Kvazi
Sergej Lukjaněnko
Zombie apokalypsa nakonec neznamenala konec světa. Nenávratně však pokřivila jeho tvář. Lidstvo přežilo, ale jeho životní prostor se zmenšil. Města se změnila v pevnosti, za jejichž betonovými hradbami číhá smrt. Rozsáhlé oblasti zůstávají zamořené „povstanci“, krvelačnými netvory, bažícími po mase živých. A stále větší úlohu hraje také nový druh živých mrtvých, kterým se říká kvazi. Nejedná se o žádné tupé, zabijácké stvůry – kvazi jsou silní, houževnatí, ale hlavně inteligentní, se všemi vzpomínkami ze svého předchozího života. Kapitán Denis Simonov z moskevské policie, který během katastrofy přišel o ženu a syna, nemá kvazi vůbec rád. A povstance už vůbec ne. Při své práci dává před plastovými pouty přednost mačetě. Když s ním jeho nadřízeným dojde trpělivost, přidělí mu nového parťáka – starého (a mrtvého) policistu Michaila… Sergej Lukjaněnko dovedně kombinuje žánr zombie apokalypsy s prvky detektivky a špionážního thrilleru. Výsledkem je neobyčejně čtivý mix.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Horory
Vydáno: 2018 , Argo , TritonOriginální název:
КваZи, 2016
více info...
Přidat komentář
moje první setkání s tímhle autorem, a jestli jsou i ostatní jeho knihy takhle lehce cynické, tak zkusím další. i když to téhle jsem šla především kvůli kombinaci detektivky a zombie...
Lukjaněnko je můj oblíbený autor a tímto románem mě rozhodně nezklamal. V ruštině už vyšlo pokračování, rozhodně si ho přečtu.
ďalší ospevovaný autor
no mna táto kniha bavila len s polovici
vadilo mi tam že to bolo viac detektivka ako scifi
a neustále prelínanie minulosti hlavneho hrdinu s prítomnostov bola dost otravná
nakolko príbeh minulosti bol o ničom a bol tam asi len na to aby mala kniha via strán
cele to bolo pre mna priemerná detektivka s prvkami scifi dost nuda ku koncu
a záver úplné sklamanie nakolko bol jasný už od polovice knihy
Lukjaněnko projednou ubral na filosofování a myslím, že to bylo rozhodně ku prospěchu. Navíc celý nově vytvořený svět je dost originální, doufám, že se bude rozvíjet.
No musím nechat velmi pěkně napsané a úplně jinak pojaté zombie téma než jsem zatím měl možnost poznat. Těším se na další pokračovaní konec je dost volný na to aby k němu mohlo dojít.
Po dlouhé době velmi svěží a neotřelé téma a opět od mého oblíbeného Sergeje. Děj ubíhal svižně, zápletla nebyla překomplikovaná, ikdyž se tam míchají dvě hlavní otázky visící nad hlavní postavou jako ona Occamova břitva. Potěšil mě jiný než sci-fi nebo fantasy svět a jiný pohled na zombie apokalypsu, než nám nabízí tv. Za mě určitě super odpočinková záležitost.
Ačkoliv mám Lukjaněnka rád, na tenhle námět jsem se díval tak trochu s despektem. Přišel mi totiž okopírovaný z legendární sci-fi z 80. let "Alien Nation". A k tomu dnes trochu profláklá zombie apokalypsa... Ale autor mne opět vyvedl z omylu a znovu prokázal, že umí tvořit senzační světy. Detektivní linka s hledáním viru neštovic je totiž vedlejší, hlavním je (jak jinak) zamýšlením nad funkčností světa, kde vedle lidských měst (a venkova zamořeného klasickými přihlouplými zombíky/povstanci) existují aglomerace prudce inteligentních, emoce nemajících, maso nežeroucích a ekologicky žijících kvazi. Mají právo na existenci nebo ne? Měli by je lidi vyhladit, nebo by se jimi raděi měli stát? Hloubání nad těmito otázkami se mi líbilo, měl jsem jen trochu problém s noirovou postavou drsného detektiva, který mi byl nesympatický. Ale i to byl asi autorův záměr. 80%
Přiznávám, že šlo o mé první seznámení s autorovou tvorbou. A dopadlo dobře. Moc se mi líbily dialogy mezi Denisem a Michailem, retrospektivní momenty z Denisova života, příběh, nápady, úvahy, které ve čtenáři kniha probouzí. A než se nadějete, je konec. Jenom jsem si po celou dobu nemohla zvyknout na výraz "povstanci", přestože do příběhu perfektně sedí, já pořád a pořád četla "povstalci". :-)
Zajímavě pojatý svět a dobrý způsob vyprávění dělají z Kvazi dobrou knížku. Pokud máte rádi Lukjaněnkův styl (včetně jeho nečernobílých postav a ne zcela jednoznačných konců), pak knihu vřele doporučuji.
Hlídky to skutečně nejsou, ale pořád v nich vidím předobraz. Jiný pohled na zombíky a další případný stupeň. Zajímavé, plné nových nápadů. A pořád, pořád je to Lukjaněnko. Co více si přát...
Líbilo se mi to, i když Noční hlídka se mi líbila více. Téma zombie - povstanců a jejich vyšší úrovně - kvazilidí - vše zpracováno zajímavě a originálně. Kdo je víc? Kdo je lepší a má větší právo na existenci? Jsou kvazi dalším vývojovým stupněm? Otázka života samotného, jeho smyslu i života po smrti najednou dostává hodně jiný rozměr.
Autorovy další knížky
2005 | Noční hlídka |
2005 | Denní hlídka |
2007 | Bludiště odrazů |
2005 | Šerá hlídka |
2006 | Poslední hlídka |
Tomuto žánru se spíš vyhýbám, ale díky přidání a nakombinování detektivky a thrilleru spolu se skvělými dialogy jsem vydržel. Dobré počtení.