Kvety pre Lauru
Táňa Keleová-Vasilková
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/120977/kvety-pre-lauru-120977.jpg
4
238
238
Mladí manželia Laura a Ivan si vychutnávajú svoje šťastie... až do chvíle, keď im zomrie ich sedemročný syn Tomáško. Ich životy a vzťah sú podrobené tej najťažšej skúške. Dokážu ju zvládnuť? Prijať bolesť, ktorú im život nadelil? Autorka o knihe tvrdí: „Dlho som nevedela pre túto knihu vymyslieť názov. Darmo som si trápila hlavu, nič mi nenapadalo. Pri besedách v Žiari nad Hronom som navštívila aj študentov Strednej školy hotelových služieb a obchodu. Zdôverila som sa im, že ešte vždy nemám názov, a len tak som prehodila, či by mi nevedeli poradiť. O chvíľu už po triede koloval papierik... Dostala som veľa krásnych tipov. Jeden z nich – ten, pri ktorom mi naskočila husia koža –, som vybrala.“ ... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2006 , Ikar (SK)Originální název:
Kvety pre Lauru, 2006
více info...
Přidat komentář
Přečtená před lety.
U knih většinou nečtu anotace- nechávám se překvapit. Tady jsem spíš byla šokovaná ve špatném slova smyslu.
O příběhu: někdy se v životě stane něco nečekaného a hodně smutného, ale časem se s tím nějak musíme smířit. Úplně stejně to má mladá Laura. Měla manžela a malého Tomáška. Jednou se ale stane něco, co si dodnes vyčítá. Jak se vyrovnat se smrtí dítěte a ještě k tomu vlastního? To už musí trochu ošéfovat sám život .
K autorce jsem se dostala tak, že ji někdo zmiňoval v rámci diskuze k jiné knize jiné autorky (H.M.Körnerové), že píše podobným stylem. Nevím. Knihy paní Körnerové mě bavily, přišly mi opravdové, lidské, čtivé, přirozené. Tato kniha taková nebyla. Samozřejmě nemůžu soudit autora podle jedné knihy, ale Květiny pro Lauru mi "nesedly".
Věřím, že někomu, kdo zažil podobnou ztrátu jako hl. hrdinka může kniha pomoct se s tím vyrovnat (a to je dobře), ale mně přišel příběh kostrbatý, umělý a cca od půlky už i trochu nudný a předvídatelný s očekávaným happyendem.
Krásné ukončení víkendu.
KV: databázeknih.cz, téma 19: Autor je novinář
Přečtená jen do výzvy.
Opět román ze života o ženě, která zvládla to nejtěžší, co existuje.
Překonala těžké chvíle spojené s úmrtím malého syna, kdy stačila chvilka nepozornosti a svět se od základů změnil
Na mě moc smutné.. Ale autorka asi nikdy nezklame tím, jak jsou její knihy čtivé..
Čtení opět na pár hodin jak tomu u autorky bývá , čtu její knížky ráda,jediné co mi přijde divné je,že je to takové zdlouhavé až až a nakonec na poslední stránky nahustí v podstatě otevřený konec ... Což samozřejmě v životě tak bývá ale ...
Krásný, ale velmi smutný příběh. Avšak i smutné příběhy mohou dávat naději, že zlé časy pominou a bude líp.....
Kniha se mi líbila moc.....Líbil se mi babinec, i babička, jak to nakonec hezky vymyslela...Knížka určitě stojí za přečtení....Ze začátku jsem se bála, že bude dosti depresivní, ale bylo tomu naopak, je plná naděje a optimismu.....:-)
Moje myslím teprve druhá přečtená kniha od autorky, ale rozhodně ne poslední, příběh je krásný ze života, člověk si uvědomí jak život bývá nevypočitatelný a že i když si myslíte,že už to lepší nikdy nebude,tak vždycky je taková malá jiskřička naděje,která vám ukáže,že může být lépe....
Tohle byla už několikátá kniha od této autorky a vůbec mne nezklamala. Ba naopak. Je to velmi smutná knížka, několikrát mi tekly slzy. Ale je krásná. Doporučuji. Už se těším na další knížky od této spisovatelky. Tahle však mne velmi zaujala.
Tohle je opravdu velmi dojemná kniha od mé oblíbené autorky a moc se mi líbila.
Knihu jsem přečetla, i když nebyla věnována mé věkové kategorii, ale spíš ženám, co už mají děti, nebo se na ně aspoň chystají. Popravdě mi to přišlo hrozně neautentické, některé věty byly natolik klišoidní, že jsem se u nich musela na chvíli zastavit. Celé mi to přišlo takové nijaké, jasně že se kniha skvěle čte a děj plyne relativně rychle, ale co se uvěřitelnosti týče, tak jsme na bodu mrazu (říkat kamarádkám děvčata? Co to má být?) a také hlavní postavy jsou černobílé, nikoliv barevné, jak je z normálního života známe. Čteme knihy, abychom si nejen zkrátili volný čas, ale také si z té knihy něco vzali. Tahle kniha mi toho moc nedala :/
Vzhledem k současnému těhotenství pro mě bylo téma příliš bolestivé a smutné. Těch tragických událostí se objevilo v knize na můj vkus až moc a happy end nepřekvapil.
Laura. Tak krásné jméno a tak nesympatická hrdinka. její vinnou , možná tak trochu nepřímo zemře jejich jediný syn a ona se z toho zhroutí, svou bolestí terorizuje své nejbližší , zavírá se ve svém smutku tak důkladně, až to jeden z nich nevydrží. Když pak dostane druhou šanci, zase ji sobecky uchopí a nepustí a za své štěstí nebojuje fér, ale zase se sobeckou umíněností. I přesto se kniha četla dobře.
Krásný, smutný příběh s dobrým koncem. Hlavní hrdinové se museli vyrovnat s velkou tragédii jako je smrt dítěte. Laura i Ivan to zvladali každý po svém a sám a to je nakonec úplně rozdělilo a to se bohužel v reálném životě také často stává, takže to byl i dost uvěřitelný příběh. Příběh Laury a Borise už tak uvěřitelný nebyl, ale o to přece zas tolik nejde. Celkový dojem z knihy byl dobrý a určitě to není moje poslední kniha této autorky.
Obvykle nejdřív píšu vlastní komentář, až poté čtu ostatní. Tady jsem to udělala naopak, protože jsem cítila, že "to nebylo úplně ono" a obávala jsem se, že budu při tak vysokém hodnocení jediná...
U prvních asi patnácti stran jsem si říkala, že knihu asi odložím, protože mi nesedl styl - neviditelný externí vypravěč, který popisuje rodiny a situaci mladých manželů jako na přednášce ve škole, chybí v tom jiskra, život... Událost, která stála malého syna život, se omezuje na pár odstavců... V situaci Laury jsem nebyla a nechtěla bych být, psychiku máme každý jinou, může sepnout jakkoliv, ale... souhlasím s názory, že už byl příběh překombinovaný. Nakonec jsem dočetla, ale uspokojení, natož nadšení, necítím.