Květiny našich babiček

20.10.2023

Tu knihu jsem darovala své mamce, potrefenou specifickým druhem poklidné a pohodové mánie - zálibou v pěstování rostlin. Je to vášeň tichá: sdílejí ji nejen nepřístupní introverti, kteří se svými úspěchy kochají kdesi v ústraní, ale i komunikativní extroverti, kteří se naopak svými výpěstky nadšeně chlubí, a všechny spojuje jediné: láska ke všemu, co roste, slouží užitku, okrase a hlavně neškodí. Je to vášeň neškodná: tihle blázni se od jara do pozdního podzimu hrabou v hlíně, vedou vážné diskuze o tom, jak vyhánět ze svých zahrad krtky a další "podvratné živly", a když svou úrodu sklidí a udeří mrazy, ani doma nijak nezahálejí a svou péči zaměří aspoň na "tropy a subtropy", nastrkané do květináčů.
Mamka svým květinám skutečně rozumí: ví, co každá z nich opravdu potřebuje, zná jejich bolesti a umí léčit jejich rány a neduhy - občas mám dojem, že ty rostlinky rostou jen kvůli tomu, aby jí tu péči mohly vracet. A pak ta nepokrytá radost, když na jaře zasázená semínka vyklíčí... když rozkvetou všechny orchideje... když v létě balkón oživne truhlíky plné muškátů... když se svět rozzáří pestrou škálou barev kvítků, jimž pomohla na svět... to je panečku štěstí! A rozumím tomu i já, přestože takhle vášeň mě jinak zcela míjí.
Mamka má doma spousty příruček o pěstování rostlin, ale vlastně do nich ani nemusí nakukovat - péči o rostliny zvládá s přehledem. Trochu jsem se tedy obávala, jak knihu přijme, ale nakonec v ní listujeme obě. Příručka není příliš obsáhlá, zaujme však svým obsahem a úžasnými fotografiemi. Jednotlivé kapitoly se věnují trvalkám na slunce, trvalkám do polostínu, trvalkám do stínu... letničkám, dvouletkám, cibulovinám, dřevinám - a nakonec pokojovým rostlinám. Některé květiny dobře znám - hluchavka, chrpa, růže, kdouloň, kala, asparágus... Jiné mě nepřestávají fascinovat už jen svými názvy: janeba, bělozářka, čistec, srdcovka, dlužicha, třemdava, udatna, krásenka, mračňák, štěničník, kořenokvětka, popelovka... Takže i to srdce lingvisty zaplesá :-)