Kuře s modrýma očima
Antonín Pelíšek
Příběh o kuřeti z drůbežárny, které se náhodou dostane na svobodu během převozu na jatka. Prožije několik měsíců ve volné přírodě, odolá nástrahám a nebezpečí. Má utkvělou představu, že se jednou stane ptákem a bude létat. S příchodem zimy strádá v lese, nakonec skoro umrzne. Zachrání ho hajný, odnese do hájovny, kde s ním bydlí šestiletá vnučka Anetka. Kuře vyléčí a ochočí, během zimy se z nich stanou kamarádi. V hájovně bydlí ještě další zvířata. Celé jaro a léto kuře cvičí létání a zápasí s touhou uletět s ptáky. Na podzim se to stane, Anetka pochopí, že nejdůležitější je svoboda a smíří se s tím. Důležité je, že knížku ilustrovaly děti z českobudějovického stacionáře Arpida. Zařízení je unikátní v republice, zabývá se rehabilitací mentálně a tělesně postižených dětí, třeba s mozkovou obrnou. Například jedna z výtvarnic - Barbora Sedláčková, může malovat jen ústy - drží v nich štětec nebo tužku. Některé děti se už proslavily i v zahraničí, jejich obrázky se prodávají na vánoční aukci, dostaly ocenění v soutěži k Lidicím. Příběh kuřete prožívaly a kreslily během psaní textu. Arpidu už navštívily osobnosti společenského a politického života - například Olga Havlová, Josef Lux, premiéři a byznysmeni, naposledy Andrej Babiš, který jí předal finanční dar. Arpidu založil Miroslav Ciboch, propagátor a stavitel vesniček SOS, který se celý život snažil, aby hendikepované děti překonaly vrozené potíže a osvobodily se od omezení s pomocí nás všech.... celý text
Přidat komentář
Štítky knihy
Autorovy další knížky
2006 | A po nás planina |
1988 | Člověk z pavilónu N |
2003 | Povodeň jižní Čechy srpen 2002 |
1987 | Rybí oko |
2014 | Kuře s modrýma očima |
O této knížce sem se dozvěděla díky projektu Slepice v nouzi, který mě velmi oslovil a do kterého sem se rozhodla zapojit, takže moje hodnocení asi není úplně objektivní.
Knížka je to bezesporu zajímavá a velmi originální, ale že se řadí mezi literaturu pro děti? Dokonce je pod štítkem "pro děti od 3 let"? No, trochu si neumím představit, že bych to měla menším dětem opravdu číst. Příběh, i přes svůj pohádkový nádech a lehce pozitivní konec plný naděje, je až hrůzostrašně naturalistický. Už od samého začátku, kdy se převrhne kamion, je vše popisováno s velkou přímostí - samotná nehoda, osudy kuřátek a slepiček jedoucích na jatka, nebo např. ztráta prvního kamaráda, které kuře na cestě ke svobodě potká, je napsáno velmi srdcervoucně. Až do chvíle, než je kuře zachráněno hajným, je celý příběh prosycený pocitem osamocení a neutuchajícího nebezpečí. Na druhé straně, čtenář s kuřetem prožívá tu neustálou touhu vzlétnout ze země a letět do dálav, takže v momentu, kdy se mu to povede a odlétá pryč od Anetky,mu prostě musíte fandit, i když mé realistické já mi říkalo, že zůstat v hájovně by byla v běžném životě asi větší výhra.
Suma sumárum, věřím, že příběh si své čtenáře najde, možná i mezi těmi mladšími ročníky, ale jako pohádka pro děti mi to opravdu nepřijde. Příběh je ale velmi silný a svým způsobem poučný, takže člověk, co má alespoň nějaký vztah ke slepičkám a hnusí se mu klecové velkochovy, si v knížce určitě to své najde.