Kým vychladne káva
Tošikazu Kawaguči
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/541298/bmid_nez-vystydne-kava.jpg
4
945
945
Funiculi funicula série
1. díl >
Čo by ste povedali na malý návrat do minulosti? V jednej malej japonskej kaviarni s názvom Funiculi Funicula takúto možnosť ponúkajú. Musíte však splniť náročné podmienky, prítomnosť sa nezmení a čas je obmedzený – musíte sa vrátiť skôr, ako vám vychladne káva. Štyria hostia kaviarne však odvahu nabrali a späť do minulosti vycestovali. Práve o nich je táto kniha. Čo všetko im cesta v čase priniesla a ako sa vďaka nej zmenili ich životy?... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2024 , LindeniOriginální název:
コーヒーが冷めないうちに (Kóhí ga samenai uči ni), 2015
více info...
Přidat komentář
Krátký román japonského dramatika a spisovatele Tošikazu Kawagučiho Než vystydne káva pracuje s příjemně magickým nápadem krátkých návratů do minulosti prostřednictvím jedné malé kavárny. Vrátit se do minulosti (nebo navštívit budoucnost) je možné však jen na pár okamžiků (tedy lze v ní strávit právě tolik času, kolik naznačuje název této novely), nelze se zvednout z místa a nelze nic změnit. A pak je tu ještě pár dalších pravidel, která se v románu (a naprosto nadbytečném prologu) opakují tolikrát, že nemám nejmenší chuť je tu vypisovat.
I přes to, že mě kniha vlastně dost bavila, začnu tentokrát negativy. Pokud prózu něco opravdu kazí, je to poměrně časté protiřečení, ale ještě víc je to opravdu otrávně a extrémně časté opakování informací. Nepočítal jsem, kolikrát se za těch ani ne dvě stě stran zopakují pravidla pro cestování v čase... Ale mám podezření, že kdybych tak učinil, výsledek bude dvouciferný. Tím mi šel autor vážně na nervy. S tím souvisí i neustálé znovuvysvětlování jednotlivých pravidel. Znovu a znovu, jako by autor počítal se čtenářem neschopným si něco pamatovat déle než dvě stránky.
Podobně zbytečně se sem tam opakují i jiné informace. K tomu ještě přičtěme postavy, které často chápou zjevné skutečnosti mnohem pomaleji než čtenář, a tak je kapku otravné čekat, než se konečně s „velkým překvapením“ odhalí to, co si čtenář už dávno musel domyslet sám, i kdyby nechtěl.
Ale přes to všechno je tahle kniha vlastně velmi milá a jinak příjemně napsaná. Postavy fungují, jsou sympatické a věrohodné, většina z jednotlivých příběhů o zvláštním cestování v čase dokáže nějak překvapit a nakonec - ačkoli snaha „chytit za srdce“ tu působí maličko prvoplánově a nuceně, kupodivu vlastně taky funguje. Je fajn, že autor se nezaměřil jen na samotné příběhy vracejících se lidí, neboť nejdůležitější příběh, jehož důraz postupně nabývá až do čtvrté a poslední kapitoly, v níž eskaluje, se odehrává jinde.
Sečteno podtrženo: Než vystydne káva je krátká novela stojící na dobrém nápadu, který ale není zvládnutý do detailu (nehledě na to, kolik problémů se vyřeší stylem Deus ex machina, zásahem náhody). Přesto, že kniha trpí nedostatky, klady je převyšují a pro mě jako čtenáře to byl hezký výlet do imaginace jednoho originálního japonského spisovatele. Plusem je pak zejména celková nálada - tedy komorní pojetí příběhu, s nímž příjemně ladí i fakt, že jednotlivé části se zaměřují na obyčejná lidská dramata. Jejich jemné zpracování ovšem povedeně kontrastuje s naznačenou hloubkou.
Zvláštní knížka. Určitě stojí za přečtení, i když neosloví každého. Asi je znát japonská kultura.
