Květy skořicovníku
Li Čching-čao
https://www.databazeknih.cz/img/books/80_/80871/bmid_kvety-skoricovniku-51w-80871.jpg
4
38
38
Květy skořicovníku Květy skořicovníku jsou tak drobné, průsvitně žlutavé, něžně nadýchané, jakoby s odleskem jiného světa. Jen jejich vůně s námi zůstane. Jim netřeba zeleně smaragdů a nachu rubínů, aby byly nejkrásnější z květů. Švestkové snítky jistě jim závidí a hlavy chryzantém studem se sklánějí. V rozkvětu před malovanou terasou září jak královny o svátku podzimu. Jak jenom básníci jejich půvabu mohou odolat? Zmínku o nich ve sbírkách veršů marně jsem hledala po celý rok.... celý text
Přidat komentář
Ztráty bolest překoná
času, místa, nedbajíc
sama lehce zmatená
vína kalich třímajíc.
Dešti, větru odolá
křehká lásky pavučinka…
Tuhle knihu beru jednou za rok, za dva do ruky, když mám náladu na tiché usebrání. Je to tak křehké jako hrušňové květy, svěží jako vítr v podvečer, jímavé jako zvuk flétny hrající prastarý popěvek, vzdálené jako drsný křik divokých labutí a smutné jako jemný déšť, který smáčí koruny platanů v šedavém soumraku. Ta útlá knížka je malý skvost. (Pozor, rozhodně nekombinovat s melancholickou náladou a četbou Phlipha K. Dicka - Blade Runner.)
Celý svět je obsažen v detailech. Příběhy paní Li jsou staré 1000 let a hned ten první popisuje ráno čínské dívky. Vyšla si na zahradu, jen tak v nedbalkách, aby se jako dřív, když byla dítětem, pohoupala na houpačce, ale v tom ji vyrušil neznámý muž. Pocítila stud a nepatřičnost svého počínání. Dala se na zmatený útěk, ale cestou se stačila letmo ohlédnout a plna zmatku a touhy se sklonila ke snítce zelených slív.
Ta krátká básnička je jako krásný film a paní Li ji jistě psala o sobě. Viděl jsem ji v duchu zfilmovanou, mohl by to točit Renoir, podobně jako Výlet do přírody. Nebo Chaplin, nebo Antonioni barevně jako Zvětšeninu.
Básnička se jmenuje Zvedá se z houpačky (Na nápěv: Lehký dotek rudých rtů). Posílal jsem ji ženám, se kterými jsme se chtěl seznámit. Vypouštěl jsem ji jako Noe svou holubici. Vrátila se jen jednou.
Někdy se kochám představou, že bych mohl shlédnout sbírku starých předmětů paní Li, jaké by to byly poklady a jak vzrušující je samotná představa, že někdo už před tisícem let měl takovou sbírku! Žel, sbírka jí shořela a paní Li dožívala zahalena vzpomínkami a žalem... Její verše mám moc rád.
Ale nabídnu vám alternativu: její verše vyšly ještě ve antologii Jara a podzimy staré Číny v překladu Jana Vladislava. Zkuste porovnat báseň Z ošatky prodavače květů s veršovanou verzí.
Z ošatky prodavače květů
vybírám jarní ratolest sotva v rozpuku,
zamženou drobnými kapkami rosy,
v nichž dosud se odráží svěží nach červánků.
Co když tě ale napadne,
že má tvář není tak půvabná jako ta větévka?
Šikmo ji vetkávám do hustých černých vlasů:
Teď jediným pohledem můžeš nás porovnat.
(Veršovanou verzi najdete na stránce Jara a podzimy staré Číny)
V moři čínské poezie má vskutku oblíbená autorka. Velmi oceňuji zpracování životopisu, po jehož vstřebání si může čtenář texty a jejich poetiku lépe zasadit do doby i spojit s životními etapami autorky. Obrazy křehké krásy přírody těsně spojené s pocity jsou načrtnuty jako mistrovská malba tuší. K přečtení i zamyšlení velmi doporučuji, jakožto i svazek Jizvy rosy.
Ta představa, že listuji pocity čínské básnířky ze 12.(!) století mi sama o sobě přišla fascinující. Číst orientální poezii je pro mě svátek (kterého jsem si zatím moc nedopřál), něco z úplně jiného světa. Jednoduché verše, život spjatý s přírodou, na mysl mi úplně automaticky vyvstávají snové obrazy, které se dají sotva s něčím srovnat. Ideální zážitek k oslavě prvních jarních dnů.
Co když tě ale napadne,
že má tvář není tak půvabná
jako ta větévka?
Šikmo ji vetkávám
do hustých černých vlasů:
Teď jediným pohledem
můžeš náš porovnat.
Poezie tak upřímná jako poezie Li Čching-čao se stejně jako autorka sama nemusí bát žádného soudu a srovnání.
Nádherná poezie. Její básně po smrti manžela mě opravdu vzaly za srdce. Ta samota byla takřka hmatatelná.
Květy skořicovníku
Dávno tomu je, co paní Li žila a tvořila. Její život by vydal na román a trochu doufám, že jej někdo sepsal a třeba ke mně časem doputuje stejně, jako výbor z jejího díla. Je fascinující číst o v podstatě zcela prostých okamžicích v životě ženy, která se na rodila o téměř tisíc let dřív než já sama - a přesto by mohla být mou vrstevnicí, jak moc živá její poezie ve své lyričnosti je. Květy švestek jsou totiž pořád stejně krásné a díra, která v srdci po odchodu milované člověka zůstane zet, pořád stejně bolí.
(Jen bych, pro nás nesinology, ocenila vysvětlení toho, co je ona poezie 'š a 'cch.)