Kým budeme žiť a dýchať
Nicholas Sparks
Tridsaťšesťročná Hope Andersonová sa ocitla na životnej križovatke. Má šesťročný vzťah s chirurgom s vyhliadkou na sobáš v nedohľadne. A otca, ktorý trpí nevyliečiteľnou Lou Gehrigovou chorobou. Hope sa rozhodne stráviť týždeň na rodinnej chate na Sunset Beach v Severnej Karolíne. Chce ju pripraviť na predaj a premyslieť si dôležité rozhodnutia o svojej budúcnosti. Tru Walls sa narodil a vyrastal v Zimbabwe, pracuje tu ako sprievodca turistov na safari. Nikdy Severnú Karolínu nenavštívil, až kým ho listom nepozve na stretnutie muž, ktorý vyhlasuje, že je jeho otec. Tru dúfa, že sa mu podarí objasniť niektoré biele miesta matkinej ranej mladosti a oživiť spomienky, ktoré zomreli spolu s ňou. Keď sa cesty dvoch hlavných hrdinov pretnú, je to elektrizujúce a neuveriteľne silné. Lenže oboch pohltia nasledujúce roky, v ktorých vzájomné city ustúpia iným životným voľbám. Práve tie ničivým spôsobom stavajú proti sebe rodinné povinnosti a osobné šťastie. Náhodné stretnutie tak zasiahne do života dvoch výrazne rozdielnych osobností, ktorých vzťah prekračuje desaťročia, svetadiely i trpké cesty osudu.... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2019 , Ikar (SK)Originální název:
Every Breath, 2018
více info...
Přidat komentář
Jako oddechovka dobrý, místy smutný, čte se samo… ale na to, aby mě to nějak více zasáhlo to bylo až moc sesekané do pár konverzací a rychlého výcucu ze života hrdinů.
Bola som výrazne ovplyvnená životným príbehom kamarátky (ak by ste si chceli prečítať v knihe: Na Afriku zapomeň), ktorá sa zamilovana a vydala do Angoly, tým pádom tento príbeh nepokladám za nemožný, vzhľadom k tomu, že ona je so svojím Truom / Ikom šťastná dodnes, im to proste vyšlo ostať spolu. Oceňujem veľkú snahu autora zarámovať príbeh aj zo strany Zimbabwe, roviny pred a po milostnom románe, dotiahnutie osudov ostatných postáv, je to obdivuhodné, ako sa to príbehu ponoril, takmer by som verila, že inšpirácia sa odohrala v reálnom živote (aj keď trebars len schematická) a že isté výskumné cesty podnikol, a to je samo o sebe pre účely romantickej knihy na hlbokú poklonu. Uverila som mu to, aj keď to bolo neuveriteľné :)
(SPOILER) Cetlo se to dobre a samo, o tom zadna. Ale... Ale pro me to bylo az moc neuveritelne. Jako hluboka zivotni laska hned druhej den znamosti? No nevim. A ty "nahody" co je pak svedly nakonec zase dohromady? Tak to uz vubec. Smutek nad smutek, ale nezanechalo to ve mne nic. Jen dalsi romanticke drama. A tohle teda fest predramatizovane.
„Být někým hluboce milován ti dodává sílu a milovat někoho hluboce zase odvahu.
Od Sparksa je toto moja druhá kniha a keďže prvá bola Milý John, ktorú som čítala ešte ako teeneger, popravde som aj zabudla, ako autor píše.
Dosť mi sadol a klobúk dole pred chlapom, ktorý dokáže napísať takýto typ kníh.
Nehovorím, že to bola úplná bomba, ale autor veľmi dobre vie, ako emocionálne zatočiť s čitateľom.
Síce začiatok bol pridlhý a trochu trvalo, kým som sa začítala do deja, no naopak koniec mi prišiel krásny, ale dosť narýchlo zbúchaný, takže som si ani nestihla uvedomiť, že táto časť by mala vo mne vyvolať nejakú slzu.
Ale určite nebudem kritizovať ďalej. U každého autora sa nájdu knihy, ktoré nesadnú úplne každému. Toto bola tá moja. Ale hlavné je, že to určite nie je moja posledná kniha od neho, obzvlášť s vedomím, že aj ja patrím k romantickým dušiam a Sparks píše presne tak, ako to mám rada.
Odporúčam.
3,5*
Řemeslně se knize nedá nic vytknout. Děj příjemně plyne, člověk dostává kus od všeho. Ale myslím, že si po nějaké době ani nevzpomenu, o čem to je.
(SPOILER)
Miluju Zápisník jedné lásky, ale až po příběhu Trua a Hope si přidávám Nicholase Sparkse mezi oblíbené autory.
Kniha mi připomínala Madisonské mosty.
Při čtení jsem se snažila vžít do situace Francescy, Allie i Hope, představovala jsem si, jak bych se na jejich místě rozhodla já, co bych byla ochotná obětovat pro lásku.
Všechny ty knihy se mi vryly do paměti a já vím, že jejich kouzlo spočívá právě v tom, že ať stojíme před jakkoli těžkou volbou, nikdy dopředu nevíme, jestli budeme nějakého svého rozhodnutí litovat….
Sparksovy knihy miluju a Spřízněná duše rozhodně není výjimkou. Hope a Trua jsem si zamilovala hned. Kniha je psaná tak lehce a čtivě. No, prostě závislost!
Nadšení z prvních stránek a dopisní schránky na pobřeží postupně mizelo a příběh Hope a Trua si podával ruce s červenou knihovnou. Plno prázdných míst a nekonečná nuda, takže jsem ostudně přeskakovala a prolistovala se ke konci neuvěřitelné love story.