Jsou tam věci na zamyšlení i dojemné příběhy. V tom se mi zdálo, že autor trochu tlačí na pilu.
Myšlenka, že člověk nemůže změnit to, co se stalo, ale může změnit sebe a své myšlení, má rozhodně něco do sebe.
Možná by nebylo na škodu se zamyslet, jestli by i nám ta výprava do minulosti neprospěla. Když se nad tím zamyslíme, proč se vrtat v minulosti, ale na druhou stranu ten trn zabodnutý do nás samotných nemusíme vláčet navěky. Kniha by v nás měla především probudit zamyšlení, jestli i my samotní nejsme svědky situace, která je předzvěstí nadcházející katastrofy a jestli ten kdo je před námi, tam nesedí naposled. Jestliže je to tak, už nikdy ho neuvidíte. Jestliže si toto uvědomíte přesně v osudnou chvíli, nemusíte žít navěky s pocitem "co kdyby". Co když nás tato kniha má přimět pouze k tomu, kde my samotní chybujeme. Zkuste se tam posadit vy samotní a zamyslet se nad tím co ztrácíte. Příběhy z kavárny Funiculi funicula jsou o nápravě, ale co když je to jen nabádaní k nápravě nás samotných? Každopádně doporučuji i film který byl natočen na námět první a druhé knihy(zmínka je o něm na konci druhé knihy).
Většinou knihy od mužských autorů moc nevyhledávám, ale tady jsem ráda, že jsem tak udělala. Jednalo se o 4 povídky, kde byly postavy vzájemně propojené. Nechci příliš spoilerovat, ale jedno je jisté...dojetí se neubráníte.
Okrem prvého ma všetky chytili za srdce. Možno je to poslednými udalosťami z môjho osobného života, ale vyplakala som sa - avšak ostal vo mne dobrý, láskavý pocit. Páčilo sa.
Nevím, jestli mám z knihy tak slabý dojem proto, že nerozumím japonské mentalitě, ale měla jsem spíš dojem, že kniha není příliš dobře napsaná. To samozřejmě může být vinou chabého překladu, ale spíš bych řekla, že autorův styl mi neseděl. Literární zážitek to rozhodně nebyl. Nápad, ze kterého kniha vznikla, není špatný, ale řekla bych, že šlo jeho potenciál využít mnohem lépe. Možná jsem od knihy čekala příliš. Autorovi se vůbec nepodařilo vybudovat atmosféru. Většinu zápletek šlo okamžitě odhadnout a zejména první příběh byl vysloveně slabý. Neustálé opakování všeho se alespoň u mne naprosto minulo účinkem. Myšlenkové pochody většiny postav mi připadaly naprosto nelogické a nereálné (zde opravdu nevím, zda jsou Japonci takoví, nebo jen autor chtěl uměle vytvářet zápletky). Přečíst se to dá, ale pochybuji, že bych to chtěla vzít do ruky podruhé.
Mám ráda knihy z Japonska a o Japonsku, pro mě je to náhled do zajímavé a těžko pochopitelné kultury. Opakování pravidel a poklidné vyprávění, které zahrnovalo nejen čtyři příběhy návratů do minulosti a jeden do budoucnosti, ale také podrobné popisy vzhledu a oblečení postav, výčtu, co si kdo objednal, kolik platí a kolik mu bylo vráceno, to všechno jsem přijímala jako projev oné odlišné kultury a mentality obdivuhodného ostrovního národa na opačném konci světa. A jen díky tomuto přijetí jsem si mohla vychutnat zajímavé a lidsky citlivé vyprávění o osudech hlavních postav příběhu.
Úžasná věc, která mě neskutečně vtáhla a nepustila. Děj se odehrává v malé kavárně, kde můžete cestovat do minulosti, ale za docela přísných pravidel a podmínek...Evidentně mi v tomto případě vyhovoval poklidný asijský styl a vůbec mi nevadilo, že stále dokola autor opakuje v knize některé pasáže, přišlo mi, že to tak prostě být má a musí. Mám ráda propletenost děje, lidské osudy a příběhy, takže za mě není knížce co vytknout a rozhodně ji doporučuji.
