Kurvy nepláčou
Michal Rejžo Pavlík
Teprve dvacetiletý autor se ve své próze vrací do západočeského pohraničí, kraje, který po odsunu německého obyvatelstva jakoby zůstal odstrčen od všeho dění, a hledá jeho současný příběh…
Přidat komentář
Povídání o střetu neprodejných s prodejnými, poctivých s nepoctivými, slušných s neslušnými. O dvou stranách jedné mince. Není to pohádka se šťastným koncem; častěji padá a vyhrává ta špinavá strana. Jde o to, zda se ještě dovede radovat, když už neumí plakat. Kam se poděly její city vůči všem a všemu okolo?
Dokonalá výpověď o dnešním mladém člověku, který tápe ve světě a před ním jako vykřičník svítí to, že ani v téhle společnosti nebudou vyslyšeny základní hodnoty, jako je spravedlnost. Autor přesně ví, co chtěl říct, TEN POCIT tou knihou proplouvá jako v dlouhé básni, a ten pocit například do mne zasáhl hluboce, ač pohraničí, kam je příběh zasazen, vůbec neznám. Mmch. už to, že na knihu se objevují jak zde koukám velmi různorodé názory, svědčí o tom, že na tom díle něco je, ale řekla bych, že je to hlavně o té atmosféře a záleží i na tom, v jakém rozpoložení ji člověk čte.
Tak na mě působila kniha oproti TESY opačně, zpočatku zaujala, postupně nacházím až moc otevřených tématů, kniha se stává příliš roztříštěnou se zdánlivou hloubkou, ale nakonec autor vlastně neví co s tím...
Upřímně ze začátku jsem byla skeptická, ale po přečtení musím říct, že je to úžasný dílo. Spousty nezodpovězených myšlenek donutí čtenáře po přečtení dále na dílem přemýšlet.
Není co napsat? Naopak! O téhle knize by se dalo diskutovat klidně hodinu... Pravda, je ale spíš pro zdatnější čtenáře, více se orientující v umělecko-literárním kontextu, narazila jsem na plno odkazů, které čtenář, který nejde pod povrch, nepochopí... Jinak kniha, ač je docela kratičká, má velmi hlubokou myšlenku, a vůbec to, jak autor vytvořil paralelní kompozici, když tohle člověk odhalí, objeví úplně nové významy jednotlivých symbolů... Když jsem dočetla, kniha mě každopádně nutila nad ní dále přemýšlet a možná si ji projdu ještě jednou a objevím toho ještě víc, než jsem pochopila napoprvé! Oceňuji také to, že autor si sám dělal i obálku a vůbec celý vzhled knihy - kdo dnes takto pokračuje v tomto tak trochu "váchalovském" konceptu knihy jakožto uměleckého předmětu jako celku? Každopádně jen tak dál!
Štítky knihy
západní ČechyAutorovy další knížky
2012 | Kurvy nepláčou |
2016 | Bílá stopa |
2014 | Vteřiny slunce a requiem |
2020 | Výstup na horu Méru |
Že není, co dodat? Právě naopak. Nejprve jsem se domnívala, že začínající autor utopil děj v přemíře líčení. Jak naivní to ode mě bylo. Ono se toho za tím líčením a líčením líčení mnoho neskrývalo. Jen jakési pokusy o filozofující úvahy, které nevedly nikam. Když tohle všechno odstraníte, zůstane pouze slaboučký, nijaký děj, který ve mě vyvolal pocit, že si spíš autor řeší osobní účty.
Zcela mimo mé myšlenkové chápání je pak "hledání současného příběhu západočeského pohraničí". Prosím? Z tohohle díla jsem získala akorát pocit, že západní Čechy jsou převážně oblastí chatařů a trampů. Což mě celkem překvapilo, vzhledem k tomu, že v pohraničí žiji. A chatařem nejsem. Ani trampem.
Možná jsem trochu "hloupoučká", ale mám toho dost načteno, abych poznala nepodařený pokus o umělecké dílo. Je to škoda, protože sem tam vykoukne autorovo umělecké střevo. Pro příště by to chtělo šikovnějšího redaktora nebo editora.