Asi se můj čtenářský apetit změnil, nebo tohle je už jiný Sparks.
Tahle knížka mě naprosto dostala a tenhle příběh budu mít v hlavě ještě hodně dlouho. Od Sparkse už jsem četla pár knih, ale žádná mě nechytla za srdce, tak jako Spřízněná duše. Určitě jsem tuhle knížku nečetla naposledy
Knihu tu někdo v komentářích u jiného Sparksova románu vychvaloval, a tak jsem se jí rozhodla dát šanci, ale příliš mě nenadchla. Kniha je napsaná čtivě, ale zhruba od poloviny jsem se do ní musela nutit, protože tyhle příběhy rozdělených milenců mě prostě nebaví. Čekala jsem asi trochu něco jiného a upřímně pod pojmem "osud je rozdělil" si představuju spíš něco jako válku nebo zkrátka opravdu něco, co nemůžou ovlivnit :-( Těžko se někdo může považovat za stíhaného osudem, když to bylo jeho rozhodnutí. Zkrátka za mě příběh slabota, navíc dost předvídatelná a přehnaně "tragická", nemluvě o tom, že jsem měla i problém celé té velké lásce uvěřit (jakože po pár dnech známosti je z toho lovestory na celý život?). Od Sparkse mám svých pár oblíbených a u těch asi zůstanu.
Sparks prostě nezklame. Pro mě jsou jeho knihy sázkou na jistotu. A miluji i jejich filmová zpracování - na ty filmy se mohu koukat stále dokola. Příběhy jsou dojemné, autor ví, jak chytit za srdce.
Překrásný příběh od legendárního autora. Důkaz, že člověk prostě pozná, že našel svoji spřízněnou duši a potřebuje k tomu jenom okamžik. A když člověk má svoji spřízněnou duši a odloučí se od ní, tak vesmír to prostě stejně zařídí tak, že budou spolu, i když to třeba dlouho trvá. Konec smutný i krásný zároveň. Tu pláž se schránkou bych moc ráda navštívila.
To bylo ale slz..smutku i štěstí zároveň. Úžasně vylíčené pocity, prostředí, osud postav. Celá kniha se odehrává pouze v několika dnech, ale pojme celý život hlavních hrdinů Hope a Trua. Hodně filosofické, kam nás vedou i malá rozhodnutí v životě. O lásce, ktere nezáleží na ničem jiném, než ji samotné, nesoudí podle čehokoli, proste existuje a lze ji pouze přijmout..moje první kniha od Sparkse a přidávám se do jeho “klubu”..
Krásná kniha, přenádherné prostředí, moc milé hlavní postavy. Sparks je jeden z mála autorů, u jehož knih pravidelně brečím.
Člověk i když ví, že to skončí dobře, tak stejně s napětím musí číst dál a dál, aby věděl, co se bude díl dál.
Určitě by každý z nás chtěl svou spřízněnou duši potkat, i přes nepřízeň osudu...
"Život se podobá nekonečné řadě kostek domina, z nichž každá ovlivňuje tu následující."
Moje druhá kniha od Sparkse a opět jsem spokojená. Jeho styl psaní mi připadá tak čtivý, že už teď ho považuju za mého oblíbeného autora.
Jako třešnička na dortu působí příběh v příběhu, jehož je autor účastníkem.
Stejně jako Zápisník jedné lásky se román drží jistých pravidel - osudovost, láska jako trám, překážky...
Přenese nás v čase a my můžeme uvažovat, jak sami budeme jednat v budoucnu, co je a co může být důležité teď a po letech, až překonáme pro nás nyní nepředstavitelné.
Ohlédneme se zpátky se stejnou pokorou k životu jako hrdinové v knize? Uvidíme stejnýma očima, co vidíme nyní?
Někdo má to štěstí, že v životě najde spřízněnou duši.
A já se klaním panu Sparksovi, že nám dokáže, jakožto muž, předávat tak silné a romantické příběhy, které se nezapomínají.
Neuvěřitelné. Nicméně skvěle jsem si početla. Romantika jako hrom, osudová naplněná - nenaplněná láska. Přesně to jsem si představovala a toho se mi také dostalo. Nedokážu si představit, že by se tohle mohlo ve skutečnosti stát, ale proto tenhle žánr přece čteme, ne? Určitě si od pana Sparkse ještě něco přečtu. Oddechovek není nikdy dost.
Měla jsem náladu přečíst si něco romantického, přičemž Sparks je jistota. Spřízněná duše nebyla špatná, ale příběh byl hodně naivní, zrychlený a neuvěřitelný.
Kniha mě hned na začátku oslovila a už jsem se nemohla dočkat jak to dopadne. Spřízněnou duši bych také chtěla jednou najít jako v té knize, ale realita si to vždy přebere podle svého, jednoho jsem takového člověka znala. Kniha mě tak nadchla, že jsem nemohla přestat číst jak to dopadne mezi Truem a Hope. Tru s Hope spolu strávili krátkou dobu ale přesto se do sebe zamilovali a pak nastalo odloučení, které nikdo z nich nechtěl, bylo to až osudové. Uběhlo mnoho let a přesto naděje umírá poslední, jak se říká. Kniha od Nicholase Sparkse opět nezklamala a jeho dílo mě dostalo k pláči.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
2010 | Milý Johne |
2013 | Zápisník jedné lásky |
2010 | Poslední píseň |
2013 | To nejlepší z nás |
2012 | Bezpečný přístav |
Po 4 letech jsem se opět začetla do nádherné i když smutné knížky.Věřím,že Spřízněná duše existuje,konec jsem proplakala jako předtím.