Kniha se mi moc a moc líbila.Opravdu je pěkně a mile napsaná.Vůbec jsem nebyla zklamaná,spíše naopak.Určitě si přečtu i druhý díl.
moc se mi zamlouval nápad, moc jsem se těšila na japonskou atmosféru a na takové to jejich divno. začátek byl dobrý, pak to klesalo a nadšení se nedostavilo. pro mě průměr.
V jedné recenzi se její autor zmínil o tom, že mu kniha svým stylem připomínala spíše divadelní hru. Je to tak. Popis postav, jejich vnitřní svět a pocity, připomínají spíše nápovědy pro herce, aby věděli, z čeho vycházet, jak pocity svých postav zpodobnit. Přesto tento styl, podle mého názoru, knize a jejímu velmi komornímu ladění skvěle vyhovuje.
Tři hvězdičky dávám proto, že jsem chování postav při jejich putování do minulosti nebo do budoucna nechápala. Dostalo se jim nevídané, ale velmi časově omezené šance - velmi časově omezené! - a oni tam jenom sedí a civí a koktají, místo aby svým milovaným řekli to, kvůli čemu cestu časem v prvé řadě podnikli. Chtělo se mi s nimi zatřást.
Takove....mile, no. Neurazi, nenadchne. Zadna pecka to neni, ale je to japonske takze clovek trochu ceka, ze to bude mit zvlastni spad a bizarni postavy... utrpeninuplne to neni, je to kniha utla takze se clovek dlouho netrapi :-)
Tahle kniha byla utrpení od začátku do konce. Námět knihy mě hodně zaujal, ale zpracování bylo velmi nudné a nepodařilo se mi ani na chvíli začíst. Několikrát jsem jí odložila a četla něco jiného. Nakonec jsem dočetla a byla jsem opravdu šťastná, když jsem se dostala na konec. Autor neustále dokola opakuje podmínky za kterých je možné cestovat v čase, a kdo kde v kavárně sedí.
Bylo to nesmírně otravné. Kdyby se místo toho více soustředil na příběhy samotné, mohlo to dopadnout daleko lépe.
Jsi mladá žena a nepohodla ses s chlapcem. Teď tě to mrzí. Co uděláš?
a) zavoláš mu nebo napíšeš
b) obnovíš si účet na Tinderu
c) složitě cestuješ do minulosti a cestou tě uřkne čurající duch
Plochý, tupý, šablonovitý a dialogy jak kdyby přežvejkala kráva. Tahle káva byla studená, už když mi ji donesli.
E-KNIHA: Půjčím si upravenou větu z komentáře pode mnou: Mám ráda kávu, ale nemám ráda tuto knihu. A odpověď proč je naprosto jednoduchá - styl psaní mě neoslovil, postavy nezaujaly, opakování informací v každé části mě hrozně rušilo (hodí se to třeba do blogových článků, kde jednou za půl roku napíšete povídku ze stejného prostředí a chcete čtenářům osvěžit co a jak, nikoli do souvislé knížky - domnívám se, že to autorovi zůstalo z psaní divadelních her, někde do zblbnutí opakují popis scény na jevišti, kulis, ale to ho neomlouvá) a prkenné dialogy o jednom dvou slovech ve větě (pokud větou nebyly jen tečky!) mi přišly mnohdy úplně o ničem. Tohle se dá hodit na japonskou kulturu a jejich potíž mluvit o emocích, ale stejně...
Prostě opravdu nic, co by se mi líbilo. Ačkoli poslední dvě části byly trošku lepší. Zabitý potenciál. Nápad super, pravidla taky, popis kavárny i přípravy kávy taky... ale za to víc jak dvě hvězdy nedám.
Nemám ráda kávu. A nemám ráda ani tuto knihu.
