Kvantový zloděj

20.01.2021

Hrozná slátanina. Zaujaly možná dva vedlejší motivy z celý knihy, jinak nic. Vůbec nechápu, proč se autor odvolává na Arsena Lipena. Tohle s ním nemá nic společného. Zlatá Krysa z nerez oceli.

15.01.2020

Kombinace dynamického motivu na obálce s anotací ve mně vzbudila zájem o románový debut finského autora. Kromě opatrných očekávání jsem se potýkala také s obavami, jestli pochopím svět budoucnosti stvořený autorem se vzděláním Sheldona Coopera. Naštěstí se nesnažil čtenáře zahltit informacemi z teoretické fyziky nebo matematiky, přesto mi občas prostředí či události připadaly ve své virtualitě až abstraktní. Po celou knihu pro mě bylo obtížné odhadnout, jaké jsou možnosti jednotlivých postav, čeho jsou schopné, kdy, proč a jak vytasí nějaký trumf, kterému protistrana nebude moct konkurovat.
Problematická mi přišla také motivace většiny účinkujících; šarmantně arogantní zlodějská legenda Jean le Flambeur mě neokouzlil, válečnice Mieli pro mě byla velkou neznámou, detektiv Isidore měl šťávu asi jako mumifikovaná myš a vedlejší charaktery ani to ne. Největším sympaťákem pro mě byla kosmická loď Perhonen.
Detektivní zápletka decentně prošpikovaná akcí mě v první polovině příliš netáhla, jisté telenovelovité vyústění vyvolalo dávivý reflex a mám pochyby, jestli jsem správně pobrala závěr románu - předskokana k druhému dílu.
Hannu Rajaniemi má v lebce líheň výživných nápadů, mobilní město Morna a jeho zákonitosti jsou sakra zajímavé, přímo fascinující v mnoha detailech. Představivost si přišla na své. To je však flatus platné, když mnou příběh i s postavami prošel jako sójové maso: hodně žvýkání, trocha nadýmání a po pár letech mi z toho zůstalo v hlavě celkem... jaksetospisovně... trus.
S „Kvantovým zlodějem“ jsem strávila mnohem delší dobu, než bych s ohledem na rozsah knížky čekala, chyběla mi dychtivost otáčet stránky a zjistit, co bude dál. Tudíž mě nemusí tolik mrzet, že se pokračování v českém překladu zřejmě nedočkáme. 65%

Tak jsem z toho celkem jelen....Je to moje první setkání s hard sci-fi na doporučení dlouholetého sečtělého kamaráda a musím přiznat že pro mě to bylo spíše hard, než sci-fi. Příběh jako takový je skvělý, ale polovina textu pro mě byly nic neříkající názvy (asi) smyšlených principů a technologií. Ono se pak lehko vytvářejí zajímavé kličky a zvraty, když se oháníte takovou terminologií. Raději to přečtu ještě jednou, než ohodnotím a doufám že do té doby přeloží dvojku (The Fractal Prince) a trojku (The Causal Angel )

14.10.2019

19.8.2019 - 4,75*
V první řadě - brilantní překlad. Tohle musel být zajímavý oříšek.
Co se zbytku týče, nemám takřka žádné výhrady. Zamotaný, poutavý děj. Několikrát mě zaskočil nepřipravenou a MOJE TEORIE BYLY ÚPLNĚ MIMO. -_-

Ty nápady. Každá kapitola byla pomalu jeden samostatný příběh za druhým představující nějakou novou myšlenku a autor se nezastavil až do samozného konce. Páni. Jednoduše smekám.
Styl psaní autora nádherně vykresloval každou scénu a já se v tomto příběhu jen ráda ztratila. Imaginace je něco, co tato kniha rozhodně nepostrádala.

Postavy byly živé, svéhlavé, broučínovské a k zamilování i protivné a na facku.
(A zajímalo by mě, proč mě z nějakého důvodu ženské charaktery iritovaly. Nějak, nějak jsem se v nich v jednu chvíli dokázala nádherně vidět, a poté uvažuji o jejich mentálním zdraví a vše dobré se smaže. Což se mi stalo opakovaně.)

Skvěle napsaná a promyšlená kniha, nádherně vybalancovaná a přesně v tom správném tempu. Vřele doporučuji. Hm. Vřele doporučuji lidem, kteří miluji sci-fi a nebojí se, když je kniha zamotaná a nevodí za ručičku. A možná tak trochu šílená.
Prostě ten typ příběhů, který mám tak ráda. *heh*

19.09.2017

Detektivni hard sci-fi... ve ktere ctenar nevi jestli se zrovna nachazi v realite nebo virtualite a je neustale zasypavan velkym mnozstvim novych pojmu a technologií. Velmi dobry debut finskeho spisovatele Rajaniemi.
Uz se tesim na volne pokracovani Fraktaloveho prince.

01.02.2017

Tahle kniha je něco, co považuji za etalon současného kyberpunku. Autor vystavěl svět, jehož zákonitosti fungují, a kde má vše své místo. Jak by mohla fungovat společnost nesmrtelných lidí, kde práce není potřeba, protože technologie jsou na vysoké úrovni? Kde člověk neskryje nejniternější myšlenky? Rodily by se děti? Za jakých okolností? Jak by lidé žili? Jak by fungovala mezilidská komunikace, interakce?
Technologické hračky, které autor popisuje, nejsou samoúčelné. Nejsou tam proto, aby autor ohromoval, ale dotvářejí perfektní obraz společnosti. Ať už je to gevulot - zařízení, které umožňuje uzavřít se do sebe a nepustit si do svého osobního prostoru nikoho dalšího, anebo věznice, kde jsou vězni nuceni hrát stále dokola tradiční vězňovo dilema. Vše je tam pro jeden konkrétní účel, a tím je stvoření uvěřitelného světa.
Autor je zjevně technokrat a je to znát. Popisuje svět, který nemusí zdaleka být tak vzdálený.

09.02.2014

První část knihy jsem přečetl jedním dechem, ale prokousávání se technickými termíny mě celkem dostalo. Dost záběr na představivost. Nakonec jsem to přelouskal a snad i pochopil. Ale nemůžu říct, že jsem pobral vše. No asi by to chtělo druhé přečtení :(

12.07.2013

Ćlověk se tu musí prochroustat spoustou technických záležitostí, na nichž tento téměř čistě kybernetický svět funguje. Když to ale nevzdáte, možná nakonec neporozumíte všemu, ale tomu nejdůležitějšímu ano. A pak si začnete užívat hodně divokou jízdu, na jejímž konci je ztracená osobnost hlavní postavy. Zaujalo mě mnohem více než Neuromancer.