Kvazikrystaly
Eva Menasse
Co vlastně víme sami o sobě? A co víme o druhých? Člověk stále zaměňuje vlastní pohled na svět s pohledem ostatních. Život Xany Molinové sledujeme od jejích čtrnácti let, na konci románu je babičkou a naposledy se pokouší vzít do vlastních rukou kormidlo života, který jí ještě zbývá. To, co se v něm odehrálo, sledujeme z různých úhlů pohledu: očima jejího nájemce, který ji nedůvěřivě pozoruje, a přitom má svá vlastní tajemství, nebo člověka, který přežil občanskou válku a zamiloval se do ní, či její nespoutané kamarádky z mládí, kterou Xana po desítkách let najednou nemůže vystát. Z této mozaiky vystupuje odvážný román, který jen jakoby mimochodem staví čtenáře před otázku, v čem spočívá rozdíl mezi naším vnímáním skutečnosti a skutečností samou. Nebojácně a citlivě vyprávěný příběh o pošetilém výletu do Osvětimi, o pracovním dni gynekoložky specializující se na umělé oplodnění nebo o zkouškách odvahy dospívající dívky. Je to energická, poetická, humorná a zneklidňující kniha, jejíž název si autorka vypůjčila z oboru přírodních věd. Teprve nedávno vědci zjistili, že ne všechny krystaly mají pravidelnou strukturu a že existují i takové, jejichž struktura je deformovaná a zdánlivě se jeví jako nepravidelná. Stejné je to i s lidskými životy. Životní cesty jsou spletité a nevypočitatelné a jen z velké dálky je lze spatřit jako celistvý obraz.... celý text
Přidat komentář
Hle, opravdový román ze současnosti. Navíc z velmi blízkého zahraničí. Díky, že jsem si mohl přečíst (překlad mi nepřijde problamatický, rozhodně nerušil). Hodnotím vysoko.
Zajímavá kniha, zpočátku obtížněji uchopitelná. Jednotlivé střípky Xanina života se postupně skládají dohromady a až v poslední třetině knihy začne vše dávat smysl. Jen mi uniklo, jak do knihy zapadá dvanáctý příběh. Kniha je náročnější na čtení, ale nakonec musím říct, že se mi líbila.
No nevim... nektere pasaze mi mluvily z duse, ale celkova koncepce knihy tak nejak zustala utajena... pribeh zeny v ruznych stadiich zivota,ale ne v kazde ze 13 casti ji najdeme ... ale hvezdicky si kniha zaslouzi za vhled do duse cloveka, a to nijak zjednoduseny a pritom jasny...
Poměrně náročné čtení o ženách pro ženy. Kapitoly jsou vlastně samostatné příběhy, jimiž prolíná několik postav, které je spojují do mozaiky Xanina života. Autorka má cit pro věrné zachycení problémů, které ženy v různých fázích svého života řeší - neshody s kamarádkami a hledání identity v raném dospívání, neúspěšné vztahy a nemožnost otěhotnět v dospělosti, divoká puberta dětí a krize "středního věku" po čtyřicítce.
S touhle knížkou jsme se bohužel úplně minuly. Při první kapitole jsem byla nadšená nebo možná spíš natěšená na pokračování po slibném úvodu. Pak už to bylo občas zajímavé, občas nijaké a občas nuda. Xana mi byla ve většině situací protivná a ani k ostatním postavám jsem nestihla získat nějaké sympatie (možná s výjimkou lítosti nad Claudií). Velmi rozporuplně na mne působila už obálka, která mě něčím přitahuje, ale zároveň mě doslova vytáčí barevná kombinace červené a růžové. A s obsahem je to stejné.
velmi zaujimava mozaika, hoci nejde o pribeh s nejakou zapeklitou zapletkou, bavil ma jazyk tejto knihy, zdanlivo nesuvisiace postavy a pribehy, skvela psychologicka kresba. velmi ocenujem aj preklad a graficku podobu knihy.
Bolo to pomerne zvláštne čítanie, ale páčilo sa mi. Kvazikrystaly sú krehké, ťažko uchopiteľné, zle sa o nich píše, ale keď sú vaša krvná skupina, zanechajú silný dojem. Ono sa tam vlastne nič zásadného nedeje, ale kniha vo mne zanechala veľa pocitov a dlho som na ňu po dočítaní myslela. Je zaujímavé, že Xana je aj nie je hlavnou postavou celej knihy. Teoreticky sa to všetko krúti okolo nej, prakticky je len prostredníkom k nejakému problému/zážitku, ktorý vám chce autorka ukázať, ale v konečnom dôsledku skutočne zostane pocit, že človek nahliadol do niečieho života. Dokonalý adept na literárne ceny. :)
Dalo mi dost práce se začíst, byly kapitoly, které mi opravdu sedly - Osvětim, umělé oplodnění, ale většinou jsem se prokousávala pomalu. Xana sice vystupuje ve všech kapitolách, ale přesně, jak už bylo zmíněno, než si stačíte zvyknout na postavy, už je jiná kapitola a jiný příběh.
jedna z mála knih, které jsem nedočetla. není to špatné, ale mě to prostě nebavilo. když jsem se konečně začetla, přišla jiná kapitola a s ní jiné postavy. sice se tam prolínala Xana, ale vše klouzalo jen po povrchu.
Jedna z knih, která opisuje život ústřední postavy v různých životních etapách a rolích pohledem zvenčí. V jednotlivých kapitolách, prostřednictvím lidí, kterým, ať už letmým, či dlouhodobějším a provázanějším způsobem protla cestu, autorka nabaluje do celkové mozaiky i jejich příběhy, a tedy i odlišná životní témata současnosti. Až mne málem zklamalo, že jedna kapitola byla psána přímo pohledem hlavní postavy...a že z mého pohledu nic moc jiného či osvětlujícího nepřinesla, než vhled do dalšího myšlenkového kruhu, s nímž se člověk v životě potká a srovnává. Kniha je to přemýšlivá, pestrá, psychologie postav nejednoznačná... ale pro mne šíře záběru a různorodost pouze načrtnutých, neustále střídajících se témat, provázaných jen občas se opakujícími aktéry do zdánlivého celku, na úkor hloubky ponoru, a tím ani moc neumožňuje navázat k sobě ten správný vztah, aby zanechala otisk v paměti.