Miluju příběhy. Příběhy, které se dotknou mého srdce. Které mě rozruší, dojmou, rozbrečí, dají naději. Miluji knihy, jejichž čtení je pohlazením, čirým potěšením, láskou samo o sobě.
Tato kniha, která je neskutečně krásná na pohled i na dotek, mě ale zklamala. Sice jsem do ní nevkládala nijak zvlášť velká očekávání, ale příběh mě zkrátka neoslovil.
Prostředí kavárny bylo úchvatné, velmi dobře popsané. Tak, že se v ní čtenář mohl krásně uvelebit a jen čekat, až ho autor obslouží jejím příběhem.
Ty čtyři malé příběhy a jejich postavy mi nic moc nepředaly. Byla to jen chvilková setkání, letmá. Pořádně jsem je nestihla poznat. Nezaujaly mě. A může to být velmi kruté, vzhledem k tomu, jak silné osudy nesly na svých bedrech.
Bylo to tím, jak je autor popsal? Jeho vyprávění mě totiž ničím neomámilo. Nehltala jsem stránky, neměla jsem chuť posouvat se dál. Vadilo mi, jak autor neustále připomínal jisté skutečnosti: pravidla cestování časem, vzhled místnosti, vstup do kavárny atd. Jako by čtenáře podceňoval.
Myslím, že divadelní hra musí být mnohem působivější. O tom, že by tato kavárna mohla obživnout na divadelních prknech jsem přemýšlela ještě předtím, než jsem se dočetla, že tomu tak opravdu je. Možná to o něčem vypovídá.
Do pokračování určitě nepůjdu.
Líbila se mi kavárna.
Líbila se mi myšlenka.
Za to dvě hvězdy.
Kniha hořkosladká jako káva sama. Ještě teď cítím tu chuť na jazyku i v srdci. Je to chuť tak známá, že jak jednou ochutnáte, už nezapomenete, vybavíte si ji, kdykoliv na to přijde. A stejně tak v případě této knihy a jejího příběhu. Vystiženo příhodně a jednoduše, tahle kniha je přesně jako kvalitní, sametově lahodná káva.
Japonská literatura má jeden specifický rys - cítění. Tenhle pohled a pocit v jiných žánrech nenajdete. Odráží se v tom nátura a jemná a ladná linie života a myšlení, pro Japonce tak známá. Jak se jednou začtete, už se necháte unášet na vlně země vycházejícího slunce. Měla jsem takový povědomý pocit, jako bych byla doma.
Avšak tento asijský ráz není pro každého.
Vše tak důvěrně známé, ale podané, jak je pro Japonsko a jeho povahu typické. Velké osudy, nicméně nejde o zásadně obrovské a katastrofické zvraty. Nedějí se tu před očima žádná velká dramata, nýbrž obyčejné a nenásilné lidské příběhy. Přesto má svoji hloubku a filozofii a krásné poetické zalíbení. Cestování v čase je vděčnou a dnes rozšířenou tématikou, avšak v tomto případě, zde promítnutá, originální, jak to neumí nikdo jiný. Podmaní si všechny smysly i chuťové buňky.
Pro nadšence japonské literatury další krásný kousek, pro ty, kdo jsou tímto stylem nepolíbeni, skvělý začátek místního a tradičního charakteru. Přesně na to jedno odpolední posezení v kavárně se šálkem kávy. Ovšem také se může stát, že se začtete a káva vystydne...
Štítky knihy
Japonsko zfilmováno cestování časem japonská literatura divadelní hry kavárny magický realismusAutorovy další knížky
| 2019 |  Než vystydne káva |
| 2020 |  Než pravda vyjde najevo |
| 2022 | Než vzpomínky vyblednou |
| 2023 | Než se stihnu rozloučit |
Kniha se mi líbila a pěkně se četla. Akorát mi vadilo, jak se stále opakovaly některé pasáže jako např. pravidla vrácení se do minulosti. Už to mnohdy bylo opravdu otravné a pasáž jsem přeskočila. Ale rozhodně doporučuji k zamyšlení a na oddych.