý a zaujal mne již v seznamu povinné četby. Obálka knihy jest poměrně vkusná a vystihuje i děj, protože přesně takto bych si představila ono kuře. Jazyk byl vyhovující, nenacházela se zde žádná nářečí a řádky mi rychle ubíhaly. I přes krátkost této povídky je příběh velmi silný. Jen málokterá kniha mě tak dojala, jako Kuře melancholik, proto mu musím dát plný počet hvězd v hodnocení.
Když to shrnu: pěkně napsaný velice krutý příběh. Přečetla jsem poměrně hodně knih o holokaustu, thrilery, kde vyšinutí lidé páchají zločiny, ale nic se mnou tak nezamávalo jako tohle bezpráví zpáchané na bezbranném dítěti. Nacisti to dělali alespoň na něčí rozkaz a pro nějaký důvod. Tady se ptáte, to ani vlastní otec se neslituje a nenajde kapku svědomí? Přečteno jedním dechem do výzvy, ale řadím to k jinému tématu, než jsem zamýšlela.
Smutný příběh, trochu mi to připomíná Malého Bobše, kterého jsme četli někdy ve čtvrté třídě a vím, že jsem z toho byla vždycky psychicky na dně. V epilogu se píše, že děj v této novele není skoro žádný, ale je to hlavně o pocitech malého dítěte a o nesnášenlivosti a lhostejnosti tehdejších lidí. Ne, že by dnes mezi námi takoví lidé neexistovali, ale asi to umíme lépe skrývat. A navíc si myslím, že je skutečně lidstvo jako takové lepší.
Původně jsem si to půjčila kvůli názvu, protože já sama jsem hustý melancholik, ale hned od začátku se pojednává o smrti a pohřbu - zadám tuto novelu do jiného bodu.
Teskná a smutná kniha vyobrazující krutost a paralelu člověka se zvířetem, si mě dokázala získat a udržet při čtení, vyvolala ve mně mnoho emocí, a některé přetrvaly i po dočtení.
Já nemám slov. Ze začátku mi kniha přišla zvláštní a snažila jsem se marně hledat pointu. Prvotní naivní a dětský pohled na svět mě uváděl trochu do neklidu, hlavně v místech, kde dítě obdivuje umíráček. Následná změna, kdy příběh dostal naprosto nový morbidní nádech, mi ale vyrazila dech a konec už jsem dočítala s bolestí na hrudi a slzami v očích. Neskutečná kniha.
Zasáhla mě do hloubi duše. Tolik jsem neplakala u žádné jiné knihy. Četla jsem ji na střední a v tu dobu jsem se cítila všelijak. Možná proto mě tak dostala.
Ale nevím, jestli ji doporučit. Je vážně smutná, není to pro každého. Jsem ráda, že jsem ji četla, je skvělá, ale už jí nikdy nechci číst. Tu bolest s chlapcem nechci znovu prožít.
Vytáhla jsem si ji u maturity a to bylo velké plus, protože jsem krásně popsala snad úplně všechno. ☺
Uff, tolik bolesti, smutku a nespravedlnosti na tak malém prostoru v tak malých stvořeních. Jazyk je krásný, čte se to velice dobře, a přitom tak těžce.
Za mě velice krásná a smutná knížka. Na pár stránkách je vyobrazen silný příběh, který nenechá chladným ani toho největšího drsňáka. Příběh o utrpení malého chlapečka, který ještě pořádně nechápe svět venku, natož aby poznal lidskou krutost.
Knihu doporučuji k přečtení, ale nedoporučuji k maturitě.
S láskou,
Rose
Velice smutná kniha o lidské krutosti a o lidském utrpení, která je ovšem napsaná opravdu nádhernou češtinou. Stojí za přečtení, i když z ní člověku není zrovna lehko.
Spíše než o kuřeti je kniha o malém chlapci, který je nucen snášet násilí všeho druhu. I když je pravda, že kuře i chlapec toho mají mnoho společného. Konec knihy, ač smutný, je vlastně pro dítě i čtenáře úlevou.
Pan Šlejhar používá nesmírně krásný, květnatý jazyk. Ve chvíli, kdy jsem četla následující odstavec, jakobych tu scenérii měla přímo před sebou:
"Byl již večer.
V těch chvílích, kdy večerní chlad již smysly jímá a tajemný soumrak vniká do duše; kdy listím provanuje tichý šelest a na dálném obzoru temně slehají se nebesa; kdy zdá se, že kolem není oblohy ani vzduchu ani jakýchkoliv předmětů a vše je tak šeré, usněné, kam práhne a vznáší se duše celá; v těch okamžicích, kdy zdá se, že anděl urovnaného smíru vane svými perutěmi..."
Příběh je to jistě strašlivý a každý, kdo oplývá jen minimální empatií, nezůstane klidným do té doby, než knihu přečte. A i po jejím přečtení jí nebude moci dlouho dostat z hlavy.
Taková jednohubka, ale přesto velmi silný a krutý příběh. Nejvíce na mě dolehla věta "moji mamince jsem nikdy nesmrděl".
Největší Zlo, které člověk dokáže spáchat, je na nevinném dítěti. Příběh depresivní od začátku do konce, jen kuře občas dokáže zachvět dětským srdéčkem.
Kdy se končí lidská zloba? Pravím, kdy se končí? Je naděje, že ukojivši svou vášeň, sama se rozplyne a uklidní? Nikoliv! Konce jí není. Žene se dál silou pořád vzrůstající, vše jí slouží za pohnutku, ve všem spatřuje zmocnění k svým útiskům..
Nejvíce mě dojala část, kde se obyvatelé domu připravovali na příchod doktora a příchod doktora samotného.
Štítky knihy
zfilmováno venkov naturalismus domácí násilí týrání sirotci
Část díla
- Kuře melancholik 1889
Autorovy další knížky
| 2008 |  Kuře melancholik |
| 1989 | Vteřiny duše |
| 1980 | Příběhy o lidech a zvířatech |
| 1972 | Zátoka smrti |
| 2017 | Cvrček mého krbu |
„Kdy se končí lidská zloba? Pravím, kdy se končí? Je naděje, že ukojivši svou vášeň, sama se rozplyne a uklidní? Nikoliv! Konce jí není. Žene se dal silou pořád vzrůstající, vše jí slouží za pohnutku, ve všem spatřuje zmocnění k svým útiskům...“