Kytka za kloboukem Jana Nerudy
Vladimír Kovářík
https://www.databazeknih.cz/img/books/69_/69471/kytka-za-kloboukem-jana-nerudy-69471.jpg
4
4
4
z preface autora První fejeton napsal Neruda jako začínající novinář v sedmadvaceti letech, poslední - po třiceti letech a čtyřech měsících - sedmapadesátiletý, předčasně zestárlý, životem mnohokráte zklamaný a nemocí unavený muž, kterému zbývalo už jen několik dní života. Od dubna 1861 do srpna 1891 jich vzniklo celkem 2260. Svým způsobem tak zahrnují tři desetiletí vývoje české společnosti stejně jako růst a zrání novináře a básníka. 1. vydání Bezplatná prémie edice Slunovrat za rok 1976.... celý text
Přidat komentář
Na fejtóny Jana Nerudy (pôvodne som chcela napísať Jána Nerudu, ale k tej peknej češtine, ktorá z knihy vyviera, to ani po slovensky nepasuje) som sa tešila. Veľmi. Jednak kvôli fejtónu ako útvaru, ktorý som si zamilovala vďaka Karvašovi, jednak kvôli Nerudovi samotnému, s ktorým som sa takto literárne zoznámila.
Nuž... najviac "som si bahnila" vo fejtónoch v prvej časti knihy, z "Kytky z kvítí pražského". Tie boli priamo úchvatné! Ako detailne maľované obrazy tenkým štetcom so špicom, umne zvolenými farbami celého spektra. Obrazy, pri ktorých až zatajíte dych a ktoré rozochvejú srdce.
Usporiadanie fejtónov v tomto výbere však nie je veľmi šťastné. Latka je na začiatku príliš vysoko. Fejtóny v ďalších statiach pôsobia oproti tým prvým ako letmé skice tupou ceruzou...
Nehovoriac o kratučkých textoch (od súdobých literátov) za každým fejtónom, ktorých účel mi akosi unikol. Temer nikdy som nezachytila ich súvis s práve prečítaným postrehom Nerudu, čo, priznávam, je mea culpa. No výsledný pocit je tiež môj a ten je tak trochu sklamaním.
Autorovy další knížky
| 1980 |  Literární toulky Prahou |
| 1978 | Holky se perou jinak |
| 1978 | Literární toulky Moravou |
| 1984 | Literární toulky po Čechách |
| 1977 | Kytka za kloboukem Jana Nerudy |
Z téhle knížky jsem zatím jen ochutnala, když jsem jejími stránkami listovala a tu i onde se na chvíli začetla. I to málo, co z ní zatím znám, mi stačí jako důvod pro pět hvězdiček. Už se těším na další podobné chvíle, až se k tomu zase někdy dostanu - a abych se aspoň trochu podělila i s vámi, opsala jsem několik řádků z kapitoly "V Boubínském pralese":
"... Kráčíme tou spoustou dolů a prolézáme, jako prolézá malinký brouček vysokou travinou... Rašelina tu, močál, porostlý sice brčálovou klečí i kapradím i pernatou travou, ale povrch celý jako by se stále třásl, mezi zelením blyští se voda nepohnutě, i po stezce to jde jako po rozhoupaném prkně, pod nohou vystřelují praménky jako háďata - jen na píď dál a rašelina se nám zavře nad hlavou! Klobouk dolů - vstoupili jsme do pralesa!
Mám popisovat prales? - Najednou se mi zdálo, že jsem o celá tisíciletí posunut zpět, ale jaře mlád, bujně vesel, nezávislý od času a od lidstva - volný - volný! Ovanul mne duch, který unikl času. Bylo ticho, totéž ticho, které tu panovalo při stvoření světa..." - str. 102.